Kronika

1983

zapsal kronikář Vladimír Štěrba, dělník

ÚVOD
     Na konci roku bývá zvykem ohlédnout se zpět a zhodnotit, co nám ten uplynulý rok přinesl dobrého, co špatného a na základě toho zhodnocení usuzovat, jaký asi bude ten rok následující. Výsledek pozorování a sledování hodnotících faktorů v okruhu střediskové obce lze shrnout takto: Životní úroveň - pokud se tím myslí hmotné zabezpečení občanů – se nesnížilo, spíž naopak.

     Nezaměstnaných není, každý má své zaměstnání a pokud se mu zdá málo výnosné snaží se najít takové, které by sypalo víc. Nikdo nemusí počítat s každým kouskem chleba a s každým halířem, nikdo nečeká na milodary. (Zde je ovšem třeba rozlišovat, že tzv. „dýško“ není milodar.) V jídle nevíme, co by nám víc chutnalo, obyčejný chleba, pokud není právě vytažený z pekárny se nám nezdá dost vhodný ke konzumování, brambory ty někomu chutnají jen přefiltrovaný přes prase, zkoušejí se různé gastronomické speciality, podle předpisů z různých knih a časopisů a podle rad známých, svátky, narozeniny, kulatá výročí, svatby, křtiny atd. všechno je nutno oslavit pořádným napitím a taky pořádným zákuskem, abychom si neudělali ostudu a to nejen v kruhu rodinném, ale taky mezi známými na pracovištích apod. 

     Byty a domácnosti vybavujeme a doplňujeme stále něčím novým, nábytkem, textiliemi, elektrospotřebiči, i na naše zájmy a koníčky nám nějaká ta koruna  zbude, někomu více, jinému méně i v konzumaci kulturních hodnot nejsme nikterak pozadu, i když si z kulturní tvorby vybíráme každý svůj oblíbený žánr a neshodneme se vždy v jejich hodnocení. Nejsou nám nedostupné ani kulturní či sportovní akce v hlavním městě i jinde, cestujeme a rekreujeme se po vlasti i v zahraničí, využíváme zdravotnické péče a ani si jí už nevážíme. Za úroveň našeho oblékání se jistě stydět nemusíme, i když se tak nedá soudit podle odřených riflí, tak oblíbených  zvláště u mládeže. Však při společenských událostech vynikne krása našich žen podtržená výrobky našeho oděvního průmyslu nebo šikovných rukou místních švadlen. Na dětech, na těch už teprve není vidět žádnou bídu. Od načinčaných nemluvňat v kočárcích, až po skoro nevěsty v posledním ročníku školy, všechny jsou pěkně oblékané, vybavené hračkami, učebními pomůckami, o jídle ani nemluvě.

     A přece nadáváme. Nadáváme v Jednotě, že zas „nejni čerstvej chleba a mlíko je taky včerejší a vedoucí dřív čerstvý nevystrčí, dokud neprodá to starý, a na vánoce zas nám dali jen pytlíček buráčků a ještě plesnivý a maso dovezli jen samý vepřový a skopový a mražený a játra prej taky dneska nebudou“. Tamta nadává, žer nemůže sehnat kus plyše na podolek ke kabátu, tamten zas, že ani v Praze nesehnal kolečko do auťáku. Přece však je nakonec vždy slyšet, že „nám eště tak zle nejni“.
     My, kteří pamatujeme dřívější časy, ani nevíme, jak být vděční za to, co máme a je nám líto každého zrníčka, které přijde nazmar, každého kousku nevyužité půdy, každé kůrky chleba, která neskončí tam, k čemu byla určena. A s obavami, úzkostí, ba hrůzou sledujeme vývoj události ve světě a zdá se nám, že v osobě amerického presidenta ožívá znovu tisíckrát prokletý nacistický vůdce, který také chtěl „ausradieren“ – vyhubit celé národy. A žasneme nad tím, že se ve světě nachází takoví nelidé, kteří z obavy před ztrátou moci a světovlády jsou schopni zničit celý svět.
     Oči nevinných dětí, ať těch růžových, šikmookých nebo čokoládových, nepohnou jejich svědomím. Rozkvetlé louky, sady, vonící lesy, výstavná města s historickými památkami, jezera, řeky, všechno živé, zelené, barevné a kvetoucí chtějí zničit, rozmetat, otrávit prvním bleskovým úderem. To všechno samozřejmě ve jménu Páně, který jim přikazoval nezabíjet, pošlou smrt milionům věřících, co se v kostelích modlí ke stejnému Pánu. V Jeho jménu budou ničit, bořit, deptat dílo Jeho rukou, ten nádherný, obdivuhodný, zázračný Svět, jakému podobný se dosud ve vesmíru nenašel. A na vlnách éteru posílají k nám lživé, ďábelské, demagogické řeči, že je to tak správné, že to tak musí být. Uvěří jim naši lidé? Žel, že i takoví se najdou.

NÁBOŽENSTVÍ – CÍRKVE – SVĚTOVÝ NÁZOR
     Věru není snadné pro myšlenkově labilního občana orientovat se správným směrem v tom víru myšlenek, informací a událostí. Vědecký světový názor jen těžko a pomalu zakořeňuje v myslích lidí. Lidé nemají zájem a čas zabývat se nějakými filosofickými otázkami. Musejí stavět domy, zařizovat byty, pečovat o auto, králíky a prase, zahrádku a domácnost a tyhlety věci nechávají těm, kdo mají větší hlavu, nebo na to mají školy.

     A jestli přece dojde řeč na téma: člověk – vesmír – hmota – duch, vznik toho všeho a smysl, pak veškeré vědecké dokazování naráží na zbytky hluboko zakořeněného idealistického světového názoru. Závěr takových řečí vyústí obyčejně v tvrzení, že „něco přece bejt musí, jinak by se lidi ničeho nebáli“. I když věda toto vůbec nepopírá, ono, musí být určitý společenský řád, morální zásady a mravní normy a člověk si tohle vytváří vlastně už od samého vzniku společenského vědomí, i když to nazývají náboženstvím. Ono je to nakonec pohodlnější  svalit odpovědnost na nějakou „vyšší moc“. My můžeme klidně žít jako každý hmyz a až sežerem poslední zelený lupen, bude konec světa a my můžeme říct: „asi jsme moc hřešili a pámbu to tak chtěl“.

     Lze tedy říci, že na územní lokalitě stávající střediskové obce je náboženství významným společenským činitelem, i když přece jen ne tak významným jako bývalo. Výuka náboženství není tak intenzivní a obsáhlá, dalo by se dokázat, že znalosti dějů, na kterých se zakládá křesťanské učení jsou velmi povrchní a mizivé, přesto návštěvnost kostelů je značná, uvidí se tu i lidé vysokoškolsky vzdělaní. Pohřby se odbývají s církevními obřady, pohřeb žehem se vyskytne jen ojediněle. Potřebují snad tito lidé mít nad sebou nějakou tajemnou autoritu, nadpřirozenou moc či osobu?
     Jak jinak se vysvětlit vzrušení některých lidí při pověstech a zázracích a tajemných zjeveních, o zázračných lékařích. Stačí, aby to jen trochu zavánělo mystikou a hned se lidé sjíždějí zdaleka – široka, aby viděli zázrak. Tak před časem se rozšířila pověst, že se v Turzovce na Slovensku zjevila Panna Maria. Mezi lidem kolovala brožůra tisknutá ve Vídni, která tento zázrak popisuje. Je to k nevíře, že by těmto nesmyslům mohl věřit člověk ve dvacátém století a v socialistickém státě, kde jsou prameny vzdělání každému široce otevřeny. Ale lidé nemají zájem vědeckými metodami poznávat svět, tajemství přírody a hmoty. To když ČSŽ a ČSČK pořádá přednášku na téma: vědecký světový názor – atheismus, kterou přednese velmi kvalifikovaný lektor socialistické akademie – dostaví se na ní 6 lidí a to jistě ještě ne všichni ze svého vlastního zájmu.

