Kronika

Hlasovací lístek pro volby do MNV Velká Losenice:

Konané dne 14.června 1964 

Kandidáti:
Miroslav Baloun, 27 roků, stát. zaměst.
Jaroslav Blažek, 26 roků, technický úřed.
Jan Brabec, 52 roků, účetní JZD
Jan Brukner, 39 roků, tajemník MNV
Emerich Čejka, 37 roků, člen JZD
Jaroslav Čermák, 37 roků, ved. opravny
Jan Halama, 56 roků, dělník – malíř pokojů
Jaroslav Jaroš, 34 roků, člen JZD
MUDr. Miloslav Juránek, 33r., okr.vet. lékař
Jiří Kasal, 36 roků, mechanizátor JZD
Josef Langpaul, 37 roků, dělník – strojník
Ladislav Marek, 61 roků, důchodce
Karel Milfajt, 56 roků, člen JZD
Jan Pátek, 34 roků, mistr – elektrikář
Jiřina Rosecká, 37 roků, členka JZD
Jan Rosecký, 43 roků, skladník
Oldřich Rosecký, 40 roků, dělník – kovář
Vladimír Rosický, 36 roků, člen JZD
Jaroslav Rosecký, 33 roků, dělník – kovář
Antonín Sedláček, 60 roků, strážný
Marie Sedláková, 56 roků, členka JZD
Václav Sedlák, 41 roků, člen JZD
Josef Sobotka, 23 roků, člen JZD
Dobroslav Svoboda, 59 roků, ředitel ZDŠ
Vlasta Šmahelová, 41 roků, školnice
Vladimír Štěrba, 41 roků, dělník
Václav Tesař, 55 roků, zaměst. škrobáren
Jan Utendorfský, 48 roků, člen JZD
Květa Zachová, 27 roků, vedoucí prodejny
Pavel Závodný, 55 roků, dělník
Helena Zimová, 21 roků, řed. mateř. školy

Dnes snad nikdo nenaříká,
odpoledne do Pyšlíka,
lid se schází u rybníka,
voda stříká a muzika
v kraji háje dále hraje,
muzikanti zkouší tu
Jak by slušelo zde u vody
tanečnímu parketu.

Tolik voda má však závady.
Trochu výše krmí ryby masem
a tak časem
vzniknou z toho všelijaké chyby.

Neboť maso, moji drazí
jak víme, se rychle kazí
a v tomhle smradlavém zboží
bakterie se moc množí,
a toxické látky tvoří,
z nich pak snadno se ochoří.

V téhle vodě koupat tělo,
zdraví by moc neprospělo.
Zatím onemocnění nebylo prokázáno
a pokud to nebezpečí není větší,
koupání tu není zakázáno.

     Národ houbařů už k lesům vzhlíží, netrpěliví jsou, aby spíži zásobili houbami všech druhů. Na obvodu čarodějných kruhů, ve vysokém lese, v mlázím mechu, pro užitek a víc pro potěchu, aby nasbírali plné rance hub a zapomněli na škrábance, které život vyryl jim do duše.

     Nevyzněla přednáška vám hluše, milý pane Vouši, lékárníku. Vyjasnil jste mnoho otazníků, učil jste nás nejen sbírat houby, kořen duše obnažil jste v nitru hloubi, učil jste si vážit svatyň lesních, nejen rance kořisti si odnášet z nich. 
     Ten není houbařem, kdo si nandal plný pytel hřibů a jak vandal rozkopal ostatní sličnou krásu, hodnotou se rovnající masu. Jak odborník na to slovo vzaty, hračkou vládnoucí zde potřebnými daty mluvil jste. Jak básník zase, s citem pro krásu v ztlumeném hlase, jako kněz, co hříchy lidské boří a jak bohu, přírodě se koří. 
     Nespatřil jste možná v oku vláhu, za kterou se hanbit nutné není – budiž odměnou za vaši snahu, květ hlubokého porozumění. 

