Kronika
zpět1966
- Kronika obce Velká Losenice
- 24.2.2022
1966
zapsal kronikář Vladimír Štěrba, dělník
Chválíme si zimu jak nám mírně vládne, sněhu přiměřeně, jen občas připadne lehkého pápěří na dřímající zem. Potůček pod lesem uvězněn v ledu brouká, les vatou zachumlán, křišťálem jiskří louka. Je křišťál studený, co pod ním dřímou ledy, však z jara vzbudí se zem krásná,svěží, mladá.
A jak ta zem i život ve vsi dříme, nic neděje se, nic nás nevzrušuje, o nových strašidlech se při peří dozvíme, vyjetým korytem život vždy stejně pluje. Organizace a spolky v obci činnost minulého roku bilancují, funkcionáři jsou obklopeni čísel kopci a výroční schůze připravují.
Chovatelé drobných hospodářských zvířat málem jézeďákům konkurují, hle, co pracujícím na stůl mohou přidat, kolik kil chutného masa produkují:
Druh plán plnění v %
Maso králičí 30,5 kg 165,7 kg 543
Maso kůzlečí 30 kg 126,4 kg 422
Maso husí 14 kg 78,4 kg 559
Maso krůtí 8 kg 13 kg 162
Vejce 236 kg 716,7 kg 303
Kůže králičí 305 ks 325 ks 106
Kůže kozlečí 15 ks 56 ks 373
Peří 1,5 kg 3,2 kg 213
Členů spolku bylo koncem r.1965 – 22.
Zima krásná, pohádková zima, po práci lahodí natáhnout tělo, televize má pořady prima a taky někdy číst by se chtělo. Ale knihovník zmizel jak pára, oženil se a už není ho, kdo o knihovnu se teď postará, kde vzít knihovníka nového?
Kulturní komis též osiřela, však stejně činnost neměla, nový předseda snad víc udělá až se postaví do čela. Národní výbor je tedy slabší o Blažka a slečnu Zimovou.
Noci jsou teď už o málo kratší, jdou stopy svěží obnovou. Myslivec čte z nich o stavu zvěře, zakládat zvěři nelení, ke krmelcům se sbíhají v šeře zajíci, srnci, jeleni.
Letos únor vůbec není bílý, teplo je, jak bylo by už k jaru, mrholí a prší každou chvíli, slunce v mracích zřídka protne spáru. Každý s podivem ten čas sleduje, je to jaksi proti všemu zvyku, zem už skoro k setí vytuhuje, zeleň zjevuje se při chodníku. Skřivan pěje a kos v lese hvízdá a když slunce prohřeje vzduch vlahý, vrací se pták do starého hnízda, letos jaro jde k nám příliš záhy.
V prvních dnech národní výbor jedná o výsledcích minulého roku. Z Pořežína občan, hlas pozvedna, říká, že tam nejsou bez nároků. Chtějí také žíti jako lidi, chtějí mít spojení po silnici, což se za nás slovo ztratit stydí poslanci u vyšších institucí? Soudruh Voráč měl být tady dneska, povědět nám, co je s naší školou, zarostla mu asi trním stezka, nepřišel povědět pravdu holou. Nač by také zdůvodňoval stále, co už před ním víc jich slibovalo. Stavba školy ať je i nadále nesplnitelným snem natrvalo.
Jsme my Češi národ pokrokový, v poli vědy my klidíme chválu. Kde má školu? Prvňáček odpoví, že v pastoušce – jak za feudálů. Zanechme už iluzorních vizí, však nám soudruh Liml poví vítr, jak rozdíly staré rychle mizí, venkov městu vyrovná se zchytra. Dobře, když šikovný agitátor hubu otevřít patřičně umí, hravě vyvrátí každičký zápor, usměrní a pochybnosti ztlumí.
Na výroční schůzi u JZD, dobře se to mluví při poháru, však si družstvo stále lépe vede, ekonom pod účty dělá čáru. Jednota se zvedla, to je hlavní, fondy zajišťují stabilitu, volí se tu orgán samosprávní, mnozí družstevníci chybějí tu. Proč jich tady v sále více není? Nezajímají se o ty zprávy, o výhodách nejsou přesvědčeni svojí družstevnické samosprávy.
