Kronika
zpět1963
- Kronika obce Velká Losenice
- 24.2.2022
1963
zapsal kronikář Vladimír Štěrba, dělník
Jak v propast věčnosti čas nenávratně letí, již tedy nastal nám rok šedesátý třetí. Myslivci tradičně už vítají ty roky, pánbu jim žehnej, ať nemají křivé broky. Mnoho let přešlo už žernovem časů mlýna, je další na řadě a valně nezačíná. Mrzne a mrzne, žádné oteplení, takové zimy pamětníka není, denně mráz štípe do očí a tváře, inu, je leden podle kalendáře.
My jsme už zvykli na mírnější klima, teď se nám nelíbí ta dlouhá zima. Topení ubývá, starosti tlačí, zdali nám do jara uhlí vystačí. Jen velkej občane, nač tolik strachu, dovezou ze Žďáru černého prachu, dostaneš hromádku, zatopíš v peci a hnedle v kuchyni bude jak v kleci.
Hůř je to s vodou, ta se nám ztrácí, vodáci čekají ošklivou práci. Jestli nám v Peperku vymrzl pramen, tak to je s vodičkou nadobro amen. Anebo občané v zájmu své věci nechají vodu téct ve dne i v noci? Anebo potrubí prasklé je kdesi? Starostné čelo náš občánek mne si, že ten náš vodovod praská dost často.
Zima je svízelná, každý ji haní, závěje překáží i v cestování. Jízdní řád na dráze ten není na nic, zpoždění vlaků je někdy bez hranic. Silnice často teď křižují pluhy, občas i autobus sjede do struhy.
Letošní zima ta lyžařům přeje,prokřehlé kosti děd u kamen hřeje, zamyšlen prohrábne si torzo vlasů a v duchu zaletí do mladších časů. Jó, tenkrát bývaly taky zlé zimy, se zimou nebyly pražádné šprýmy, ale nám to, věřte, ani nevadilo. Do práce se tehdy nikam nejezdilo, jezdili jen vozkové na saních, vozili výpalky z lihovaru a hnůj na komposty i s mletím ve mlýně bývali hosty, provázely je vrány a rolniček jasný smích a když byla silnice zavátá, jezdili po polích.
Tenkrát na vsi v zimě té práce nebylo, spravovalo se, co přes léto se rozbilo, trochu se obilí mlátilo, strejcové nějaký ten dřevák vystrouhali a také škopek, putnu, různé koše z proutí, zásoby košťat z březí nadělali, někdo i postraňky z konopí si zkroutí a když se setmělo, tak zašli na besedu, strejc k kmotrovi a soused ku sousedu.
Rozlil se potok řeči, družně znící, jak sype žito, co platí za pšenici a jak jsme válčili tam kdesi na Piavě, že dřív nám vládli páni a teď zas agrárníci, podebatilo se k leckteré nové zprávě – jak ztrestal sedlák chudáka za polní krádež a jak je zkažená ta dnešní mládež. Tetky zas při draní mluvily o strašidlech, kde která vdává se, kolik bude mít věna, jaká veselka bude a hned o dobrých jídlech a co od zlého muže zkusí která žena.
Děti, ty v koutku seděly a poslouchaly, jak myšky byly, ani nedutaly, louč ohně pronikal mezi pláty peci, po stěně kreslil přepodivné věci, v štiplavém čoudu dýmek zakouřených, jim zdálo se o divných zemích, kde všechno jiné bude než je tady. Pro děti budou velikánské sady, s čarokrásnými květy a kouzelnými hrady, tátové budou mít pořád jen pěknou práci, protože dřinu udělají ochočení draci a všichni budou bohatí a hodní a budou spolu žít jak bratři rodní, protože, no protože to zkrátka bude jiný svět.