     Skromná vůně sena deštěm odnesena, nelze přece sklízet, každý hledí zmizet z louky, když mu cedí za límec a hledí kde je nejblíž střecha a ukrýt se spěchá. Hromská práce s pící ! Což k tomu lze říci vlídné slovo? Údy chladem chví se, zas už mrak blíží se jak olovo. Tak ten červen měsíc mohl dát tepla víc, víc pohody. 
     Zahrádkář mračí líc, v zahradách mraky mšic tropí škody. Chce sehnat bez křiku lahvičku postřiku proti hmyzu, aby mu ze stromků a mladých výhonků nesál mízu. Hmyz se všude množí, tak o tohle zboží mám bídu. Ruce nezaloží a mšicím přiloží Dynocidu.
     Do středu vesnice, široké ulice letí včely, vůně tu šíří se, zde lípy medem se rozvoněly.

     Studeně začíná červenec, starý, mladý chví se chladem a na traktoru mládenec kosí louky dolů spádem. Téměř vše se dělá stroji, kosí, hrabe i obrací, zřídka sekáč v potu znojí kosou stébla trávy kácí. S polí mizí jeteliny, do valňáků proudem padá řezanka bez velké dřiny, traktor seče i nakládá. Tam, kde jetel polehlý je, useče se z poloviny, spodní stonek tu pak shnije – nejsou v něm už bílkoviny? 
     Laik se tomu hrozně diví, dřív to takhle neuviděl, na pole tu hloupě civí. Sekáč by se za to styděl nechat pole v tomhle stavu, dřív za tohle čeledínu pantáta by vypral hlavu. Stroje šetří nám teď dřinu a co nelze zvládnout stroje, jak třeba ten lehlý jetel stane se zeleným hnojem, berme tedy k tomu zřetel. Jsme my lidé dneska tací, na ztráty jen naříkáme, ale kvalitně svou práci málokterý uděláme.

     První neděli v červenci, pátého to bylo právě, sportovně zápolí mládenci za Pyšlíkem v mladé trávě. Napřed v lehké atletice soutěží tu školní dorost, pěkně je tu při muzice, jemně voní lesní podrost. Obecenstvo schází se tu, aby povzbudily hráče, pivo pění se v bufetu, míč už čeká na kopáče. Stará garda fotbalistů s mladými si to dnes rozdá, do rozhodčích píšťal svistu mísí se hvízdání drozda. 
     Pěkné by tu bylo hřiště pro kopáče i pro fandy, proč však tohle jeteliště nerozmnoží krmné fondy druhou sečí jeteliny? Víme, postup dneska že je postup agrotechniky už jiný. Kdo však jednou jen zaseje a pak dvakrát může sklidit, to každý spočítá si snad, je lepší, než hřiště zřídit a v jetelišti fotbal hrát. Proti sportu, tělocviku námitek tu jistě není, proč však neužít trávníku pro dobytek na pasení. Máme přece půdy málo, šetřit nutno každou píď, nedobře by se to stalo kus pole tu zahodit.

     Léto rozhořelo se už v plné síle, v pomněnkovém nebi plují mráčky bílé, země prahne, dozrává první obilí, klasy plné čekají už na tu chvíli, kdy před kosou strojů pokorně se skloní. Smrky, sosny v lese pryskyřičně voní, zas už je čas tady sběru lesních plodů. Les je plný vůně a tajemných svodů, též do našich zahrad přišlo vinobraní, korály rybízu padají do dlaní. Za aromatickou našich plodů šťávu získáme i v zahraničí nejen slávu, ale hlavně deviz balík notný, proto každý k sběru buď ochotný.