     Již řadu let působí kdesi u Svratky „zázračný lékař“. Lidé za ním jezdí z celé republiky. On vlastně nic zázračného nedělá. Jen prý pomocí jakési ocelové pružiny určuje pacientům diagnózu. Je prý schopen provádět toto i „mezikontinentálně“. Jako léky doporučuje neškodné prostředky, jako např. dětem, aby rostly, rozdrcené vaječné skořápky, na jiný případ strouhaný syrový brambor, nebo nějaké seno. Ženám toužícím marně po dítěti vynadá a doporučí jim vhodné oblékání. Za svoje služba nebere žádný honorář, dělá to z lásky k bližnímu. ale je prý vhodné a slušné nechat tam nenápadně flaštičku nějakého dražšího pitiva.
     Třebaže laboratorní diagnostické přístroje ve zdravotnických zařízeních mohou působit daleko tajemněji a zázračněji, na lidi to tak nepůsobí. Je v tom přece jen „vobyčejná elektrika, hydraulika, nebo co, kdežto tam u toho to je pravej zázrak, tam je nějakej duch, pámbu, nebo co. Jak on je zatočí tím pérem chvilku počítá a už to má – už ví, co ti je. Ty máš vyžranou stoličku vpravo dole, ty máš špatnej žlučník a ty zas regma v koleně, dávej si na to kyselý zelí“. Jezdí prý se s ním radit i docenti. Další takový se prý nedávno objevil v Přibyslavi. Řada zdejších občanů a asi více občanek už tyto „lékaře“ navštívila, ale není známo, že by nějak zázračně ozdravěli. Dále si chodí do lékárny pro medikamenty předepsané doktorem.

     Věda přece nepopírá existenci dosud neprobádaných sil a jevů v přírodě. Ale někteří lidé snad u vědomí své vlastní nedokonalosti, nebo z jakési potřeby mít nad sebou nějakou tajemnou, vyšší moc, nějaké božstvo, či absolutno, kterého by se báli, které by jim svou nevyzpytatelností způsobovalo mrazení v zádech, setrvávají ve svém náboženském  přesvědčení a nikdo  jim je nevyvrátí. Jiní snad ze zvyku, aby neporušili tradice, drží se víry otců a nějaké nové vysvětlování světa odmítají jako pokoušení ďáblovo.
     Jiní zase, i když třeba nevěří, nebo je vůbec nezajímají otázky světonázorové, ti pro klid v rodině se zúčastní různých církevních úkonů. A zase jiní chodí do kostela proto, že je to pro ně určitý kulturní zážitek. Nelze popřít, že to zvláštní chrámové prostředí, hudba varhan, zpěv i slovo kazatele mohou vytvořit zvláštní klima, ve kterém má člověk zcela nevšední pocity a může mít dojem, že je mu nablízku bůh, nebo některá jiná osobnost z té plejády svatých.

     Sňatky se odbývají na úřadech, ale většina snoubenců, ať už z vlastního rozhodnutí, nebo aby respektovali přání rodičů, jdou posvětit svůj sňatek ještě do kostela. I na úřadě dovedou vytvořit atmosféru příhodnou této důležité rodinné a společenské události a slova pronášená oddávajícím, nemohou zůstat bez účinku na vnímavé mysly. Ba, možno tvrdit, že ta slova jsou ještě  účinnější než v kostele.  Také při pohřbech a vítání nových občánků dovedou zástupci sboru pro občanské záležitosti promluvit vhodně. Tam s úctou a pietou, onde nabádavě k výchově morálně zdatných a statečných lidí.

     A tak se zde střetávají dva názory a možno říci, že zřídka bývají natolik vyhraněné, aby mohly působit přesvědčivě. Výchova náboženská a ateistická není natolik hluboká a účinná, takže ze škol (i vyšších) vycházejí jedinci spíš  indiferentní, než názorově vyhranění, kteří pak jsou úrodnou půdou pro všelijaké falešné zprávy a názory, rozšiřované záměrně, či nevědomky ve frontách na pomeranče, u piva, ve svačinových přestávkách a při různých setkáních.

     V našem obvodu jsou dva kostely. Katolický ve Velké Losenici, evangelický v Sázavě. Tyto dvě církve jsou zde známé, příslušníci jiných církví, či náboženských společností se zde nijak neprojevují a není o nich nic známo. Rozdílnost těchto dvou jmenovaných církví se projevuje nejen vnějšími znaky, ale i v ideové náplni. V kostele losenickém sochy, obrazy, svíce, lesk a třpyt, v kostele sázavském stůl, prostá kazatelna bez ozdob, stěny holé jen s dvěma nápisy z Bible.
     Při vyprovázení nebožtíků přijdou pak katolíci do sázavského kostela a zase naopak. Potom je možno slyšet kritická slova, že „ti evangelíci to tam mají jak v chlívě, jen holý stěny“, druhá strana zas kritizuje, že „v katolickém je mnoho zbytečné nádhery a modlářství“. Tyto spory nejsou však nijak urputné, příslušníci obou církví žijí vedle sebe v klidu a možno říci, že si váží navzájem svého náboženského přesvědčení. Rozdíly u obou církví nikdy nevyústily do nějakých násilností, ale škodolibosti bývalo dřív více. Evangelíci těžko snášeli, když některý katolický pantáta vyvážel hnůj na velký pátek, evangelík by si ani netroufl dělat nějakou hrubou práci o  Božím  těle a když náhodou potkal průvod s nebesy, běda, kdyby nesmekl čepici.
     Problémem bývaly smíšené sňatky. Mladým lidem se bránilo a zakazovalo  navazovat známosti s jinověrci a když už zabránit nebylo možno, umlouvaly se všelijaké dohody. Docházelo k přestupům od jedné církve ke druhé, více  k evangelické, protože evangelíci byli „silnější ve víře“, proto se jim také říkalo berani. Byly  i dohody, že každý zůstal u své víry a děti se pak také dělili. Chlapci šli na tátovu „stranu“, holky na máminu. V současné době už tyto problémy nejsou tak akutní. Evangelíci, zdá se, se nějak rozplývají a ztrácí. Jestliže před časem bylo ve Velké Losenici 5 evangelických  rodin, dnes je zde sotva jedna. Obdobně je tomu v Malé Losenici a v Pořežíně. Ani v Sázavě nepředstavují už evangelíci tak významnou společenskou složku jako tomu bylo dříve.