Ba, přešlo od té doby už hezká řádka let a mnohé sny se skutečností staly, dělnické ruce je ze skály vytesaly. Už nejsou chudí, každý má práci jistou, některý černou, jiný zas čistou, to jak se která komu zalíbila a jak se kdo pustil do fortelného díla. Zmizely sanice, umlkly rolničky, mohutné pluhy proořou silničky, aby lid do práce odvezl autobus, cestáři škvárou pohází silnice, aby se po ledě nesmykl těžký vůz a bylo spojení do každé vesnice.
Leckterou dřinu už nahradí motory, k zábavě slouží zas rádia a televizory. Zřídka už chodí se do bia, jak také, když v televizi vysílají hokej ryzí a „Tři chlapi v chalupě“. Fandů se sejde dost po kupě a v pondělí se hodnotí proč „pukli“ ti a ne tamhleti. Sportovní jsme byli vždycky – říká národ losenický, tělocvična je však prázdná, opuštěn je kůň i hrazda. A to je chyba, mladí muži fanděním zdraví se neutuží !
To už pochopily naše ženy, chodí cvičit mezi čtyři stěny, chtějí mít tílka jako proutek – přece neosiří náš sokolský koutek.
Tak při všem vzpomínání přišel únor znenadání. Byl snad lepší jako leden? Kdepak, druhý jako jeden, stejní byli jako bratři, mrzlo dále jak se patří. Děti mají dlouhý svátek, v školách uhlí nedostatek, mráz roztrhal školce vedení ústředního topení.
Masopusty bývaly vždy hlučné, mnohé odneslo to prase tučné, v Sázavě a taky ve Vepřové obnovují zvyky ostatkové. U nás neobnovil se zvyk starý, nikomu se nechce chodit za maškary.
V JZD výroční účtování přišlo, radují se všichni, že jim dobře vyšlo. Má-li se nám všechněm všude dobře dařit, všichni musíme a všude dobře hospodařit.
Již březen přišel zase, zima trochu zmírnila se, ne však příliš, mrzne stále, ale slunce k svojí chvále přes den sžehne trochu sněhu, dává tušit jara něhu. Jeho moc však není silná velice, nezdolá sníh před koncem měsíce. Zvolna jenom sněhy tají, hroudy kapky vláhy sají, vodu neodnesly potoky, neřádil tu živel divoký.
Jednoho dne rozhlas ohlásí, že jsou tady ochotníci z Nové Vsi a sehrají rozmarnou hru: Enšpígla od známého dramatika od Tyla.
Naše ženy měly svátek osmého, přejeme jim od dobrého od všeho, desátého pak ten slavný den oficielně byl oslaven, děti drobné scénky předvedly, matky, které více dětí měly, čestné uznání tu obdržely. Rolník, ten si jenom přeje, ať to slunko více hřeje, aby mohl do polí. Zatím naše soukolí připravuje osivo a sadbu, učí se znát strojů skladbu, by si v poli dobře vedl o úrodu zápas svedl.
V dubnu potom na plné obrátky připravuje se zem k osevu, traktory křižují zemi tam a zpátky, rolník nezná v práci úlevu. Slunce září, zem se paří, přijme zrno v pravý čas, ať se tedy setba zdaří, ať vzroste v bohatý klas.
Jaro pěkné, mnohoslibné, každý zrovna okřívá, po té zimě kruté, chybné, údy v slunci prohřívá. Každému je radostněji, jaro přelévá se do žil, a když mám práce fůru, zbude čas i na kulturu, kéž by také ochotnický spolek náš zas jednou ožil. Zatím musíme být vděční za dárky, které věnují nám cizí ochotníci, Sázavákům za sehrání Vojnárky, drama Jiráskova v bývalé vesnici.
V poslední dubnový večer, zvyk to starý, aby neuškodily nečisté síly, aby ztratily moc kouzla, čáry, všechny čarodějky kluci upálili. Všechny? Kdepak, jen ty zlé a černé, kterým srdce seschla krutou zlobou, zbyly jen ty škádlivé, rozverné, ty, co mládí úsměvnou jsou zdobou. Jiskrou v oku učarují hochu, že jak vích mu srdce zaplápolá a když ústy usmějí se trochu, každý šťasten je, kdo šťasten byl jen zpola. Jejich kouzlu nikdo neodolá a když spolu s májovými kvítky rozkvetou a voní vůní jara, očarují kdekoho ty milé dítky, mládím okřejí i srdce stará.