V obou prodejnách Jednoty bylo vykoupeno:
Borůvek                               2065 kg
Malin                                     300 kg
Brusinek                                  60 kg
Rybízu červeného                 3152 kg
Rybízu černého                     2075 kg
Angreštu                                 271 kg
Medu                                      116 kg

      Do kostela kráčí zástup vážných matron, neb má svátek Jakub losenický patron. Děvčata a chlapci svižní jako proutí, dědové s vnoučaty, všichni jsou na pouti. Ve střelnici, na houpačkách a na kolotoči, pestré barvy míchají se až přechází oči. Ampliony vyrábějí k tomu rámus nutný, v hospodách je jako v úlech, piva tekou putny. 
     Stranou toho ruchu, docela v tichosti, výstavku umění naše škola hostí. Z kraje vystavují žáci své výkresy, návštěvník obdivné slovíčko utrousí, dále jsou obrazy výtvarného kroužku z Přibyslavi, ti ze svého volna trošku nemalou věnují výtvarnému kumštu a dále pan Kvaček své obrazy má tu. Dál tu svými tvary překvapují hosty obdivuhodné Vaňkovy samorosty. K tvůrcům těchto prací člověk úctu chová, patronem tu je Beseda osvětová. Tak si na své přijdou nejenom poutníci, ale i horliví umění milovníci.

Slunce hřeje, pálí,
žňový čas už kvapí,
až po obzor v dáli,
kraj se v zlatě stápí.

     Těžké vozy s vleky rachotí silnicí, vozí štěrk na cestu k Malé Losenici. Právě se tam totiž cesta upravuje, štěrkuje a válí, potom asfaltuje. Na všechny už strany, jezdí autobusy, jenom pořežínští stále čekat musí. Silnička tam vede úzká, zaprášená, v hloupých serpentinách divně zakroucená. Srovnat ji žádají, lidé z Pořežína, že je dosud křivá, není jejich vina. Snad, když budou křičet stále víc a více, dočkají se jednou úpravy silnice, aby jejich děti do losenské školy nemusely chodit pěšky cestou v poli. 

     S technickým pokrokem mění se krajina skvělá energie je ta elektřina. Zavádí se všude, sloupy trčí z polí, inženýři pro ně přímou trasu volí. Družstevní objekty dostaly předloni zdroj síly, co vydá za milion koní. Letos od té linky vedou dráty nové, přes pšenici k Prantům, někam do Vepřové. 
     Silnice tu bude vyasfaltovaná a krajina stále víc zadrátovaná. V tůňkách ryby, raci a v křovinách ptáci, to všechno překáží teď melioraci. V loukách už se potok v olší neklikatí, dlážděným korytem teď si cestu krátí. V slunci se tu blýská slabá stružka vody, takhle zasahuje člověk do přírody.
     Naše moudré tetky vzpomenou si hnedky na tu známou píseň o dešti a větru, že už nezpívá se. Prý svatému Petru, nikdo neporučí. Ten tam někde sedí před řídícím pultem a na to nehledí, že mám žně tady, že pšenice řady na zemi nám vzklíčí – deštěm zrno ničí. Zatím stačilo se sklidit ještě málo, neb obilí ještě řádně nedozrálo. Družstevníci na žně dobré plány mají, na velikou práci kombajny čekají. Zatím sklidily se osevy ječmene, něco žita, ale pak přichází změna.

     Devátého ráno déšť se lije z nebe, první den je vítán, druhý den už zebe a když bez přestání už třetí den prší, trpělivost lidská, ta se už přeruší. Někdo nadává jen že mu za krk cedí a jak to je v polích na to méně hledí, spíš se uštěpačně, hlupácky zasměje, škodolibě mluví, že prý „jim“ to přeje, že se spoléhali na mechanizaci, rádi požádají teď o lidskou práci. V polích rozbahněných těžké stroje ztěží zmohou co v obilí jež při zemi leží. 
     Vody napršelo, všichni dost mám jí, také potoky už mluví hlasitěji, ale v polích ticho, vodu pijí klasy, mohly by už přijít zase lepší časy. Když pak slunce trochu probralo se z mraků, hned se seče oves, staví do panáků a příští neděli, kdo má nohy běží obracet obilí co na řádkách leží. Ale to počasí nijak stálé není, sotva je den hezké, hned se zase změní. Tak se úrodička těžko s polí sbírá, jak to všechno letos dostaneme z polí, vždyť nás všechny tyhle velké ztráty bolí.