    Občas mezi řečí je možno slyšet postesknutí, postěžování, že prý věřící nemají takovou svobodu, jakou by mít chtěli a náboženství že je potlačováno. Jaká tedy je skutečnost: Je snad potlačování náboženství v tom, že o Božím těle a vzkříšení nechodí už průvody po vsi? Kdysi dávno, snad před 50ti léty, chodívaly ještě procesí do polí k božím mukám a na pouti. Ale Ježíš přece doporučoval svým stoupencům „modliti se v skrytě“, tedy ne s parádou a dále říkal, že kdekoli se sejdou dva neb tři v jeho jménu, že on je uprostřed nich.
     Jaké tedy potlačování, když vedoucí orgány katolické církve zřejmě samy od těchto způsobů upouští. Dále jsou stížnosti, že věřící se nedostanou do škol s pedagogickým  zaměřením. Je pravda, že do těchto škol a na tato místa jsou především vybírány osoby, u kterých se předpokládá, že budou příští generace vychovávat v duchu vědeckého světového názoru (materialistického) a nikoli naopak.
     Také při výběru osob k pracovnímu, či funkčnímu zařazení se k tomuto přihlíží. Jinak se mohou věřící svobodně hlásit ke svému náboženství a pokud jejich činy nejsou v  rozporu s ustanovením zákona, nikdo je pro jejich názory nepronásleduje. Náboženství se vyučuje na školách, rodiče se mohou svobodně rozhodnout, zda posílat dítě do náboženství či nikoliv. V návštěvě kostelů nebo jiných církevních zařízení nejsou věřící nikterak omezováni.
     Faráři jsou placeni státem, kostely se udržují a opravují ze státních prostředků. (K tomu poznámka, že evangelická církev si opravy a stavby hradí ze svých prostředků.) Život podle zásad křesťanské morálky není a ani nemůže být v rozporu s morálními zásadami moderního, i když nevěřícího člověka. Věřící mají dokonce možnost organizovat se v politické straně, i když Ježíš říkal, že jeho království z tohoto světa není. Mají svůj tisk, časopisy, knihy. Denník ČSL, Lidovou demokracii si předplácí 49 občanů, týdeník Naše rodina má 74 odběratelů, Katolické noviny – týdeník – 123 odběratelů. Dále se doručuje 16 ks Kostnických jisker a 16 ks Českého bratra a 1 ks Křesťanského revue.

     Dle udání katolického faráře je počet členů církve 1 600. Patří sem Sázava, Malá Losenice, Pořežín, Račín, několik čísel z Vepřové. Nové Dvory patří k Přibyslavi. Sňatků zde bývá průměrně 10 ročně, křtů okolo 35. Žáků do náboženství chodí ve V. Losenici 60, v Sázavě 6. Mše se slouží denně, v neděli 2x. Denně je možno ve večerních hodinách potkat věrné babičky a několik dětí jdoucí z kostela. Zdejší duchovní správce, farář Bošina, mimo své kolátury, dojížděl řadu let do Nížkova, nyní již přes 2 roky dojíždí do Borové. Návštěvnost kostela v neděli dopoledne je značná, což dokumentuje i snímek č. 83/17 v příloze kroniky.  Je to také dokladem toho, že pěšky se už nechodí.

     Sázavský farář Jan Čapek udává počet členů evangelické církve 821. Sbor je územně značně rozsáhlý od Račína na severu, po Bohdalov na jihu, od Ostrova nad Oslavou na východě, po Stříbrné Hory na západě. Průměrná účast v kostele se udává 50 osob, náboženství se ve škole vyučuje 14 dětí. Pěvecký sbor se schází ve Žďáře – kde církev pro své potřeby zakoupila domek – a svým programem obohacuje slavností bohoslužby spolu také se smyčcovým kvartetem.
     Přes snahu zavádět moderní prvky do církevního života, konstatuje farář, že konzumní způsob života zasahuje rušivě do společenství církve. Velké povětří v září povalilo jednu z lip okolo kostela, které byly vysázeny před 190ti roky. Poškozena byla zídka okolo kostela, škoda hrazena pojišťovnou. V příštím roce se sbor chystá k oslavě 200 let svého trvání.

ZEMĚDĚLSTVÍ

      Hlavním a určujícím činitelem v obci je zemědělská výroba a jejím představitelem je JZD Rovnost. Družstvo má stále velmi dobré výsledky hospodaření, i když nejsou stejné na všech úsecích  (příloha 83/1a+b). Hlavní produkcí v rostlinné výrobě je zde obilí, brambory a píce. Letošní velmi suché léto s nedostatkem dešťů tuto produkci neovlivnilo nijak podstatně, i když určité ztráty vlivem sucha byly. U obilí se dosáhlo průměrného výnosu 4,4 tuny z hektaru, což bylo o půl metráku více než se plánovalo. 
     U brambor byl výnos v průměru 267 metráků, což je zhruba o 30 q méně, než se plánovalo. Brambory však měly vyšší škrobnatost, skoro 19 %, což je o 3 % více než bývá obvykle, takže družstvo nebylo ukráceno v zisku z tohoto produktu. Vliv sucha se projevil v produkci píce a to až v druhé seči, i když úbytek na množství byl vyvážen kvalitou píce, takže i snížené krmné dávky plně pokrývaly potřebu živočišné výroby v hodnotových ukazatelích. Jestliže sucho bylo příčinou určitých ztrát, bylo to na druhé straně vyváženo při sklizni.
     Obilní žně byly ukončeny už 19.8. a sklizeň brambor skončila 6.10. Obtíže se projevily při přípravě půdy k zimnímu setí. Ostří pluhů muselo být častěji vyměňováno, a protože je o náhradní díly stále bída, způsobila tato skutečnost dosti starostí. Byly i obavy, zda zaseté zrno dobře vzejde. Po vzejítí je vliv sucha  patrný zejména na porostech ozimé pšenice. Při hodnocení výsledků zemědělských podniků umístilo se družstvo na třetím místě v okrese ve výrobě obilí a na třetím místě ve výrobě brambor v celostátním měřítku.

     Protože se zjišťují poruchy a poškození ve stávající síti meliorace, provádí družstvo jejich opravy. Byla také provedena rekonstrukce sušky, která nyní sestává ze tří agregátů, staví se garáže, ve výstavbě je teletník pro 360 kusů telat. Dosti početná stavební skupina, vedená ing. Součkem, je plně zaměstnána na výstavbě objektů nových a při údržbě a opravách objektů stávajících. Nový hostinec ve V. Losenici je také jejím dílem. Nedávno zřízená pila (katr) v areálu JZD, je také výrobním prostředkem této skupiny.
     Uvažuje se se zavedením přidružené výroby, jejíž výchozí surovinou by bylo dřevo. Toto se těží v lesích, které jsou majetkem družstva a jsou jím obhospodařovány, což znamená nejen těžbu, ale také výsadbu nových kultůr a jejich pěstování. V družstvu nacházejí pracovní příležitosti manželky dělníků pracujících v průmyslu i důchodci na různé pomocné a příležitostné práce, v sezónních pracech, jako je sběr brambor, kamení, je vítána i pomoc občanů z různých organizací i žáků ze škol, kteří tak plní své závazky k pomoci zemědělství. V družstvu se vytvořily také 4 BSP. Jejich cílem je zvyšování úrovně své práce a kulturního vyžití ve volném čase.

     O kulturní vyžití pečuje v družstvu kulturní komise, disponující určitou finanční částkou, ze které se dotují náklady na různé akce kulturního charakteru. Jsou to např. různé zájezdy, vystoupení uměleckých a zábavných skupin apod. Jednou takovou akcí byl i zájezd na soutěžní večer BSP ve Vojnově Městci. Autobus posbíral účastníky ze všech družstevních farem a byl plný.
     Akce se uskutečnila pod patronací okresního kulturního střediska. Soutěžila 3 družstva. 1. za JZD Rovnost, 2 Škrdlovické sklárny, 3. textilní podnik Vojnova Městce. První část soutěže byla z oblasti ideově-výchovné, druhá zábavná. Losenické družstvo v tomto klání zvítězilo. Soutěž byla doplněna vystoupením varietního umělce a kapelou, která po ukončení programu hrála k tanci. Rozproudila se družná zábava, takže po půlnoci se ani nechtělo domů. Pro sbližování různých pracovních kolektivů, byla tato akce jistě velmi záslužná. Odbývala se 18.3.