Jít normálně vývojové dění, dávno v družstva sami vstoupili by, bez agitátorů, bez nucení, objektivní nutnost poznali by. Snad by opravdu se vyplatilo dřív vychovat k velkým věcem lidi, aby s chutí tvořili své dílo a věděli, že se dobře řídí. Jaké byly v naší práci chyby, to zhodnotí časem historie. Že už bude pozdě říkat: kdyby, to fakt za všech věků pravdivý je.
Teď má družstvo výborné výsledky, ale mohly by být ještě větší, kdyby časem nebyly i zmetky, kdyby člověk dělal práci s péčí. V tom velkém zemědělském kolosu hodnoty se hýbou v milionech, ekonomka uvede v přenosu co uzrálo na družstevních honech. Je si přáti, aby v řadě čísel nezapomnělo se na člověka, aby pod ciframi nám nezmizel, aby nesmetla ho čísel řeka.
Jarní počasí se drží stále, muzika rozčísla klid vesnice, právě masopustu je na mále, zástup masek vtrhne do ulice. Školní děti mají svůj karneval, vtipné masky vrtí se na bále, školní národ do křepčení se dal, diváci zužují prostor v sále.
Venku stojí řada Felicií, autobus objíždí vsi v okolí, pak že lidé kulturně nežijí – nejvtipnější masku komis volí. Jistě se už letos kalendář obrací, jaro vlažným dechem otevírá zem, ze světa se vrací stěhovaví ptáci, trávník baví se už svěžím nádechem.
Muži shání kytky, děti blahopřání, neb ten ženský svátek je už slavný den, ženám patří úcta a vyznamenání, čest a sláva budiž práci modrých žen. Co ta naše mládež často se natouží, že pro ni neohne nikdo ani prst, buldozer v ornici „na palouku“ krouží, aby naše mládež mohla zdravě růst. Odhrnuje hlínu, terén vyrovnává, toť, národe mladý, na hřiště se těš, tu národní výbor pozemek ti dává, čeká že přiložíš tu svou ruku též.
On ten národ mladý divné představy má, myslí, že mu všechno samo spadne v klín, z dobrých rad mu není teplo ani zima, nevymodlíš od něj samostatný čin. Na hřiště má mládež stálé požadavky. Nechci být moc skeptik, ale jak to znám, musí na úpravu a na dodělávky přijít staří fotři a předseda sám.
To počasí klamné láká zemědělce, traktor zapřahují do kypřících bran, však mráz a sníh brzy zaženou ty smělce a skřivánčí píseň shltí krákot vran. Od půlky měsíce náhlé chumelice, sníh přikrývá zemi, půdu tvrdí mráz, ohrnujem límce a mračíme líce, ta škaredá zima vrátila se zas.
Ženskou práci u nás ve veřejném dění, tu je, nepochybně všude dobře znát, vyšší orgán také jejich práci cení, rozhod se jim proto diplom čestný dát. Výbor žen tu v obci dosti agilní je, iniciativu čekat lze od nich.
Teplota kol nuly se jen pohybuje, z mraků už se zase valí mokrý sníh.
Duben za kamny? Ale kdež, vyjedem s traktory, pluhy a branami do dálky brázdy se potáhnou za námi, zasejem len a oves též. Brázda přijímá brambor sáď a svěží zelení luh oku lahodí, člověk rád daleko tvář šedou zahodí, za plotem štěbetá husí mláď.
Jaru se těší každý tvor – je letos nádherné, sluníčko zahřívá, každý hned raději na světě pobývá, život košatí, smrti vzdor. Pták najde družku, ženu muž, pták staví hnízdečko v koruně na větvi, hůř je to v člověčím stavebním odvětví a přece mnozí staví už.
Na bytovce zas vládne ruch, družstevní výstavba znovu pokračuje, úroveň sklepů už zdivo překračuje, vápnem a maltou voní vzduch. A tak se staví rok co rok, přibývá domečků v té naší vesnici, obtíží nedbají naši stavebníci i když nemají peněz žok. Pomůže brácha, děda, strýc, stojí to ovšem přemnoho lopoty, takový domek však dosáhne hodnoty sto tisíc, ba i někdy víc.
Staví se, opravuje dost, však málo stavebnin, to stále nás tlačí, ve Žďáře cihelny vyrábět nestačí, člověka chytne někdy zlost. Před půl stoletím ještě as Číkova cihelna v „Trenku“ cihly pekla, na druhém konci zas – bába mi to řekla – cihelnu starou zbortil čas.