V májovém pak průvodu ve Žďáře rozvlní se pestrá barev duha, jasné oči, rozesmáté tváře, v svátku zdraví radostně druh druha. Pracující z fabrik, jézeďáci manifestující tu každým rokem za mír, štěstí, spokojenou práci – kráčíme ke komunismu pevným krokem.
Letos byli jsme též svědky velké události sportovní, dívky, kluci, strejcové i tetky, dávno předem mluvili o ní. Mezinárodní ten závod cyklistický, z Prahy přes Varšavu do Berlína, sportovní lid vzrušil losenický, přišla voda do fandího mlýna. Než i z objektivního hlediska událost to byla veliká, vytrvalce přivítala naše víska v ohbí silnice, kde bydlí Pelikán.
Desátého května odpoledne netrpělivě jsme čekali, až od Nových Dvorů mrak se zvedne a jak uragán se převalí. Vlna vzruchu prolétla teď davem, auta s reportéry a podobnou branží seznamují lidi s jízdy stavem a již první cyklista se blíží. Za ním další, v skupinách i jednotlivě jak vítr přešustí silnicí tiše, jako ptáci bezhlučivě míjí vyzdobenou vesnici. Každý s obdivem tu posuzuje kolik síly, vytrvalosti a odvahy sportovec tu asi potřebuje, aby dojel do Brna z Prahy. A to v několika málo hodinách, na kolečku šlape jen a šlape, kopec, nekopec a každý tah, vytrvalec šlape, až z něj kape.
Déšť nám taky kape bohatě, denně příděl vody skropí zemi, ej, veselo bude na mlatě, naplní se přehrady a vodojemy, pastejřovi neosychá hůl jak se v starém pořekadle praví, voda potřebná je jako sůl, čistá voda nepoškodí zdraví, jí se nezneuctí žádný stůl. Zemědělci vodu rádi mají a i když jim denně práci kazí, užitečnost její dobře znají, ví, že záleží na vodní bázi jak se pronásobí jejich práce.
Zemědělství úroveň se zvedá, k zlepšení se správná cesta hledá, vyšší úroveň mít musí kultivace i organizace. K tomu účelu výrobní správy zřízeny jsou plně odpovědné, budou-li tu dost rozumné hlavy, trend výroby pak se jistě zvedne.
Družstvo Rovnost v polích zpívá dobrou notu, přese všechny deště sadba včas je v zemi, s krmivem a pící nemá už problémy, což jde dobře k duhu veškerému skotu. Dodávky se plní, mléko, maso, vejce, brambor jsou zásoby, také suché píce, jen náhradních dílů kdyby bylo více, mechanizátorům by se rozesmály líce.
Z kulturního dění zasluhuje zmínky koncert tří umělců brněnských. Koncert jistě vzbudil hloupé připomínky těch, kdo šíř nevidí přes svůj břich. Družstevníci z fondu kulturního uhradili členům vstupenky, sešlo se národa „hudebního“ z krystalické čerpat studénky, z tónů zurčivých stříbrné flétny, z jasných trylků harfy královské a tón zpěvu poslechnout si vzletný, duši omýt v rose nebeské.
Kéž by hudbou, která šlechtí city, jat byl národa vždy větší díl, smírem končil by se leckterý hněv lítý, bližší byl by mnohý skvělý cíl. Právě v den koncertu, dvacátého bylo, slušný mrazík zbělil přes noc svěží trávu, dva dny na to ještě bylo ráno bílo, nemáme však z toho příliš těžkou hlavu. Vždyť v příštích dnech potom slunce hřeje svítí, nastupuje v řadu měsíc červen svěží, na loukách rozkvetlo tisíceré kvítí a čas jako voda přes kamení běží.