     Výroční členské schůze JZD také nepostrádají kulturní náplně (příloha 83/11). Pro členy v důchodu bylo uspořádáno setkání 30.12. v kulturním domě v Nových Dvorech s bohatým programem. Přítomní byli seznámeni se současným stavem hospodaření družstva, pak vystoupily děti z pionýrských oddílů s pásmem recitace, scének a instrumentálních dvojic. Po obědě vystoupila pak skupina varietních umělců z Prahy. Program doplňovala muzika družstevní kapely a bohaté pohoštění. Družstvo má na 300 důchodců, všichni byli pozvaní, přítomných bylo cca 80.
    V družstvu byla také navázána velmi dobrá spolupráce s nově se utvořivším divadelním souborem, o čemž blíže ve stati o kultuře a divadle.

    Mimo JZD je jistě ve výboru každé organizace NF jeden člen o věci kulturní. K sestavování plánu kulturně výchovné činnosti se však nedostavil skoro nikdo. Od loňského roku působí v obci pracovnice OKS (okresní kulturní  středisko), kulturní komise při MNV, kulturním hýbatalem by měla být i osvětová beseda. Protože tato organizace po několik let už prakticky neexistovala – byla vedena jen papírově, rozhodl jsem se po svém odchodu do důchodu, že to v ní zkusím. A protože moje zážitky a zkušenosti jsou bezprostřední, nebudu je vypravovat ve třetí osobě, ale přímo.

OSVĚTOVÁ BESEDA

     Tak tedy OB. Co v ní ale činit. Po informaci na OKS, kde byly poskytnuty informace jak to dělají na Křižánkách, v Radostíně a jinde - a hlavně prý divadlo. Když divadlo, tož divadlo. Bylo tedy potřeba především přečíst jisté množství  textů divadelních her a vybrat z nich nejvhodnější. Protože však pražská DILIA nemá tyto texty na skladě, byly vypůjčeny knihy prostřednictvím OKS až z Víru. A tak se koncem února začala zkoušet hra Napoleon z Doubku, pro kterou se rozhodla ustavující schůze divadelního souboru jako první.

DIVADELNÍ SOUBOR

      Jenže se ukázalo, že máme nedostatek mužů. Z těch co slibovali jich několik odpadlo a tak nás zůstalo jen 5 a ve hře jich bylo potřeba 7. I nezbývalo, než podniknout obchůzku po obci. Navštívil jsem 40 mužů s předpokladem k ochotnické  činnosti, další desítku jsem agitoval na ulici, ale bez výsledku. Nezbývalo, než začít zkoušet jinou, kterou jsme zatím obdrželi z DILIE.
     A byla to hra Sládci od K. J. Erbena. Ženy projevily větší zájem. Přihlásilo s jich 14 a ještě další by se našly. Dalším ožehavým problémem bylo finanční zajištění souboru, protože činnost ochotníků se neobejde bez finančních výloh. Předseda MNV sdělil, že částka určena pro OB se vyčerpává na údržbu a provoz kulturních domů. Co tedy zbývalo. Jako tonoucí, který se chytá stébla, obrátil jsem se na JZD, kde jsem se setkal s velkým porozuměním a ochotou u p. Kubáta.
     Byli ochotni nejen financovat naše náklady, ale všemožně nám pomáhat, což se ihned projevilo v tom, že jsme začali zkoušet ve vytopené jídelně JZD, abychom hned od počátku nemuseli zmrzat v KD. Dále pak v zajišťování dopravy. Činnost divadelního souboru při OB, pod patronací JZD se tedy rozjela na plné obrátky. Při vystoupení na jeviště nás čekalo další kus práce. Vyspravit potrhané sufity, nechat vyprat, částečně obnovit, rovněž tak kulisy zbavit prachu, obtáhnout barvy, vyspravit propadající se podlahu v šatně. Potřebné řezivo k tomu poskytl podnik bytového družstva (pila) a ohobloval soused KD Milan Wasserbauer. Na reinstalaci a uvedení do provozu osvětlovacího zařízení pracoval řadu hodin bez náhrady  Jan Strašil.

     Zkoušelo se poměrně krátkou dobu, 9 týdnů, odvážili jsme se i některé písně ve hře zazpívat s doprovodem harmoniky. Premiéra byla 7.5. K našemu velikému překvapení byla účast taková, že se nedostávalo židlí k sezení. Hra byla pak druhý den 8.5. provedena v Malé Losenici, o týden později 15.5. v Sázavě a zopakována ve Velké Losenici 21.5. opět při plném sále (příloha 83/3-9, 83/12). Celková účast při těchto představeních byla 1014 diváků. Ohlas mezi nimi byl velmi příznivý, největší přízni se těšil mladý (20 let) Jan Němec.
     Naši patroni z JZD pak v rámci družby okresů, zorganizovali naše vystoupení na Vyškovsku ve Švábenicích. Bylo to 25.5. I zde byl plný sál a ve velmi dobře zařízeném KD se nám dobře hrálo. Ještě lépe jsme se cítili po představení při besedě s místními ochotníky a představiteli obou okresů. Na hru Napoleon z Doubku došlo znovu až ke konci roku, kdy se začala zkoušet.
 

ROK ČESKÉHO DIVADLA
     A protože byl letošní rok rokem českého divadla, sehnal jsem ještě ve svém okolí pár dětí a začal s nimi zkoušet hru Mladící jablíčko. Děti jsou pro divadlo zapálené a pracuje se s nimi velmi dobře.
     Původně určená premiéra musela být odložena pro onemocnění jednoho děvčete, ale byla pak provedena 25. a 26.6. Celková účast 216 diváků. Činnost tohoto kroužku byla opět obnovena po začátku školního roku. Kroužek plní i výchovný systém oddílu PO SSM (příloha 83/17). Zatím uskutečněné akce:  relace ve školním a místním rozhlase k výročí VŘSR a pásmo recitace a scének na setkání důchodců JZD.

     V rámci roku českého divadla bylo realizováno představení divadelního souboru z JKP ve Žďáru nad Sázavou. Bylo to 6.11. odpoledne pohádková hra pro děti: Strašidýlko, večer hra M. Horníčka: Dva muži v šachu. Tato hra u většiny místních diváků neměla příznivý ohlas, i když provedení bylo hodnoceno jako vynikající.

 

     Divadelnictví má bohaté tradice a minulost nejen ve Velké Losenici, ale i v obcích, patřících nyní k obvodu. V Malé Losenici, v Sázavě, Nových Dvorech, ve Vepřové, všude se najdou osoby, které vzpomínají a dovedou vyprávět o tom, jak kdysi hrávali divadlo. Dokonce i na Prantech se před více než 50ti léty hrálo divadlo na parketu, zřízeném přímo v lese. Od založení velkolosenického ochotnického spolku „Lumír“ uplynulo letos už 88 let. Ke stému výročí ND se váže i příběh Františka Macha z č. 33, který v té době sloužil jako voják v Praze. Při požáru ND pomáhal při záchranných pracech a za to, že vynesl z hořící budovy nějaký vzácný obraz, byl odměněn permanentní vstupenkou.

     Ve škole byla upořádána soutěž ke stému výročí ND, ve které děti pionýrské skupiny osvědčovaly své znalosti z historie ND. Soutěžila 4 družstva, členové vítězného byli odměněni knihami a drobnými předměty.