     Též rané brambory čekají v souvrati, do konce srpna jen dobře za ně platí. Vedení JZD odměnu nabízí, ať se ty brambory urychleně sklízí. Za 12 metráků sebraných brambůrků nabízejí dvacet a jednu korunku, k tomu, když se normu podaří splniti, 10 kilo brambor můžeš odkoupiti. A tak teď na prstech spočte si robotník, že dřív lepší platil sedláček, soukromník.
     Ten za den zaplatil 40 Ká čé es a košík brambor si k tomu každý odnes, k obědu maso a vydatné svačiny, to byla odměna za jeden den dřiny. Teď za tu odměnu, co dává Jé Zet Dé, předem se může říct, mnoho jich nepřijde.

     Chovatelé drobné domácí havěti svůj čas jiné práci raději zasvětí a kdo krást neumí, ten půjde raději tam, kde si vydělá peníze snadněji, spočítá si, že tím nijak neprohloupí, maso hotové si raděj v krámě koupí.

     Když se vyprší, tak bývá zase hezky, znova rozhořel se žár nebeský, a člověk, jenž nikdy spokojený není, heká, že to horko není k vydržení. V poslední srpnový týden na polích je vřava, kombajn s traktorem se tu potkává, hučí motory, zrno se sype, pluh širokou brázdu v půdě rýpe. Blíží se k neděli, občanská čest velí pomoci vtom boji o sklizeň obilí. Nikdo ať nestojí stranou a posílí zemědělců řady. Ať se sklidí všady zrno na koláče a na chleba, pomozme, když pomoci je třeba.

     MNV organizuje pomoc, ale běda, změna přišla přes noc, prudký liják a hromové rány překazily všechny naše plány. Můžeme si lehnout v neděli, pár dní nemůže se do polí. Když sluníčko zase síly svoje vzkříší, dosíká už kombajn, slámu tlačí lisy, však už je tu září, podzimek se blíží, ať nám příchod zimy plány nepřekříží.

     Velkovýroba už převládla na polích, zřídka děda s kravkou motá se po zmolích. I ten nový způsob má své nevýhody, na velikou míru měří se i škody. Na příklad na velkých lánech žita doposud se ještě nepodmítá, a agrotechnikou jsme tu na štíru, za rok bude tady plno pýru, na nějaké zrnko se nehledí, to netrpěl sedlák své čeledi. 
     Lecos udělá se prapodivně, souzeno však přísně objektivně – po staru se přece věčně žiti nedá – vcelku úroveň se přece zvedá. Až lidé techniku dokonale zvládnou, se ztrátami nebudem mít starost žádnou. Najednou pak přišly zimy, každý jako sulc se třese, uvadlý stvol se nevzpřímí, kabát se už dobře snese. Na zahradách rdí se jablka, velká je úroda brambor, sladkých šťáv zrá notná kapka a JZD dělá nábor.

     Lepší budou platit rentu – kilogramů osmdesát za sebraných 15 centů – netřeba na mysli klesat. Bramborů je jak kamení, lehko splní se ta norma, ale legrace to není, ve hřbetě bolest úporná. I když odměna je slušná, málo sběraček na poli, inu, je to práce krušná – za TEKem se půda drolí. Než se přejde brázda dlouhá, den už k večeru se chýlí, ze strání se soumrak plouhá, je čas skončit denní píli. Kdy my tyhle širé lány vybereme takhle samy, copak dělají kombajny, proč nejsou na poli s námi?
     V opravně jsou porouchány, ani důvěra k nim není, nejsme nad technikou pány, její přednost kdo ocení? V Nových Dvorech vyzkoušeli tenhle kombajn bramborový, že výsledek dobrý měli o tom netřeba vést spory. Za den dva a půl vagonu vybrali s kombajnem lehce na družstevním velkém honu, ať se věřit chce, či nechce. A když přijdou pomoct ze škol a patroni ze závodů, zvládnem bramborový úkol aniž bychom měli škodu. 
     A s počasím Václav svatý také nám ještě popřeje, slunce kotouč rozesmátý přes den ještě dost ohřeje. V Šípech a na Lenopůši obrovský krt strouhy ryje, co to bude, kdo to tuší? Tady se melioruje. Jsou však slyšet divné řeči, že ta práce není valná, nedělají prý to s péčí. Teče strouhou voda kalná. Že prý velký kapitál vložený v tu investici jakby oknem vyhazoval bez užitku na ulici. Pročpak, kdo tomu rozumíš, neukážeš na lajdáky, vždyť si dobře sčítat umíš, že na ně doplatíš taky.
     Pročpak, když je všechno naše, nehlídáme si své statky, ať ten, kdo lajdáctví páše doplatí své nedoplatky. 