I kopce běží prudce, v loukách zvolna teče, zemědělec palcem zkouší ostří kosy, pomalu přichází doba senoseče a správný hospodář louky v květu kosí. Jen ať nám vydrží tyto časy pěkné, ať sklidíme brzo tu vonící píci, ať před naší prací každý v úctě smekne, až ze společného vrchovatou lžící nabere si všeho, mléka, másla, kaše.
Napřed ale musí poznat jeden každý, co dřív bylo cizí, to je dneska naše a sobecké cíle odhoditi navždy. Pak kvetoucí louky budou sžaty v čase, vůní jejich sytou naplní se střechy, ó, jak půjdou k duhu telat žírné kráse, krávy budou dojit, vemena jak měchy, budem spokojeni všichni jako jeden, jen ať počasí nám nedělá naschvály, sklidíme pak v čase květ vonící medem, zasloužíme si pak vší úcty a chvály.
Předsevzetí smělá, elán, chuť a snaha, klesají úměrně s tím, jak vláha padá. Sotva začaly se louky v květu kosit, nebe začalo zas každodenně rosit. Kdyby jen rosilo, ono proudem lije, máme teď obavy, že nám seno shnije. Medard sice letos neuronil kapku, zato Petr potom, v mracích páry, kouře, hojným vodám v nebi povolil „šperklapku“, každý den tu máme lijáky a bouře.
Patnáctého strana, spolu se složkami organizuje sekáče s ostrými kosami. Nesžala ni stéblo tahleta brigáda, neb celý den leje, déšť padá a padá. Co tu naděláme, déšť je taky třeba, aby rostla pšenka, aby rostl chleba. Však zas přišly časy ke konci měsíce, sváželo se seno, trochu bledé sice. Posměváčci z toho mají kratochvíle, návrh mají hnedle značně škodolibý: kravám při krmení dát zelené brýle, aby neviděly v senu žádné chyby.
Co nám nedal červen, to dodal červenec, ať má za to chvály přebohatý věnec. Teplo, sucho, vedro, každý si to chválí, budem letos říkat, že jsme se ohřáli.
Družstevníci mají práce až se hrbí i nedružstevníky časem dlaně svrbí, jít, popadnout kosu, rozmáchnout se v lukách, udělat si puchýř na změkčelých rukách, aby už ta tráva, co tam stárne, hnědne, byla pokosena, než se rosa zvedne, aby seno mělo hodnotu, chuť, vůni, aby včas vyrostla svěží zas otava. Mnozí však se raděj vykoupají v tůni.
Zemědělství že nám tady zaostává – uvažují moudře a záda si sluní, opalují kůži, rozvalují trávu – nebylo by lepší zahnati sem krávu? Zvolna jenom mizí v loukách kupky sena, někde už otava svěží se zelená, jinde ještě stará tráva stojí rzivá, podeschlá metlice smutně klasem kývá, houbaři, co z lesa bílé hříbky sklízí, diví se, proč tahle tráva už nezmizí, přece výbor družstva není útvar spící, cožpak můžem takhle hazardovat s pící?
Pravda, že nám jetel narostl bohatě a klas že slibuje veselo na mlatě, však se dřív sklidila každičká travička, nezůstala v lukách drobná otavička, tu hospodář schoval pro mladý dobytek, pro telátka mladá, býčky na užitek. A kdybychom byli nevím jak bohati, hříchem bude vždycky úrodou mrhati, pořádný hospodář, ten seno sklidí včas, aby mu otava hustá narostla zas.
To teplé léto je dobré i pro včely, pracují každý den, neznají neděli. Létají, snášejí zlatý med z jetelů, ke spokojenosti včelařských přátelů. Dvanáct kil do úlu nanesly v průměru, včelaři zpevnili k svým rojům důvěru. Však po té zlé zimě, málo rojů zbylo,včelstvo zesláblé se skoro nerojilo, u osmi včelařů jeden a čtyřicet rojů očekává příštího jara květ.