MDŽ

     Že činnost divadelních ochotníků zcela nezanikla ani v Malé Losenici, dokázali tito dne 13.3. při oslavě MDŽ. Předvedli v sále KD několik humorných scének. Drobnými scénkami se na programu podílely i děti ZŠ spolu s dětmi ze školy mateřské. A tak pásmem recitací, tanečků a zpěvů vyplnily odpolední program pro ženy, které zaplnily sál malolosenického kulturního zařízení. Stejnokroje dětí, zvlášť k této příležitosti zhotovené maminkami, působivě zpestřily program.

PLESY

     Plesy pořádaly ČŠPO ve Velké Losenici, v Nových Dvorech a v Sázavě – ČSL v Malé Losenici  a SRPŠ ve Velké Losenici. Následující neděli po plese se pořádají dětské karnevaly.
     V Sázavě dne 20.2 byl MO ČSŽ pořádán párkový závod pro děti. Název párkový je proto, že děti, závodící na lyžích jsou odměněny párkem.

VÝSTAVA
     Zásluhou pracovnice  OKS s. Ondrové byla letos opět instalována v zasedací místnosti NV výstava lidové umělecké tvořivosti. Materiálem, zpracovávaným ženskou rukou je textil (různé výšivky, háčkování  apod.), muži zpracovávají většinou dřevo. Mezi už známými jmény se objevilo několik nových. Pavel Ležák z V.L. zde má velmi pěkné výrobky vyřezávané z překližky, obdiv vzbuzují řezbářské výrobky p. Souška ze Sázavy i obrazy p. Pavlíčka z Pořežína.
     Tento se zabývá malováním již delší čas. Nemocné nohy ho omezují v pohybu a tak maluje. Jeho obrazy nejsou originální, kopíruje je z pohlednic, z knižních ilustrací, které převádí do větších rozměrů. Pracuje olejovými barvami, většinou na deskách ze sololitu. Kdo miluje přesnost tvarů a linií, jemnou kombinaci barev, tomu se jeho práce zalíbí a vysloví jí obdiv.

SBOR PRO OBČANSKÉ ZÁLEŽITOSTI

     Práce sboru pro občanské záležitosti byla hodnocena jako nejlepší v okrese. Ukázku z jeho činnosti přijeli snímat pracovníci ČST při příležitosti zlaté svatby manželů Weishauptových. Bylo to 16.2. a záznam tohoto snímku vysílala ČST 15.3. v 18.30 hodin.

POHOSTINSTVÍ
     Zahájení provozu v nové budově pohostinství ve Velké Losenici se uskutečnilo dne 16.11 při účasti vedoucích představitelů okresu, obce a Jednoty. Zahájení bylo spojeno s gastronomickou akcí: vepřovými hody. Zásoby jitrnic, jelit, tlačenky, ovaru, zabíjačkové polévky, byly dostatečné, mimo to jsou podávány i další druhy jídel.
     Návštěvnost v novém hostinci byla jistě vyšší než obvykle, protože řada lidí sem přišla ze zvědavosti, podívat se, jak to v té nové hospodě vypadá. Místnost k běžnému používání je výčep, dále dosti prostorná kuchyně, kde vládne manželka vedoucího. Mimo skladovacích prostorů a sociálního zařízení je zde ještě jedna místnost určená pro akce společenského charakteru, jako jsou svatby, různá setkání, schůze apod. V prostorách pod střechou je 11 dvoulůžkových pokojů, na kterých však nejsou dosud dokončeny všechny zednické a další práce.
     Kapacita místnosti pro společenské akce je 60 míst. Vedoucím je Lubomír Pešák, dále jsou zde zaměstnání: číšník, kuchařka (manželka vedoucího) a jedna žena s polovičním pracovním úvazkem na úklid. Otevřeno je od 9ti do 22 hodin, zavírací den je pondělí. Manželé Pešákovi mají trvalé bydliště v Rosicích u Brna. Pořizovací náklad budovy se zařízením se udává 1 600 000 Kč. Průměrná denní tržba v prvních třech dnech se udává zhruba 3 000 Kč. Před budovou je upravené prostranství pro parkování vozidel, kterému dominuje starý kaštan.
    V krátké době se rozšířila o novém hostinci pověst, že se zde velmi dobře vaří. Chodí sem někteří pracovníci JZD na přesnídávky, nebo když jim nechutná oběd v družstevní jídelně. Denně je zde výběr několika jídel, před vánočními svátky se nabízely horácké speciality.

JEDNOTA OBCHOD
     Hned v příštím týdnu po zahájení provozu v novém pohostinství byla zde ve společenské místnosti schůze členů Jednoty. Tyto schůze se konají  2x v roce, z jara a na podzim. V kulturní části programu zde vystoupili členové Dětského divadelního souboru s krátkými scénkami a zpěvy. Od diváků byli ohodnoceni jako nadějný dorost.
     Poté byl přednesen referát, zaměřený k politické situaci, pak zpráva o činnosti a hospodaření družstva. V ní se zjišťuje, že se podstatně zlepšilo zásobování mlékárenskými výrobky, podíl uzenin k ohřívání, že je 30 % a že se zvýšila spotřeba vína.  V další části zprávy se hodnotí spolupráce s ostatními organizacemi v obci, účast členek na celookresní akci  na Cikháji, oznamuje se počet hodin odpracovaných v JZD a v obci při úklidu.
     Pak vystupují vedoucí obou oddělení místní prodejny, sdělují, že plán obratu se s menšími  výkyvy plní, dovídáme se, že ve výkupu zemědělských produktů byl letos zaznamenán neobyčejně vysoký výkup medu, jako neopodstatněné je vyvráceno udání, podané vyšším orgánům, že se na prodejně prodává zboží s prošlou garanční lhůtou, upozorňuje se, že chléb, mléko a další mají delší trvanlivost než jeden den, což někteří občané nechtějí chápat a odmítají tyto potraviny odebírat, pokud nejsou označeny nejčerstvějším datem.
     Dvě členky družstva dostávají poukázky na zboží v hodnotě po 100 Kč ke svým 70tým narozeninám. Posledním bodem programu je vylosování tomboly, ve které se nachází větší počet zboží nižších cen. Při schůzi se podává i občerstvení v podobě párků s chlebem a káva, což se hradí z prostředků Jednoty.

     Několik údajů z jednotlivých prodejen: Velká Losenice odd. prům. zboží. Roční tržba 4 497 920 Kč, zájem se projevuje o velké lednice s mrazničkami, barevné a přenosné televizory, zájem o automatické pračky se snížil. Knih se prodalo za rok za 10 000 Kč. V potravinách roční tržba činí 4 693 000 Kč. Prodalo se za rok masa 13 575 kg, uzenin 8 387 kg, drůbeže 3 185 kg. Za měsíc prosinec másla 629 kg, pomerančů 1 092 kg.

Vykoupeno bylo:
vajec 7 014 ks, med 535 kg, šípky 166 kg, jablka padaná 9 312 kg, jeřabiny 107 kg, srnčí 48 kg, rybíz červený  3 262 kg, angrešt 305 kg, laň 52 kg, 
rybíz černý  317 kg, kůzle 1 ks, králík dom. 96 ks. 

     Prodejna v Sázavě vykazuje roční obrat 3 miliony Kč, jsou zde  zaměstnány 3 ženy, zásobování je dostatečné, je k dostání i maso, uzeniny, ovoce, zelenina, v potravinách slušný výběr. Z průmyslového zboží jsou zde běžné věci domácí potřeby, drogistické zboží, textil se neprodává. Výkup se provádí.
    V Malé Losenici: roční obrat 1 450 000 Kč. Prodejna je zásobena značně širokým sortimentem zboží běžné domácí potřeby.
    V Pořežíně je prodejna s půldenním provozem a stačí uspokojit spotřebitele zbožím běžné denní potřeby, celoroční obrat byl 450 000 Kč.

