Aktuality

Poměrně velkou pozornost věnoval kronikář oblasti hospodářství. Z podniků, které tehdy v obci působily, jmenoval na prvním místě družstevní lihovar. Úroda brambor byla v roce 1950 dobrá, v kampani 1950/51 bylo od zemědělců vykoupeno 88 vagonů brambor na výrobu lihu a 30 vagonů sadbových brambor. Ty byly určeny na vývoz do Francie. Lihovar vyprodukoval 984 hl lihu, ten byl odvezen do rafinerie do Smiřic. Kampaň byla v lihovaru zahájena 28. listopadu 1950 a skončila 4. dubna 1951. Průměrná škrobnatost brambor byla 18,6%. Finanční obrat při výrobě lihu byl 6 milionů Kč, při výkupu a prodeji sadbových brambor to bylo 600 000 Kč. Pod firmou družstevního lihovaru pracoval také mlýn, který pracoval také sezonně: od začátku listopadu 1950 do konce dubna 1951. Za tuto dobu bylo semleto 23 vagonů chlebového obilí pro samozásobitele z Velké Losenice, Malé Losenice, Pořežína a části Nových Dvorů. Sešrotováno bylo 10 vagonů obilí. 

Dalším důležitým podnikem byla mlékárna působící ve Velké Losenici od roku 1939 jako pobočka Mlékárenského a pastevního družstva v Přibyslavi (v roce 1950 už podnik používal název Pribina). Velkolosenický provoz Pribiny zpracoval v tomto roce 873 727 litrů mléka, které se vykupovalo od 450 dodavatelů z Velké Losenice a okolí. Zdejší provoz vyráběl především sýr Niva, jehož se vyrobilo 90 900 kg (43 150 bochníků, cena jednoho bochníku byla 360 Kčs). Hotové zboží se expedovalo do centrálního závodu Pribiny v Hesově a odsud se distribuovalo k prodejcům. 

Továrna na celuloidové zboží firmy Rudolf Pekárek fungovala od svého znárodnění v roce 1948 jako součást národního podniku Plastimat se sídlem v Chropyni. Z továrny kronikář nezískal konkrétní údaje o objemu výroby a sortimentu, takže uvedl pouze informace o tom, že plán byl v roce 1950 splněn na 135%, úkoly plánu byly splněny už 28. října 1950. Továrna měla 9 úderníků a 3 nejlepší pracovníky, do pracovního soutěžení bylo zapojeno 95,7% pracovníků. Pracovalo se na jednu směnu. V roce 1950 byla provedena adaptace nové řezárny na automaty. Vedoucím provozu byl Alois Půža. 

Znárodnění se zatím vyhnula truhlářská firma Aloise Wasserbauera, o které kronikář zaznamenal podrobnější údaje: „Firma Alois Wasserbauer, strojní truhlářství, věnuje se speciální výrobě tiskárenského nábytku asi 8 roků a dodává výrobky do Prahy, nyní výhradně na Československé závody polygrafické, n. p., Praha. Počáteční obraty byly kol milionu, v roce 1950 na 200 tisíc. Závod má strojní výrobu od roku 1923, pracuje s moderními stroji velmi zručně a přesně. Zároveň má pohřební ústav od roku 1936 a sklad rakví.“ 