     Pavoučci a lítí draci v povětří teď zhusta plují, dávná vzpomínka se vrací, obrázky se oživují. Jak na pastvách při ohníčku šťastné kdysi byly chvíle, na strništi v jetelíčku stáda koz se pásla čile. Chalupníci svoje kravky vypásli přes léto celé, ale dneska straky, plavky, nevyženou do jetele. V pořežínské farmě krávy z kravína přece vyžnou, napasou se dobré trávy a přidají mléka s pěnou. Ona je s tou pastvou potíž uhlídat divoké stádo, to se někdy  řádně zpotíš, je to horší než tornádo.
     Dříve bída o pasáky nebyla v žádném případě, že dnes obtěžovat žáky nemůžem, to je nasnadě. Nebudou přec pásti krávy, mají jinačí starosti. Inu, jsou teď jiné mravy, jiné vztahy v společnosti. Dřív se našly v době krize k práci vždy ochotné ruce, teď za éry televize, průmyslové revoluce nutno hledat cesty nové, technikou znásobit síly a metody pokrokové povedou nás rovně k cíli.

     Říjen, ten nás pěkně proplách, každý den snad nebe pláče, měsíc už pomalu uplách, pole čeká na oráč. Růžička však dělá divy, první oráč na okrese, jeho pásák jako divý, jen se pod ním země třese. Přes tu jeho velkou píli ještě mnoho nezoráno, ale také dojde k cíli, pásák duní každé ráno. V tomhletom podzimním shonu najednou je posvícení, brambor za půl milionu ze země vybráno není.
     Ještě z deseti hektarů, na několik dní jen práce, kdyby déšť nám nepsal čáru přes tyhlety kalkulace. Vázne sklizeň zemských darů, výnosy jsou ale slušné, metráků je po hektaru dvěstědvacet, méně už ne. 
     S uskladněním potíže jsou, mokré se brambory sklízí, na dráze vagony nejsou, do krechtů se kladou hlízy. Pod horami pod Krušnými oblast suchem postižená, tam se brambory našimi, nouze v krmivech zažehná. Též do slovenských oblastí odešly vagony slámy, zažehnat tam aspoň zčásti neúrodu pod Tatrami. 
     Ozimy jsou dávno v zemi, ale s pasením je potíž, okres hrozí prémiemi, že je srazí o stupeň níž. Předseda má hlavu v pýru, copak mužem divé krávy rozpustit po poli šíru, vždyť by posráželi hlavy ! To by musel kowboy s lasem hlídat uvolněnou sílu, toreador by mu časem musel přijít na posilu. 

     Slepičí salon v Pyšlíku už je hotov, jen se svítí, čeká na vzduchotechniku, by moh s výrobou začíti. Prasata na maso chovat, to prý se nám nevyplácí, líp malá selata prodat, tím se získá a neztrácí. Ale že vepřové plecko máme u nás všichni rádi, na výkrm to dáme všecko a ne, jak nám kapsa radí.