VOLEBNÍ PROGRAM PLNĚNÍ
    V Nových Dvorech se občané účastnili prací při malování a úklidu školky, čištění požární nádrže a vyvezení rybníka, opravě chodníku a zábradlí, na údržbě KD, nátěru plotu.
    V Pořežíně pracovali na stavbě mostů přes potok ke Tvrzi, na úklidu veřejných prostranství a společenské místnosti, pomáhali v JZD.
    V Sázavě je hlavní akcí budování veřejného vodovodu. Potíže byly se zajišťováním materiálu a jeho dopravou. JZD odmítá tuto službu provádět, protože za přečerpaní přídělu nafty je postihováno sankcemi. Byla  rozšířena vozovka u prodejny Jednoty, pracovalo se na kanalizaci.
    V Rosičce opravili autobusovou čekárnu, provedli úklid obce u hřiště, vysadili růže a stromky, sebrali 35 q kovového šrotu.
    V České Mezi také vysázeli stromky, upravili prostor před požární zbrojnicí, vyčistili rybník.
    V Malé Losenici opravují budovu občanského výboru, rozšiřují požární  zbrojnici, položili 80 m obrubníků, natřeli zábradlí u požární nádrže, vysadili růže, pomáhali JZD, upravili rybník na koupaliště za vydatné pomoci SSM (příloha 83/16).

ČESTNÉ UZNÁNÍ
    Ve Vepřové položili 400 m obrubníků, odstranili kolaudační závady na vodojemu, zlikvidovali divoké skládky.  Dne 16.6. obdrželi vepřovští čestné uznání ministerstva vnitra za svou mimořádnou aktivitu.
    Ve Velké Losenici byla dokončena školka, upraven terén před ní a před ZŠ, dokončeno pohostinství, odbahněna požární nádrž, oprava zatím neprovedena pro nedostatek cementu. Zlikvidovány divoké skládky.

Z ROZPOČTU NV
    Příjem: 2 520 000 Kčs, vydání: 2 348 000 Kč. Na školy vydání 1 136 400 Kč, školní jídelny 393 400 Kč, veřejné osvětlení 58 000 Kč, osvětová beseda 50 000 Kč. Na akci Z v Sázavě 205 000 Kč. 

POŠTA              
    Pět doručovatelů zdejší pošty doručuje 171 titulů tiskovin, což představuje za měsíc 20 540 ks. Z denníků jsou nejoblíbenější Zemědělské noviny – 2691 ks denně, další zájemci už nejsou uspokojeni. Rudé právo má 121 odběratelů. Z týdeníků neoblíbenější je Vlasta  - 135 ks. Televizních přijímačů je přihlášeno 605, rozhlasových  693. Kapacita místní telefonní buňky je 300 účastníků, zapojených je 124.
    Pošta vyplácí měsíčně 608mi důchodcům 701 tisíc Kč důchodů v rozsahu od 880 Kč do 2 000 Kč. Průměr je 1 152 Kč. 7 zaměstnanců pošty (celkový počet) je zapojeno v sociální soutěži (BSP), jejich pracovní úsilí bylo oceněno několikerým čestným uznáním, mimo jiné i od samé vlády.

SLUŽBY
   V bývalé škole je nadále sběrna prádla a oděvů k čištění, obuvi a elektrospotřebičů na opravy. Otevřeno každé pondělí. V krejčovské dílně zde pracují už dvě ženy. Zhotovují dámské oděvy. Ceny za ušití: šaty od 150 – 250 Kč, sukně 70 – 80, kalhoty 340 Kč. Další místnosti v budově používá OPS jako sklady. Uvažuje se se zřízením čistírny kožešin.

TOKOZ
    V prostorách bývalé školky zřídil n.p. TOKOZ se sídlem ve Žďáře nad Sázavou II., dílny pro ženy, které dosud pracovaly pro tento podnik po domácku. Pracuje zde celkem 15 žen, včetně topičky a čtyř žen, které zde přes zimní období umístil Lesní závod. Montují se zde visací zámky.

NÁSILNÝ ČIN V SÁZAVĚ
    Ženy Lesního závodu, pracovaly v zimním období vždy v Sázavě na pile při výrobě různých palet. Toto zařízení na pořez kulatiny bylo neznámým pachatelem úplně zdemolováno a  vyřazeno z provozu. Stalo se tak v červnu. Jedna žena ze sousedství, která šla časně ráno do kravína, slyšela rány, jinak se nenašel žádný svědek tohoto činu. Pachatel nebyl zatím vypátrán.

BYTOVÝ FOND
   V tomto roce byly zkolaudovány rodinné domky těchto manželů:
Velká Losenice: Eva a Jaroslav Hladíkovi č. 251
                            Marie a František Tonarovi č. 176
                            Marie a Jaromír Lánovi, Pořežín č. 4

Sázava: Blanka a Vladimír Bukáčkovi č. 161
              Hana a Alois Technikovi č. 165
              Lenka a Jindřich Lukešovi č. 164

Vepřová: Jiřina a Jan Lacinovi č. 58

Malá Losenice: Miloslava a  Jaroslav Pibilovi č. 112

SŇATKY, NAROZENÍ
   Sňatků bylo v tomto roce 40.
   Dětí se narodilo:

	Chlapců	Dívek
Velká Losenice	6	11
Sázava	8	6
Malá Losenice	2	3
Vepřová	3	2
Nové Dvory	1	5
Pořežín	0	2
Celkem	20	29

ÚMRTÍ
Zemřelo občanů:

	Mužů	Žen
Velká Losenice	10	7
Sázava	5	6
Malá Losenice	7	2
Vepřová	3	5
Nové Dvory	1	1
Pořežín	1	1
Celkem	27	22

     Mezi jmény zemřelých je také jméno doktora Macouna, lékaře na obvodu Velké Losenice a Nížkov. Dr. Macoun byl již před časem stižen infarktem. Dne 2.8. vyjel si autem z Vepřové, kde bydlel, po silnici k Radostínu. Soudí se, že na této cestě byl znovu stižen srdečním záchvatem, což bylo příčinou havárie auta a tím i jeho smrti. Dr. Macoun byl u pacientů velmi oblíben a na jeho cestu k věčnému odpočinku na hřbitově v Borové ho doprovázela dlouhá řada občanů.  
     Rovněž  ve Vepřové ve velkém počtu doprovodili občané p. Františka Macha, tesařského mistra a vedoucího na pile Bytového družstva, rozumného včelaře a hospodáře.

POHŘBY
    A tak odcházejí jeden za druhým. V losenickém kostele jim ještě naposledy zahrají varhany a sbor zpěvaček zapívá několik písní dojemnou notou, jakoby je ukolébával, uspával k věčnému spánku:

      Nemohu už s vámi býti,
musím přijmout úděl svůj,
nebudou již nikdy zříti
přátele a domov můj.

      Loučení je těžké vždycky,
když se nelze vrátit zpět,
a když křehký život lidský
neunese tíhu let.

       Nad překrásnou Vysočinou
budou jasné hvězdy plát,
a jak léta jsou a minou,
budu tiše klidně spát.

        S tebou, Losenice milá,
loučím se dnes naposled,
ty jsi pro mne vždycky byla
dražší nežli celý svět.

         Tvoji krásu, pole, les,
opouštím já právě dnes,
ještě jednou sbohem dávám,
tobě, moje rodná ves!