S jetelí se družstevníci činí, traktoristé zřejmě nejsou líní, vlečňák za vlečňákem vrchovaté vozí s pole jetele šťavnaté. Kravám se na siláž sbíhají už sliny, mléko proudem teče z družstva do Pribiny. A suché jetel fůra fůru stíhá, u řezačky kosa vírem jen se mihá, ventilátor hučí, foukat jetel spěchá, nafoukali kůlnu až se zvedá střecha.
A tak při všem spěchu, slavný den se blíží, kdekdo před tím svátkem bílí, mete, klíží, ovládla nás zcela pouťová nálada, jetel i předseda nám můžou vlézt na záda. Ale, holenkové, předseda je přísný, někomu domluví, jiného vyplísní a kdo ještě potom nedbá kázně, řádu, pracovních jednotek ztenčíme mu řadu. Kol té slavné pouti bylo mluvit o čem, že už to tak není, jako bývávalo, že už nepřijeli ani s kolotočem, že to všechno celkem za prachnic nestálo.
Neměli jsme možnost utratit pár „kaček“. V škole vystavoval obrazy pan Kvaček. A jak slunce praží, obilí nám zraje, sklízet ječmen přišly kombajny až z kraje. Ječmen suchý, tvrdý, to se jim to seče, zrno plným proudem do valňáků teče. Pěstuje se u nás nejenom obilí, rybízovou plantáž taky založili. Rybízu je letos úroda bohatá, libovolné množství vykoupí Jednota, kilo za 5 korun, černý 6, je dražší, radují se pilní zahrádkáři naši. Za borůvky tak už šest korun platí, školáci si mohou slušně vydělati, ale oni zřejmě o to moc nestojí, inu, je to práce, té se leckdo bojí.
Přece nebudou si ještě vydělávat, stát jim přece musí vše potřebné dávat a chtějí-li na pouť něco na útratu, aby prachy klopil, na to mají tátu. Jó, už není všechno, jako bejvávalo, za borůvky tehdy platilo se málo, halířků jen dvacet, nanejvýš padesát, za korunku musel pár kilo nasbírat a potom o pouti za vlastní korunky, dvojnásob chutnaly sladké cukrovinky. I dnes naši lidé borůvky sbírají, ale spíš pro sebe, málo prodávají. Nakoupí se cukru, navaří povidel, šťáv, kompotů, džemů, do různých pak jídel, vyrobí se doma spousty litrů vína, inu, čas se mění, přišla doba jiná.
Dnes už bída v chatách nikoho nestraší, dosyta si můžeš ocukrovat kaši, už nepije nikdo hořkou z melty kávu, raděj sladké vínko co zakrouží hlavu. Bylo letos mnoho bobulových plodin, rybízu, borůvek, taky sladkých malin, v Peperku i v Šípech, kolem Pořežína sbírá se tu sladká, červená malina. Ale z nedostatku vláhy nutné, přestaly růst houby, jak když utne.
Člověk žízniv sklenku nahne, ale země prahne, prahne, země puká, praská klas, kdypak vláha přijde zas? A v tom vedru a v tom horku, slunce propaluje se až k morku, každý by jen pil a pil, měsíc srpen nastoupil.
Pramen vody na Peperku také vysychá v tom horku, zlato zvoní na poli, světlem oči rozbolí. Do řádku se klade pšenka bohatá, klas jenom zvoní, k ústům vláhy letí sklenka, traktor silou stáda koní pokládá tu zlatou krásu. Jen aby teď nepršelo, aby se bohatství klasů ještě suché vymlátilo. Obilí je zralé všechno, ječmen, žito, pšenka, oves, spěchá kočí, traktorista, aby klas pod střechu dovez.
Pšenice na řádkách leží, sklízí se teď dvoufázově, osmnáctého byl k tomu ruský kombajn pohotově. Počasí je ale špatné, chladno je a občas prší, nadávat je málo platné. U mlátiček stoh se vrší, jde to ale časem bídně, snopy vlhké, tak se stává, že se mluví málo vládně, když se časem stroj ucpává. Sláma hřídel omotává, inu, je to práce k vzteku, kombajn stojí, marná sláva, necháme to po úterku, snad to trochu uschne přeci, vždyť by notná škoda byla, to my víme dobře všeci, kdyby nám ta krása shnila.