     Hola,hola, naše škola, to je zpráva kolosální, zařízení sociální bude mít už v brzké době. Konec bude jedné zlobě. Hygienik nebude mít víc už žádné připomínky, nějaký čas nebude chtít škola teď žádné novinky. Však to vždycky stojí nervy získat potřebný kapitál, MNV nemá rezervy, aby na nutnou věc přidal. Na všecko jsou přesné fondy, všecko má svou škatuličku, dělají z nás hloupé Tondy, zvykají nás na kašičku jako malá nemluvňata. 
     Mluví se o pravomoci, ale je to pravda svatá, že jsme načisto bez moci proti šimlu ouřednímu. Všechno musí přesně klapnout nejvyššímu účetnímu a ty  musíš hubu sklapnout. Nemůžeš od zemědělství dát peníze do kultury, jiné prachy jsou na školství, jíž se musí podle šňůry. Nemůžeš z jedné škatulky dát prachy na účel druhý, jednu vyčerpáš jen z půlky, ale v druhé měl bys dluhy.
     V celku peníze vyčerpat musíš, jinak propadnou ti, můžeš se pak jak chceš třepat, šiml jen hlavou zakroutí. Nakupovat můžeš pouze ve svého okresu rámci, abys nezpůsobil nouze a neporušil bilanci. Řídit svou finanční stránku MNV jak chce nemůže, (moh by zruinovat banku), to by jeden vylít z kůže.

     Co je starost jedné obce proti událostem světa. Jako láva v žhavé sopce pobouřila stručná věta: v sovětech jsou bez Chruščova. Zrovna jako rána holí udeřila tahle slova. Jako rána také bolí. V tisku stručné oznámení také rádio je skoupé, člověk z toho moudrý není, je to všechno jaksi hloupé. A hned vznikají pověsti, co jen z toho všechno bude, báby už šermují pěstí, divné řeči trousí všude. 
     Vždyť ho měli všichni rádi u nás jako na západě, cožpak člověk lehko zradí, cožpak uštkne jako hádě? Kdo v marxismu má svůj kořen, dezorientován není, jeho cíl tím není zbořen, dobrého si vždycky cení. Ke špatnému protestuje, ať se vyšší orgán doví co mu mysl rozrušuje, co má na srdci to poví. Nelze přece takto cenit zásluhy víc nežli zřejmé, naráz člověka vyměnit, to nám není samozřejmé. Místo díků za úsilí dohodnout se o všem v míru, takto se mu odměnili?

     To otřásá naši víru. Zbytečné to bylo věru dezorientovat masy, leckdo loví po éteru jako jinde slyšet hlasy. Odsouzení zaslouží si tahle pochybná taktika, různé zprávy pak se mísí a pravda pod tím uniká. 
     Sedmadvacátého večer, to jistě nezdálo se mně, potvrdil to náš dispečer, otřásla se trochu země. 

     Listopad je věru smutný měsíc, mrholení, deště, bylo nejvíc. Ještě že už máme tu silnici vyasfaltovanou přes vesnici, jinak bychom bláta si užili. Však i archanděla to rozčílí, když si peru´t smočí v blátě Žďasu posílá vedoucí kádry k ďasu. Protivnou vlhkotou kdekdo nasák, v opuštěných polích hučí pásák, země za pluhem se vlhce drolí, je to rámusu v tom klidném poli.
     Má ten pásák jistě velkou sílu, svým řevem vesnickou rve idylu, klid a pokoj v polích nenajde se, pod těžkými pásy zem se třese. O vrcholy lesů mraky se třepí, svezeny poslední fůry řepy, sváží se též zelená kapusta, pole jsou už dokonale pustá. V přeoraných polích ženy zachumlané sbírají brambory. Nic zde nezůstane, každá hlíza dobrá pro krmníka v chlívku, jazyk se už třepe na prejt, na polívku.
     Není dobře vařit stále z mouky, doktoři to nedoporučují. V Šípech odvodněné ořou louky, zajíci myslivcům salutují. Za kloboučkem novým pírko ptačí, flintu vycíděnou, jen se svítí, za ohařem čilým nimrod kráčí. V tašce broky, taky něco k pití, aby oheň udržel se v žilách, mnohý zajíc, bažant pod stráněmi večera se ten den nedožil, ach, puška štěkla a kohout je němý, jeho peří nerozsvítí duhu, slunce až zas přijde v lesy z jara, myslivec s ním ozdobí si stuhu za kloboukem.