Po letech vyschl jílu zdroj s výrobním způsobem všecko se změnilo, cihelny zbourané, jak by jich nebylo, jiný je způsob, mrav i kroj. Po staru jistě nelze žít, vyrábět také ne, fakt to zákonitý.
Snad jednou, až Měsíc budem mít dobytý, budeme všeho dosti mít. Soustava nová taky snad přihlédne k vývodům zdravého rozumu, výrobu podřídí potřebám konzumu – jiného si nic nelze přát.
No a už tu máme zase květen – prvního je zrovna v neděli, kdypak asi máj, věnci opleten na návsi se zase zabělí? U nás jistě moderní jsme příliš, staré zvyky už nás nebaví, však s tím byla jenom práce, obtíž, proto se teď máje nestaví.
Ten máj první, čí je vlastně svátek? „Účast“ jenom škola zajistí – kdyby aspoň zahrál kolovrátek, když se nebe šmolkou vyčistí. Svátek pracujících jednou za rok – v průvodu nás děti zastoupí, my jen na klid děláme si nárok, snad nás pámbu z hříchů vykoupí. Denně davy plní boží stánek k potěšení nebes královny, v duši cítí Franta, Venca, Janek blahodárný proces „výchovný“.
Autobus též svatý plní účel, přeplněn je každou neděli, kdybys hloupě u kostela čučel, pomluvou tě národ podělí. Psychologu, tu máš jasný důkaz: v sytém těle duše hladoví, i když v kapse rudý nosíš průkaz, přítomnost ti mnoho napoví. Člověk ještě nedorostl do dob, kdy i duše bude svobodná, chimérických je mu třeba podob, sladké bahno cucá ode dna.
Autobusem jezdí každý týden do kostela z obce obvodu. A ty, komunisto, nejsi viděn ani jednou za rok v průvodu. Kde je nadšení a kde je elán, jakpak působit chcem na masy? Ještě nový věk je nedodělán – měšťák posměvačně hvízdá si. Ale severák už nám nehvízdá, slunce vlídnou ukazuje tvář, hladce přešla ledných mužů jízda, snad se letos mění kalendář.
Družstva předseda si pochvaluje, jarní práce skončí letos dřív, do budoucna plány rozvinuje, perspektivu losenických niv. Specializace v zemědělství, přinese nám řadu velkolepých změn, podpoří se tady bramborářství a na větší plochy dáme len. Prasat chov už vypustíme zcela, hlavní bude pak hovězí žír, v pastviny se změní oblast celá, náš cíl bude_ kráva bohatýr.
Pro ni rozšíří se plochy píce, aby mléka dala stále víc, dál se bude pěstit i pšenice a zůstane u nás chov slepic. Z půdního pak fondu pro zrniny 53% chceme dát, pořádek tu celkem bude jiný, problém bude nějaký čas zrát.
Má se zvýšit počet traktoristů, vcelku lidí ale bude míň – to nejsou vidiny utopistů – družstvo bude za výkladní skříň. Všelijaké plány existují na okrese v tajných trezorech, zástupci nás jimi překvapují, smělé plány, až se zlepší časy, škola nová bude u nás stát.
Kdy to bude, soudruhu Kalasi? Někdy po roce sedmdesát. Soudruh Uhlíř, inspektor přes školy, naději nám zodpovědně dal. Zatím slepte rány co vás bolí a čekejte trpělivě dál. Nutnost zvýšit počet tříd se jeví? Adaptujte někde ňáký chlív, okres zatím rady pro vás neví, poraďte si sami jako dřív. Však jste tady přec šikovní lidé, čestný diplom tady pro vás mám, až nám někdy kapitál vybyde – váš problém je na okrese znám.
Drazí soudruzi, jak jsem dojati, za uznání vaše mějte dík, stovka sice u nás více platí, uznání si dáme na pomník.
Červen, nejkrásnější měsíc v roce, odkvetlý strom nasadí ovoce, skokem roste porost v polích, na zahradě a dobře je oku v té zelené vnadě. Slunce topí, občas mráček zemi skropí a na loukách seno družstevnice kopí.