Kdyby řádně zapršelo a pak bylo zase hezky, ej, to bylo by veselo, umlkly by všechny stesky, brambory a řepa v zemi hned by přibraly na váze, radostně by pod olšemi spěchal potok po své dráze. Ale z toho mrholení zima po hřbetě nám běží, čas ke sklízení to není, obilí nám venku leží, leží, víc v panákách stojí, Bartoloměj nezavaří, hospodář se toho bojí, že se podzim nevydaří.
Nesklidíme za tři týdny, počasí nám v tomhle brání, výsledek tu bude bídný, čas k podzimu už se sklání, brambory se musí klidit, co otavy, setí žita? Jak jen práci v družstvu řídit, znát, kde rezerva je skrytá?
Tak veliké hospodářství spravovat není legrace, kéž každý družstevník to ví a s vědomím jde do práce, že pro sebe a své děti svou prací tvoří hodnoty, kéž dílo mu od ruky letí a stroj mu zpívá do noty. Zemědělství každým rokem průmyslu je stále blíž, přejde roků pár a žádný rozdíl už neuvidíš. Z kravínů už mléko teče skrz potrubí skleněné, v kádích chladících se strojem míchá mléko zpěněné. Mechanická škrabka setře kravám od zadnice hnůj, kdo tu nejsi v zaměstnání, nesmíš dovnitř, venku stůj!
Dojičky a krmičové v sociálních přístavkách, vymydlí se, navoní se, voda spláchne stáje pach.
Jak se tváří měsíc září, ten devátý v kalendáři? Uplakaný, umáchaný, v blátě, v dešti ucouraný, obilí v panákách roste, zelená se oves, žito, až je to člověku líto, myšlenka se hlásí po sté, zda to nešlo sklidit včas, dokud nebyl mokrý klas, zda to bylo takhle nutné, černající řady smutné panáků teď přehlížet. Co teď budem asi set, když nám vzrostlo žito k setí, ta otázka napadne ti.
Výnosy jsou ale pěkné, každý rád tu v úctě smekne a popřeje dobrých let, aby o rolníka práci moh kronikář chválu pět. Snopy s polí už se ztrácí, přišel ještě letní čas, znovu zaplál slunce jas, teď už s klidem můžeme si dopřát obžínkový kvas.
Sjíždějí se Mercedesy, Spartaky a Octavie, sláva, nazdar, jen ať žije rolník, který v tváře potu překonal počasí slotu a teď slaví v půli září dožínky s veselou tváří, sklenky klopí vzhůru dnem. Nevadí, že tahle slavnost měla být už před týdnem. Lépe povinnosti zadost učinit, pak s klidnou myslí, když muziky na plech křísly, roztočit se, rozvířit se, z plna srdce radovat se.
Tvář vesnice se teď mění, co bývalo, dnes už není, jiný způsob výroby je, člověk také jinak žije, po staru žít ho neláká, ale starého měšťáka jen těžko v sobě přemáhá. Nezmizí naráz povaha pěstěná v lidech z rodu k rodu a tak nám ještě kalí vodu. Jsou jedinci, co jenom chtějí ze všeho těžit pro sebe, těm poctivým se jenom smějí a svědomí je nezebe, když družstvo někdy trochu šidí, ani se nad tím nezastydí, čest je jim tretka bezcenná.
Na také ptáčky lidé zlatí, domluva mírná nic neplatí, jen spravedlivá odměna. Jich myslí úhor také zorá neúprosného času pluh, zachytí setbu brázda sporá a vzešlé zrno splatí dluh. Jako ty louky suché, plané převrátí ostrý pluhu nůž, tak s člověkem se změna stane, ze sobce bude čestný muž.