     Z lesů stoupá pára, zas už zítra schyluje se k dešti, zahrádkáři stromy vápnem bílí, modřín opad a to  prý sníh svěží, zima čeká, podzim už se chýlí. 
     Nezůstalo jablko na stromě, změna stala se v kulturním domě, za kolik let učouzené stěny dočkaly se blahodárné změny, malíři je svěže vymalují, svou práci si řádně vyúčtují.

     Prosinec ten záhy ohlásil se sněhem, napadl a nechce se mu dolů, zima táhne od ledových pólů, závěj protkána je zvířecích stop stehem. Bílá barva ta je znakem nevinnosti a tu, hle, je krví potřísněna, na morálku nedbá liščí fena, lesem vláčí zkrvavené srnčí kosti. Jinovatka větve ohýbá až k zemi, krutá krása je ta jinovatka, z ledového vlákna báseň utká, hustá mlha válí se nad chalupami.
     Zas se děti  těší na Barboru, čerti s Mikulášem za dveřmi už zvoní, zaleh bílý kůň do našich dvorů, meluzína bílé vločky honí. V kulturáku řada krátkých filmů poutá diváky vědění chtivé, kdo by v dnešní době nikdy nečekal tmu, svící posvítí si v kuchyni i v chlívě. Může ponadávat na poruchy v síti, obrazovky tmavé – Dukla zrovna hraje – když je jinovatka, no tak se nesvítí. 

     V troubách stydne těsto, v ledničkách špek taje. V kravínech dojnicím nabíhají struky, aparáty mlčí, šťáva v drátech není, zas tu přijde ke cti dotyk ženské ruky, ručně dojit krávy, to se dnes ocení. Ještě že jsme měli světlo při besedě co jsme s Pionýry měli o kronice. Poslouchali žáci ve stoje i v sedě co jim neříkají školní učebnice.
     Z jejich očí jasných možno bylo čísti, že jim tento předmět celkem záživný je, že se budou těšit na besedu příští, že jim zavoní snad kvítek poezie. Třídy vyzdobené jak k slavnému plesu, předvánoční doba dýchá ze všech koutů. 
     Zas jsme mladé stromky naloupili z lesů, ještě několik dní a vánoce jsou tu. Poletuje z mraků, zvolna padá snížek, do sálu se trousí řad svátečních lidí, přijel nám sem zahrát slavný Láďa Čížek, co ve městě Žďáře zas kapelu řídí. Pochod, valčík, polku, serenádu, píseň, muzikantům plechy zlatem svítí, dechovka zažene všelijakou tíseň, muzikanty za to třeba pochváliti. 
     Ani muzika už tolik nevábí nás, návštěva tu věru mohla větší býti. Pro tu televizi už na nic není čas, v bačkorách je lepší kulturní vyžití. Rok nám zase uběh, jak když křídlem mávne, zas už myslivci zvou na Silvestra k bálu, za námi jsou chvíle všední i ty slavné, při skleničce vína vzdejme jim teď chválu.

Výsledky hospodaření v JZD Rovnost:

Rostlinná výroba v q (hektarové výnosy)

Plodina	V.Losenice	N.Dvory	Pořežín	Celkem	Plán	Skutečnost
Žito	23,7	25,4	24	3819,2	2833,0	2350
Oves	27	27	27	0	507	635,6
Pšenice	27	30,10	27,6	3010,1	0	424
Ječmen ozimý	21,5	21,5	21,5	216,5	0	0
Ječmen jarní	37	29,3	30	2030,5	610	630,6
Brambory	214	341	251	45217	14800	18137
Řepa	572	571	532	11422	0	0
Mrkev	296	296	296	652	0	0
Len	45,1	47,1	52,2	949,1	0	949,1
Lněné semeno	0	0	0	80	0	0
Jetelové semeno	0	0	0	40	0	0

     Dále bylo sklizeno 14.946 q sena a uloženo 7.479 q siláže, dále 36,2 q hrachu jedlého s průměrným výnosem 9,05 q po ha. Letošní rok možno označit jako úrodný.