Stále také fungovala prodejna firmy Baťa, nyní už samozřejmě pod znárodněnou značkou národního podniku Jas. Vedoucím byl Josef Ryšavý, za rok 1950 měla prodejna obrat více než jeden milion korun. Kromě obuvi se prodávaly také punčochy, pneumatiky na kola a hračky. Velkými změnami procházela v té době také místní Pometlova pekárna, její fungování zachycuje kronika následovně: „Nájemcem Pometlovy pekárny byl v roce 1947–1949 mistr Jaroslav Kamarád. Od 1. ledna 1950 převzal Rozvoj, družstvo Havlíčkův Brod, od 1. listopadu 1950 převzala Jednota Žďár a vedoucím byl Josef Pometlo do 1. září 1951. Pekárna stává se národním podnikem. Vedoucím je Josef Pátek, spolupracovníkem jest Jaroslav Kamarád. Pekárna, národní podnik je pro celé okolí a zásobuje 9 obcí. Zásobování je velmi čilé, do dvojpece se sází osmkrát denně, zpracuje se 13 q mouky na 350 bochníků, rohlíků 3 000 potřikrát týdně.“ Finanční obrat byl asi 1,5 milionu korun ročně. V té době fungoval ještě přídělový systém na potraviny a další zboží a byly stanoveny odlišné ceny při nákupu na lístky a při volném prodeji. Ceny ve volném prodeji byly o 100% vyšší než ceny na lístky.

Také prodejny masa byly už zapojeny v socialistickém sektoru: „V Losenici máme dvě Masny: č. 63 (dříve Antonín Bratršovský), č. 67 (dříve Tomáš Juránek). Zřízeny byly od 1. prosince 1949 s ústředím Kostelec u Jihlavy. Uzeniny a vepřové dodává rozdělovna Nové Město, telecí a hovězí Žďár (bourací středisko). Obrat v roce 1950 byl celkem 3 050 000 Kčs.“

Se stále přetrvávajícím vázaným hospodářstvím (přídělový systém) souvisel i systém hospodářských dodávek, kdy bylo jednotlivým zemědělcům stanoveno množství produktů rostlinné i živočišné výroby, které musely dodat státu. V roce 1950 byla pro naši obec stanovena dodávka 1 250 q chlebového obilí (kromě toho bylo nakonec dodáno 200 q navíc), 500 q krmného obilí (ovsa a ječmene), 80 vagonů brambor, 215 000 litrů mléka, 250 q vepřového masa, 600 q hovězího masa, 115 000 kusů vajec. Na dodávku se musela vyčlenit i část sena a slámy. 

V obci proběhla také hledací akce mandelinky bramborové. Podle nařízení Okresního národního výboru ve Žďáru nad Sázavou byly na hledání mandelinky nasazeny školní děti v době od června do října, průměrně 4 dny v každém měsíci. Výskyt mandelinky bramborové nebyl u nás zaznamenán. 

V obecním lese se začalo hospodařit podle nového ledního hospodářského plánu, který stanovil normální roční těžbu na 250 m³. Během poválečných let byly nově zalesněny 4 ha nelesní půdy, celková výměra obecního lesa byla 90 ha. V roce 1950 zemřel lesní hajný Jan Novotný, novým hajným se stal Josef Novotný. Kronika uvádí také počty ulovené zvěře v roce 1950: 1 jelen, 1 laň, 8 srnců, 4 kozy, 160 zajíců, 40 bažantů, 60 koroptví. 

Kronikářově pozornosti neuniklo ani včelařství: „Místním včelařským důvěrníkem Včelařského spolku ve Žďáře jest od roku 1943 Emanuel Štefl, který má 26 úlů, pak je Antonín Štěpánek, má 18 úlů. Celkem 8 včelařů = 61 včelstev. Dodávka 82,5 kg medu splněna na 100%. Kontingentní cena 60 Kč, volný prodej 160 Kč. Letošní rok byl na pastvu pro včely dobrý.“

V kronikářském zápisu nesmí chybět ani údaje o počasí. Rok 1950 byl spíše suchý, ale máme-li věřit hodnocení kronikáře, na úrodu to zásadní vliv nemělo. „Jaro v roce 1950bylo suché až do konce června, takže zemědělci značnou část dobytka nabízeli k prodeji s obavou před nedostatkem krmiva. V měsíci červnu vůbec nepršelo a tepla byla veliká, sucho bylo takové, že obilí usychalo na stojatě. Jinak rok 1950 byl značně úrodný, zvláště co do množství a jakosti zrna. Osevní a sklizní plán byl normován okresním národním výborem a vcelku byl plněn uspokojivě.

(pokračování)