Kdo vzdělávat chceš suchopáry, hluboko orej, dobře sej, od přírody nečekej dary a s chutí se do práce dej. Když časem bodlák vzejde drzý a trním poraní se dlaň, pracuj dál, bolest přejde brzy, ať pero, nebo pluh tvá zbraň. Čím více umu, poctivosti do práce své kde přiložíš, pak k dokonalé společnosti budeme stále blíž a blíž. Tu vyřeší se všechny spor k všeobecnému prospěchu.
Losenice a Nové Dvory tu zatím mějte útěchu, že o autobus s Hameráky se nebudete muset drát, vaše důvody jednou taky i slavný okres uzná snad. Vždyť u sta hromů, je to právo, aby mohl jeden klidně spát, zatím co druhý, svatá hlavo, ve čtyři ráno musí vstávat? Pochvalují si Hameráci, že prý teď času ušetří a za každého povětří jsou ráno pěkně na čas v práci.
Loseničáci a ti druzí, do práce přijedou moc brzy, odpoledne zas, ouvej, ou, domů moc dlouho přijedou. Pochopitelně, s volným časem, každý chce vládnout jak uzná. Na okres jedem s protestním hlasem, ale okres nic neuzná. Bodej’t by uznal, vždyť tam v práci sedá většinou Hameráci, a ti chtějí mít pohodlí, s ČSAD se dohodli, na tom se nedá už nic měnit. Jestli se bude krev nám pěnit, anebo přímo vařit zlostí – oni jsou spokojeni dosti.
My nechcem lokálpatriotsky za svým prospěchem jenom jít, vždyť může výbor, třeba městský, dopravu jinak vyřešit, aby ti, co dále bydlí v zimě příliš nevystydli, neztratili vzácný čas, proto zvedáme svůj hlas.
Losenice, Nové Dvory, jsou teď celek jediný, jeden výbor a řízení mají tyto dědiny, proto také věci školní upraveny pro přespolní. Starší ročník novodvorské chasy navštěvoval přibyslavské klasy, letos poprvé je při té školní křídě u tabule najdem v losenické třídě. A tak společné úkoly řeší teď i naše školy. Školáci se učí, slunce hřeje, svítí, věru, je to radost na tom světě býti.
Léto vrátilo se ještě na čas zpátky, TEK brambory rovná na úhledné řádky. Poslední obilí dovezlo se z pole a zas na brambory dále v jednom kole. V týdnu po dožínkách bylo velmi hezky, léto vyrovnalo své malé poklesky. Taky houbaři si tuhle dobu chválí, houby nosí z lesa velicí i malí. Všeho bude hojnost v tom letošním roce, stromy sotva nesou peckové ovoce.
Úroda je velká i brambor na poli, proto štědré léto chvalte kdo jste koli.
To pěkné počasí trvá v říjnu ještě i když časem přijde také trochu deště. Není toho příliš a já tomu věřím, že se nevyrovná správný vodní režim. Družstevníci sice nejsou vědátoři, ví však, jaké časy úrodu vytvoří, ví, kdy má být sucho a kdy zima škodí, za jakých podmínek půda nejlíp rodí.
Jen až se pořádně věda s prací skloubí, pak všechno poroste, jak po dešti houby. To ví dnes už každý, že nad vědu není, proto spor neveďme, držme posvícení.
Husy,krůty, kachny, hudraví krocani jsou už k tomu pádu pořádně procpáni, husa vykrmená v troubě už se škvíří, přelíbezná vůně kol chalup se šíří. Prořídly teď valně hus bělostné šiky, chasa už se schází večer u muziky, starší chtějí polku, mladý v rytmu twistu kroutí se jak by měl plné břicho hlístů. Naše mládež, to je slavná generace, ta se hýbat umí na tanečním place, „trsat twist“ se učí v škole, v učilišti, taky fandit umí na sportovním hřišti, rozloučení se školou do noci se slaví, bezvadně si umí tupírovat hlavy, pije, kouří záhy bezpernaté house, časem u muziky trochu poperou se.