Živočišná výroba:

Druh	Plán	Skutečnost
Maso vepřové	820 q	886,56 q	0,51 kg = prům. přírůstek
Hovězí	846 q	1018,12 q	0,61 kg = prům.přírůstek
Telecí	54 q	83,17 q
Drůbež	20 q	67,35 q
Mléko	534.000 l	620.507 l	5,04 l = prům.dojivost
Vejce	405.000 ks	616.576 ks	153 ks = prům.snůška

Do půdy bylo vpraveno čistých živin:
Dusíku                                   380 q
Fosforu                                  470 q
Drasla                                    570 q
Vápenných hnojiv                  60 vagonů
Humusových hnojiv               14 vagonů

Proti škůdcům rostlinným a živočišným bylo použito postřiků (traktorové přívěsy), brambory byly stříkány letecky.

Některé náklady na investiční výstavbu:
Drůbežárna v Pyšlíku             1.304.000,-
Meliorace                                 346.300,-
Kravín                                      169.000,-
Sociální přístavek                      160.000,-
Silážní jáma                                 75.000,-
Čerpadlo nafty                            62.000,-
Vodovod                                    36.000,-

Hodnota pracovní jednotky v penězích 21,- Kčs + v naturáliích 3,- Kčs.
V příštím roce se zavádí v družstvu pevná peněžní odměna.

Finanční hospodaření MNV:
Na generální opravu soc. zařízení v ZDŠ bylo vynaloženo: 81.000,-
Na GO místního rozhlasu: 18.298,-

Pohyb obyvatel:

Obec             Narozených                         Zemřelých                      Sňatků                                  chlapci     dívky    celkem    muži    ženy    celkem    muži    ženy    celk.

V.Losenice      13             8            21          1         4             5            2         5          7

N.Dvory            4             4              8          1          2            3             2        2           4

Pořežín              1              1             2           2         1             3             0        1          1

Celkem           18             13           31          4          7           11            4         8         12

Včelařství
     Reprezentuje letos v obci celkem 10 včelařů, z nich pouze 4 jsou organizováni v ČSV. Z celkem zazimovaných 51 včelstev, zůstalo na jaře 28. Zima tedy, byla pro včely nepříznivá, léto však bylo příznivé a včely v průměru nanosily 12 kg medu. 

Knihovna
          je umístěna dosud na „Palouku“, knihovníkem je Jaroslav Blažek. Počet svazků je 1370. Počet čtenářů se pohybuje od 50-80 a za období se půjčí 1000 – 1400 knih. Knihovnu navštěvuje z velké části mládež. 
     K těmto údajům nutno poznamenat, že si dle nich nelze udělat představu jak mnoho se v naší obci čte a co se čte. Jsou občané, kteří kupují knihy a mají vlastní knihovny, jsou nároční, dovedou si vybrat a hledají v knihách nejen zábavu, ale zdroj osvěžující krásy a látku k přemýšlení.
     Není jich mnoho. Jiní zase přečtou kde co aniž by se spousty liter dovedli pro sebe vytěžit jediné zrnko hodnoty. Dost ještě koluje mezi občany všelijakého braku, který jako jedovaté podhoubí, ukrytý v koutech prádelníků láká a otravuje důvěřivé čtenáře. Jsou lidé, kteří nečtou vůbec. Pro jiné se kultura scvrkla na pozorování fotbalových zápasů v televizi a ty, kterým netrčí ze střechy anténa, považují za zaostalé. Tož, názory mohou být různé.