     Tak to složil, dnes již také na věčném odpočinku losenický básník Josef Kamarád (Vystrčil) a nápěvek opatřil varhaník Malý. Pak ještě cesta pod věkovitými javory k lesíku Pyšlíku a tu na hřbitově poslední slova na rozloučenou. Mluví farář, zástupci podniků a organizací, za obec a JZD mluví Ludvík Lán. A pak ještě: „Zasviť mi ty slunko zlaté…., zahlaholí trouby kapely a na rakev se sypou hroudy země z ruk pozůstalých  a známých.
     Přibývá na hřbitově křížů a pomníků, hroby v létě planou živými květinami, v listopadu je zakryjí květiny umělé a rozhoří se světla svic a lampiček. I na hrob sovětských vojáků se nezapomíná.

ŠKOLSTVÍ
    Novým členem učitelského sboru ve Velké Losenici je učitel Hromádka z Veselíčka. Jeho obor je tělesná výchova. Byt je pro něho v obci zajištěn. Bližší o životě školy se nalezne ve školní  kronice.
    V Sázavě a ve Vepřové trvá výuka pro  4  ročníky základní školy, ve Vepřové byl tento provoz ohrožen, protože do potřebného počtu chybělo 1 dítě. Zásluhou a aktivitou členů školské komise byl tento problém vyřešen a výuka na škole nadále trvá.

NOVÁ ŠKOLA MATEŘSKÁ      
    Provoz mateřských škol je zajištěn ve všech obcích. Počet dětí je: v Sázavě 30, v Malé Losenici  25, ve Vepřové  23, v Nových Dvorech 8 místních + 16 z Ronova. V nové školce ve Velké Losenici je 41 dětí, jsou rozděleny do dvou oddílů, starší a mladší, pečují o ně 4 učitelky, provoz kuchyně, úklid, topení, zajišťují další 4 osoby (příloha 83/13).
    Při kolaudačním řízení bylo zjištěno několik závad,  takže školka byla předána zatím jen do zkušebního provozu, než se závady odstraní. Provoz byl zahájen začátkem září docela nenápadně, bez žádné slávy, snad proto, že během výstavby (od r. 78) se vyskytovaly všelijaké problémy. Jejich řešení nepřispívalo k navedení radostné atmosféry při budování tohoto zařízení.
    Někteří rodičové se nechali dost nutit, aby přišli pomoci při výstavbě, jiní hubovali, že práce je na stavbě špatně organizována, také přečerpání finančních nákladů se uvádí jako příčina prodlužování stavby. I když se tedy okolo výstavby školky vedou všelijaké řeči, přece jen je to zase kus dobrého díla, budova v hodnotě několika miliónů, vyrostlá ze sdružených prostředků podniků a z práce občanů. Vnější stěny místností, kde si děti hrají a tráví většinu času, jsou celé prosklené, situované k východu, takže při jasném počasí jsou zality sluncem, interiér školky působí dojmem dostatku, účelovosti a vkusu, laickým pohledem – překrásné.
    Ale v kuchyni si ženy ztěžují, že rozvod vody je nedostatečný, že musí tahat hrnce vody z jednoho konce kuchyně na druhý, některé zařízení, že je svou kapacitou nadměrné a tudíž nepoužitelné atd. Takové stížnosti ostatně nejsou ojedinělé a ozývají se všude tam, kde záměry projektantů nejsou náležitě skloubeny s praktickou potřebou.

TĚLOVÝCHOVA A SPORT
     Soustavné sportovní činnosti se věnuje sotva několik mále jedinců. Dalších  nemnoho ze sportu věnuje spíš sporadicky. To v zimě, když se domluví parta, spíš z recese a pro legraci, než z opravdového zájmu, že uspořádají zápas v hokeji, tu leckdo vzpomíná, že taky míval brusle na nohou a obrací kouty na půdě, kam je odložil.
     Nejvíce „sportovců“ se najde u televizních obrazovek, když se přenáší utkání z mezinárodních turnajů. Tu pak mnozí radí, rozčilují se, krev v nich vře, „sportovní duch“ jim lomcuje. Cožpak ti jsou jenom doma, ale když se dovídáme z tisku, co takoví rozvášnění „sportovci“ dokáží ztropit v hledištích sportovních zařízení, to je zdravému rozume nepochopitelné. To už se sport zcela míjí svým posláním. Sport přece nemá v člověku probouzet všelijaké vášně, ale naopak, cvičit ho v ovládání sebe, v sebekázni, rozvíjet kladné vlastnosti lidského charakteru,  zcela podle Tyršova hesla: Ve zdravém těle zdravý duch.

    Tak tedy ve Vepřové se schází ženy na cvičení ve škole, v Malé Losenici také přijdou někdy ženy do školy si zacvičit tzv. džezgymnastiku a několik mladíků občas přijde si zahrát stolní tenis. Ve Velké Losenici využívají muži i ženy školní tělocvičnu, v Sázavě cvičí v KD ženy i dorost.

KOŇSKÉ DOSTIHY V SÁZAVĚ
    Největší sportovní akcí v Sázavě však jsou jezdecké závody, které se již tradičně pořádají každý rok (příloha 83/14 a 15). Letos to bylo 10.7. v neděli, za krásného počasí. Závodiště je připraveno pod obcí na západní straně na louce při pravém břehu řeky. Jsou zde připraveny překážky, tribuna, vyhrává reprodukovaná hudba. Zahajuje se státní hymnou, při které příslušníci armády vztyčují státní vlajku. Pak již začíná vlastní závod.
    Je to letos již 11tý ročník a účastní se ho 37 koní z Havlíčkova Hrodu, Polné, Žďáru, Olešné na Moravě, Třebíče, Brna a Velkého Meziříčí a Sázavští. Na závod se sjíždí diváci z okolí, aby shlédli zápolení ušlechtilých zvířat a jejich jezdců a jezdkyň. Vítězem hlavní ceny byl kůň ze Žďáru, sázavští získali třetí místo. Ve stínu olší u řeky se nachází stánek s občerstvením, diváci vyhledávají stín, neb slunce nemilosrdně pálí. A tak ubíhá nedělní odpoledne v příjemném přírodním prostředí, při zajímavé podívané.

KNIHOVNY
    Knihovna ve Velké Losenici. Provoz celoroční mimo 1 měsíční dovolené. Půjčuje se každý pátek 2 hodiny. Počet svazků = 3100, registrovaných čtenářů je 140, průměrná návštěvnost 15 osob. Knihovna umístěna v kulturním domě, prostředí vyhovující.
    Nové Dvory – knihovna umístěna ve škole, s centrálním vytápěním, svazků = 3000, čtenářů 140, průměrná návštěvnost 40. Půjčuje se 2 hodiny týdně, 1 x za měsíc se provádí beseda s dětmi mateřské školy, v práci pomáhají 3 dívky z pátého ročníků školy jako aktivistky.
    V Malé Losenici má knihovna 1660 svazků, čtenářů 40, půjčuje se 1 x za měsíc. Knihovna umístěna ve škole.
    Ve Vepřové je knihovna v budově občanského výboru, v prostředí vyhovujícím, počet svazků = 923 + 676 z výměnného fondu. Čtenářů 62, počet výpůjček za rok je 850. Půjčuje se 1 x za týden.
    Sázavská knihovna má 1700 svazků + 50  z výměnného fondu, čtenářů 58, výpůjček ročně 450. Knihovna se nachází v domku bývalého MNV, nyní OV, místnost není vyhovující, je zde vlhko a knihy jsou takto znehodnocovány.
    V Pořežíně má knihovna 800 svazků + 600 z výměnného fondu. Čtenářů 30  včetně 7 dětí, průměrná návštěvnost 10 lidí, půjčuje se 1 hodinu týdně. Knihovna je umístěna v pořežínské kulturní jizbě.