V tomhle jaru radost na světě být, slunce dosyta se mže užít, počasí nám slouží podle přání, ale ještě dlouhá doba k zrání, nevíme jak běh časů se zvrtne a rozpočty naše kde nám škrtne.
Občané, co čas a snahu mají, při kanalizaci pomáhají. Pracuje se na „Pražkovém kopci“, zase mizí jedna strouha v obci, kanál jde už směrem k rychtě vzhůru, dbáme na vzhled obce, na kulturu.
Akci kulturní pak školní mládež v oboru divadla podniká též. Učitelka Kosourová Jana, pochvala tu budiž jí přiznána, s dětmi nacvičila hru „Popelka“. Událost to jistě není velká, ale snahu tuto nutno oceniti, zájem o divadlo snad roznítí.
Uhas žár a slunce zašlo za mrak, denně zemi skrápí notný liják, studeno je až se srdce chvěje, poslední týden červnový zle je.
Červenec, považovaný za nejteplejší měsíc léta, letos zklamal. Den co den prší, je zima tráva na loukách pokosená se mění nikoliv v seno, ale hnůj. Ještě že u nás těch luk už mnoho nezbylo a do konce měsíce se přece jen ukončí senoseč a dovezou se poslední fůry velmi nekvalitního sena.
Toto se ovšem týká hlavního představitele zemědělské výroby v obci to je JZD. Několik soukromých zemědělců a králíkáři, kteří vysílají silniční příkopy, břehy rybníků a stráně, ti stačili vystihnout pravý čas k usušení svých trošek. Těžko hledat příčiny těchto rozdílů. Nejlépe přenechat soud historii.
Snad někdy, až lidem bude jakákoliv práce zábavou, nebude těchto problémů a i když tedy ještě neporučíme větru a dešti, budeme umět aspoň před těmito živly včas chránit výsledky své práce, tak jak to uměli naši dědové.
Neustálé deště způsobují i další starost se silně polehlým žitem. Na některém lánu je tak polehlé, jakoby je válem přejel. Pohled na takový lán prorůstající plevelem není radostný.
Ostatní obilí není tak polehlé, pohled na široké lány pšenice, která se u nás začala pěstovat ve větším množství, je už radostnější, protože slibuje dobré výnosy.
Na černou stránku kroniky možno zaznamenat požár domku č. 208. Požár nebyl velký a za nějaký týden opatřil majitel domek novou střechou. Bylo takto vzpomenuto 10-té výročí založení JZD. Jak ten čas letí. Už tedy 10 let. Nelze popřít, že i na tomto úseku šel vývoj kupředu. Lze to vidět jak na polích, tak ve výstavbě zemědělských objektů a v používání mechanizačních prostředků.
Je však možno poznamenat, že forma a způsob jak se tento vývoj postrkoval nebyly vždy progresivní.
O pouti, to je poslední červencovou neděli, jako už několikrát, byla v hlavní budově ZDŠ uspořádána výstava obrazů. Hlavním vystavovatelem byl pan inž. Kvaček. Vystavoval krajiny, zátiší s květinami i portréty některých losenických občanů. Manželé Kvačkovi jsou také známí coby houbaři. Vystavili zde také několik druhů hub jedlých i nejedlých, takže si naši občané mohli ověřit své znalosti z tohoto oboru.
Dále zde vystavoval řídící učitel Růžička z Nových Dvorů některé krajinky a pan Vaněk zajímavé a umělecky jistě hodnotné samorosty. Výstava byla velmi silně navštívena občany a jejím pořadatelům patří dík a uznání za záslužnou kulturní akci.
Mokré počasí trvá i přes celý srpen. Asi tři dny trvala vedra, která uspíšila dozrání obilí a znovu je deštivo. A nejen to. 19-tého se od Sázavy k Losenici přehnal prudký liják s kroupama. Vše, co bylo v cestě je potlučeno.
U Sázavy řepa bez listů, jen holé pahýly trčí z brázd, dále lán ovsa zatlučeného do země, žito, již i tak hodně polehlé, je přibito k zemi úplně. Jakmile trochu oschne, je sečeno kombajny. Přes veškerou nepřízeň se sklízí, pokud je to jen trochu možné, ovšem nákladovost sklizně spolu se ztrátami stoupají. Při mlácení v objektech družstva došlo ke vznícení slámy. Požár byl však včas uhašen.