ČETBA
    Tento přehled není dostatečným obrazem toho, jak mnoho se u nás čte a v jaké oblibě jsou knihy.  Dostatečné finanční zajištění rodin dává možnost nákupu knih, takže je dost domácností, kde se najdou knihovny a regály se stovkami knih. V mladých domácnostech, vybavených moderním nábytkem jsou vitriny s vyrovnanými svazky knih. A co se čte?
    Dosti oblíbené jsou  detektivky, romány z vesnického prostředí od klasiků i současných autorů, romány historické, odbornou literaturu kupuje každý podle svých zájmů: o myslivosti, včelařství, chovatelství, ovocnářství atd. Kupují a objednávají se knihy dle nabídek v tisku i velmi drahé a vzácné a před knihkupectvím ve Žďáře bývají fronty lidí čekajících na některé knižní novinky.

VEPŘOVÁ
    Jako nejaktivnější a také nejupravenější  obcí ve stávajícím obvodu se jeví obec Vepřová. A složkou nejaktivnější jsou požárníci. Mají svůj dorost, který se v okresní soutěži umístil na II. místě. Požárníci jsou aktivizující složkou při akcích Z, při úpravě obce, údržbě zařízení apod. Byl likvidován požár kůlny u č. 41 proveden výlov, požární nádrže na posvícení, k MDŽ se dávají ženám dárky.
    Ani místní skupina SSM nezůstává pozadu. Účastní se prací v obci, spolupracují se sborem pro občanské záležitosti, využívají hřiště a klubovnu, stolní tenisté jsou zapojeni v soutěži, pořádají zábavy. Také ČSZ a ČSČK se projevují aktivně při pomoci škole a školce apod. Zahrádkáři pečují o zeleň v obci.

ORGANIZACE NF
    Pokud by se měly nějak hodnotit jednotlivé organizace NF v celém obvodu MNV, byli by  požárníci asi na prvním místě jak počtem, tak činností. Svazáci, ti se neprojevují všude stejně, ČSŽ a ČSČK zda se splývají v jedno a projevují se znatelně, zahrádkáři, i když nejsou všude organizováni, tak všude jsou a jejich práce a činnost je patrná, rovněž tak chovatelé. Mezi nimi se najdou odborníci na slovo vzatí, účastní se výstav drobného zvířectva a zušlechťují svoje chovy.
    Včelařů by se napočítalo v celém obvodu ke 30ti. Letošní rok byl pro ně velmi úrodný, výnos medu byl velmi vysoký, jaký se dlouho nepamatuje. Tělocvičná jednota Sokol také existuje a myslivce s puškou je možno potkat v kteroukoliv roční dobu, i když k lovení, mimo vysoké zvěře, toho mnoho není a myslivci mají roli spíš ochránců přírody.
    Činnost KSČ se realizuje v závodních organisacích, takže ve vesnické organisaci zůstává členů málo. Pořádají se veřejné schůze, kde zástupci vyšších stranických orgánů  jsou schopni vysvětlit občanům zásady politiky strany a objasnit její stanovisko k událostem ve světě.

FOND MÍRU
    V červnu se v Praze sešlo celosvětové mírové shromáždění. Aby se tato mohutná akce na obranu míru mohla uskutečnit, byl vytvořen fond míru a solidarity, na který přispívali naši občané v podnicích i místní organizace.

VÝBOR LIDOVÉ KONTROLY
    Na schůze pléna NV dne 23.6. byl zvolen a schválen výbor lidové kontroly. Předsedkyně Helena Čejková, místopředseda Karel Petrů.

POČASÍ
    V lednu byla zima  velmi mírná, jen 7x byl ráno zaznamenán slabý mráz, jinak se pohybovaly teploty mírně nad nulou. Sníh nebyl skoro žádný i když byly nějaké sněhové přeháňky, ale také dešťové. Teprve v únoru napadlo více sněhu, takže se vytvořila souvislá sněhová pokrývka, která vydržela až do začátku března. Únor byl také o ,mnoho chladnější než leden, největší mráz –20 ^o C byl 16. února.
     Následující jarní měsíce se nevyznačovaly žádnými zvláštnostmi, v květnu mrazy nebyly, až v létě se začal projevovat nedostatek vláhy. Léto pak bylo velmi teplé, v červenci se zaznamenává po 15 dnů denní teplota 30 a více stupňů, maximum pak 18.7. 35 ^o  a 27.7. dokonce 38 ^oC. Nedostatek vláhy se v těchto horkých měsících projevil velmi citelně.
     Srážky nepřišly ani na podzim, citelnější ranní mrazíky jsou zaznamenány až v listopadu. V prosinci pak udeřila zima, mrazy až do 20 ^o, 16tého silný vítr zvedl slabou vrstvu sněhu s polí a zavál jím cesty a dolíky. Nato přišla obleva a druhá polovina prosince byla zase bez sněhu a deště velice málo.

VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
     Nedostatek vodních srážek se nejcitelněji projevil v zásobování pitnou vodou. Znovu nastoupily cisternové vozy, aby dovozem ze Žďáru doplňovaly chybějící vodu z místních zdrojů. Voda se dovážela i do Nových Dvorů. Byl vydán zákaz umývání aut, zalévání zahrad hadicí přímo z vodovodu, ve všech sdělovacích prostředcích byly uveřejňovány výzvy k šetření vodu.
     V obci byly odebrány vzorky vody z dosud existujících pramenů veřejných i soukromých, odeslány k rozboru a po zjištění jejich nezávadnosti se uvažuje v případě krajní nouze s využitím těchto pramenů k posílení stávajícího vodovodního řádu. Byl také proveden průzkum v oblasti Peperka ke zjištění možnosti připojení dalších pramenů k dosud využívaným.
     Cisternové vozy dopravovaly vodu denně 6 – 8 krát.  Náklad na tuto dopravu je 800 Kč na jednu cisternu. Přesto, že náklady na vodu byly tímto jistě značně  zvýšeny, vracela Správa vodovodů a kanalizací občanů asi 20 % z ročního poplatku na vodu.

AKCE S KRONIKOU
     Beseda s kronikou se konala 16x. Ačkoliv byla pečlivě připravena i publikována, účast byla malá, přišlo 6 lidí, kteří si prohlédli vystavené svazky a  dokumentaci. Lepší výsledek měla další akce při setkání spolužáků ročníků 1938 (příloha 83/10). Bylo to 3.12., přítomných asi 30 osob bylo seznámeno s některými  výňatky z kroniky, kolovaly některé snímky z dokumentace a po 2 hodiny si pak někteří z přítomných prohlíželi a četli vystavené svazky a besedovali s kronikářem.  

PŘÍLOHY KRONIKY

83/1 a + b	Rozbor hospodaření JZD
83/2 a,b,c,d	Zpravodaj
83/3 - 9	plakáty divadelních představení
83/10	pozvání na setkání spolužáků
83/11	tři pozvánky na akce JZD
83/12	2 ks snímků divadelního představení
83/13	4 ks snímků z mateřské školy
83/14 a 15	8 ks snímků koňské dostihy v Sázavě
83/16	4 ks snímků z Malé Losenice
83/17	3 ks snímků areál JZD a pionýrská skupina + kostel
83/18 a 19	výstřižky z novin