Po tři dny předváděl našim občanům své atrakce kouzelník Kellner. O tento druh uměleckého žánru je u našich lidí vždy slušný zájem.
Starosti působí sklizeň ranných brambor. Napadeny plísní hnijí a nejdou na odbyt.
Školní rok začíná a s ním veliké starosti kam provizorně umístit jednu třídu. Na Palouku to nejde, v bývalé továrně se nehodí. Zůstane při výčepu v kulturním domě. Jak dlouho se ještě bude takhle příštipkařit? To už tedy máme školu na čtyřech místech. Jak uhlídat všechno v tomto stavu?
Dne 16.9. jsme byli vzrušeni požárem v Nových Dvorech. Došlo zde k samovznícení slámy, která byla složena mokrá do hospodářského stavení. Požár vypukl za dne, byl včas zpozorován a včas uhašen, bez velké škody, aniž by se rozšířil na obytné budovy.
Přes potíže, které sebou neslo velmi deštivé léto, byla ukončena sklizeň obilovin a začlo to s bramborami. A při sklizni brambor jakoby nastal převrat v řízení meteorologického hospodářství. Vrátila se letní pohoda, sloupek teploměru ukazoval přes den dosti stupňů přes 20.
Urodilo se také hodně ovoce. Ne sice u nás, nejsme přece v ovocnářském kraji. Bylo však možno usuzovat, že se snad přece něco děje v naší ekonomice. Totiž – je-li něčeho nadbytek, sníží se cena. A tak bylo možno v našem neovocnářském kraji několik týdnů kupovat švestky po 0,80,- Kčs za 1 kg. I ostatní ovoce, hrušky, jablka se levně nakupuje.
Neobyčejně pěkné počasí trvá ještě skoro celý říjen. To se tedy zemědělcům velmi dobře hodí. Práce v polích pokračují plným tempem, bez brigád se ještě sběr brambor neobejde. Proto i letos pomáhají učni, studenti. A na oplátku zase, protože už zemědělské práce ubývá, nastupují někteří zemědělští pracovníci přes zimu do podniků.
Po elektrifikované trati projely už první vlaky. Zatím jen zkušebně a stále ještě mnohonásobně převyšuje parní trakce. Páru pomalu také vytlačují lokomotivy motorové s naftovým pohonem. Už je zde tedy naděje, že budeme jezdit ve vlacích čistých, bez všude vnikajícího popílku, bez špíny.
Tato naděje se po čase ukázala být lichá, protože i do souprav tažených elektrickou lokomotivou proniká jemný prach zvířeny zvířený z železničního svršku a vagony jsou stále špinavé. Stejně však vlaková osobní doprava jaksi upadá. Vlaky jezdí prázdné, dopravu do zaměstnání obstarávají autobusy, přibývá soukromých motorových vozidel, aut, motocyklů.
Autobusy obstarávají i dálkové spoje a cestující jich využívají více než vlaků a nelze se proto divit, že osobní vlaková doprava je nerentabilní.
Náš Peperek si zase zahýřil barvami. Skupina buků dosud se udržujících na jeho temeni, nasadí mu vždy na podzim klobouk s rytířským chocholem. Ano, ty buky vystupují zde jen jako ozdoba, jako šperk na jinak vcelku se neměnícím šatě ze smrků.
Článek z novin:
Více vlaků – kratší jízdní doba
Elektrický provoz na trati Havlíčkův Brod – Brno
Havlíčkův Brod - Brno 4.listopadu (svo)
V pátek ve tři čtvrti na jedenáct přistoupil k mikrofonu na nástupišti železniční stanice v Havlíčkově Brodě ministr dopravy A. Indra a oznámil zahájení elektrického železničního provozu na dalším úseku trati. Připomněl, že 121 km dlouhý úsek Havlíčkův Brod – Brno patřil po stavební i provozní stránce k nejobtížnějším, a vyslovil uznání všem, kdo se na budování elektrické trakce podíleli a přičinili se o dodržení vládního termínu.
Souprava tažená elektrickou lokomotivou se dala do pohybu. První jízdy se zúčastnili ministr A. Indra, náčelník Střední dráhy inž. V. Bártík, pracovníci podniku Elektrizace železnic Praha, zástupci stranických orgánů a národních výborů a četní další hosté. Vlak lehce překonával náročný terén. Nákladní vlaky musely v obtížných místech táhnout někdy až tři parní stroje. Elektrizace odstraní nečistotu, urychlí a zlevní provoz. Ušetří se obsluha lokomotiv a uhlí. Ve Žďáru nad Sázavou, kde se souprava zastavila, se rozproudila na nástupišti improvizovaná beseda ministra se zástupci okresu a místními obyvateli. Souprava projíždí krásným krajem Vysočiny. Elektrická trakce umožní od účinnosti nového jízdního řádu napřesrok v létě zařadit na trať patrové vozy, z nichž každý má vlastní pohon. Poslouží především rekreaci a rychlé dopravě dělníků do práce.
V Tišnově pozdravili soupravu zástupci brněnského okresu. Pro Brno samotné je zahájení elektrického provozu na novém úseku prvním krokem ke zlepšení čistoty ovzduší, jež nastane v budoucnu vyřazením parního provozu. Elektrizace na tzv. druhém tahu bude pokračovat a již v příštím roce má začít provoz na úseku Brno-Břeclav-Kúty. Po prodloužení do Štúrova v roce 1968 se teprve plně projeví přínos po stránce dopravní. Již nyní bude možno zkrátit na trati z Kutné Hory přes Havlíčkův Brod do Brna jízdní dobu rychlíků asi o 20 minut, osobních vlaků o 40 a 45 minut a nákladních vlaků o 70 minut. Vzroste též počet rychlíků a rozsah nákladní přepravy. Do železniční stanice Brno-Židenice dorazil vlak ve 13 hodin.
Účastníci jízdy zvláštního vlaku se odebrali do hotelu Slovan, kde byla slavnost ukončena vyznamenáním pracovníků, kteří mají největší zásluhu o včasné dokončení prací.
Na elektrifikované trati byl slavnostně zahájen provoz 4. listopadu. Vlak s ministrem dopravy a dalšími funkcionáři se zastavil ve Žďáře, kde bylo slavnostní uvítání s hudbou a projevy. Od tohoto dne tedy stále hustěji projíždějí po trati vlaky tažené elektrickými lokomotivami. Železniční provoz se u nás zmodernizoval.
Došlo také ke stavbě mostku přes potok u rybárny, která už byla kolik roků v plánu. Mostek je na cestě spojující přímo Velkou Losenici s Vepřovou. I když cesta není použitelná pro dnešní dopravní prostředky, používá se jí pro koňské i traktorové potahy do přilehlých lesů a polí. Jinak tudy chodí vepřovští občané do kostela. Hlavním uživatelem je Státní rybářství a to do míst, kde má své sídlo. To je úsek asi 1 km dlouhý od Losenice.
Náklady na stavbu mostku hradí také tento podnik společně s MNV.
Připravované změny v souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení a plánování čs. národního hospodářství, našly svůj ohlas i mezi losenickými občany.
Najde se vždy několik „spolehlivě informovaných“, kteří mají zprávy z „jistých a zaručeně pravých“ pramenů. A tak se povídalo, povídalo, jak prý od prvního bude všechno dražší, chleba, mouka, oděvy, no zkrátka všechno. Přes ty zprávy však nebylo pozorováno, že by nákupní horečka rapidně překročila mez obvyklých předvánočních nákupů.
Jistota sice nebyla, lidé už si zvykli na všelijaké zvraty a po nedávných úpravách cen masa, piva, másla, u kterého změna názvu na „čerstvé“ stála na 1 kg 2,- Kčs, ačkoliv kvalita je někdy pochybná a chuť nové ohodnocení by se rovnalo sotva polovině ceny. Po těchto úpravách tedy byla důvěra lidu poněkud zviklána.
Protože však podobných pověstí už bylo mnoho a nikdy se svět nezhroutil, lidé nepropadli panice a řekli si asi, že však ono zas nějak bude. A tak lid na sklonku roku tráví spokojeně své vánoce a připravuje se v plesovém období využít místností kulturního domu, na kterém byla konečně dodělána omítka. Pokračuje se ve vnitřní úpravě. Výčep v tak zvaném malém sále byl zrušen a přemístěn do sklepa pod jevištěm. Chybí zde ještě úprava stropu, jinak je toto místo pro výčep velmi vhodné.
V malém sále se tak uvolnilo místo pro stoly a židle, účastníci plesů už se nebudou tolik tlačit po koutech ve velkém sále.