Musí přece užít nějakou legraci, páni chirurgové mají aspoň práci, než rozbitou hubu zase řádně slepí. Ale, abych neďál, ňáké hloupé klepy, že ta naše mládež jde moc prudce dolů, napíšu snad jindy lepší kapitolu. Je to sice hanba na kulturní dobu, že nám mládež není příliš na ozdobu, když si však poctivě šáhnem do svědomí, zjistíme, že příklad dáváme jim sami.
Podzim nastoupil vládu, dny se valem krátí, soumrakem se točí traktor na souvrati a kaskádu barev nelze vypsat slovy.
Rybníkáři kapry po metrácích loví, nad sirobou bahna racek uchechtne se, vítr každou chvíli náramně zlata snese, valem mizí s polí fůry brambor, řepy, les a sad se rozbil na barevné střepy.
Plán nákupu brambor družstvo čestně plní a ještě dá navíc. Šípky rudnou v trní, červená na škole spravuje se střecha, na brigádu občan do školy teď spěchá. Nové podlahy zas žáci dostanou tu, k tabuli teď budou chodit po parketu, podlaha se v třídách rychle vyměňuje.
Též vedení školky o děti se stará, zahrada se pro ně zřídila hned zjara. Milí rodičové pro radost svých brouků oplotili kousek země na Palouku.
Teď, když všechno vadne a suchý list padá, nádherou rozkvetla jen jedna zahrada. Lidé na své mrtvé rádi vzpomínají, kdo dá lepší věnec, v tom se předhánějí. Známá je zásada správných, slušných lidí, udržovat vždycky staré, dobré zvyky, snesem věnců, kytic, ať to každý vidí, že my máme v úctě svoje nebožtíky.
Bývá v tuhlety dny někdy sněhem bílo, letos však je hezky, jak by z jara bylo, ale dny se krátí, blízko již do zimy. Dlouho už nebyly tak pěkné ozimy. Sklizena je s polí úroda bohatá, do průmyslu přejdou z JZD děvčata, z jara se zas vrátí, až skřivan zapěje, až sluníčko hnědou brázdu zas prohřeje, zas se v poli chopí práce mladé ruce.
Sedmého vzpomenem výročí revoluce. K slavnému výročí velikého října je schůze slavnostní s představením kina a při té sešlosti zároveň volí se pro místní lidovou kontrolu komise.
Zach Jiří, Paleček, Tesařová, Švoma, Závodný Pavel je v Pořežíně doma, Eman Štefl, Langpaul, Sedláková, Mach, toť složení komise, ať z ní mají strach všichni, kdo ne poctivé mají úmysly, byrokrati, lajdáci ať si rozmyslí, aby se s tou komisí ve zlém nestřetli, ať dají dobrý pozor, by se nespletli.
V naší obci mnoho mladých lidí žije, celá kopa je jich, okresní je výbor budí z letargie. Dvacet sešlo se jich na výroční schůzi, kde MNV, strana nastavují uši. Mladým tento večer znovu možnost dána, aby jak se sluší organizovaný celek vytvořili.
Dosud o mládeži víme ještě málo, jakby jí nebylo. Na kom to záleží, aby naše mládí společensky žilo, aby jejich síla nerozbíjela se a šla jedním směrem, aby dobrá díla dovedli vykonat, v mnohém činu smělém ukázat, že jsou tu, vést kulturní akce, scházet se a radit, třeba někde v koutu, s osobními zájmy, zájmy celku sladit.
Na výroční schůzi, bez výroční zprávy, také bez výboru, jednají soudruzi jak by šlo útokem vzít překážek horu. Chceme hřiště, sály a tak dál a dále mladí řeč si vedou. Všechno bychom dali, dí MNV, strana, jen ať mladí svedou dát se dohromady. Tak byl zvolen výbor, sedm členů čítá, předseda je tady, Halamová Máňa, dívka čilá, hbitá, jen ať se nám nevdá, ať se tady sejdem za rok v plné kráse.
Úroveň se zvedá – učitelská chasa, ale ta jak zdá se, valný zájem nemá, spolu s absolventy vyšších škol všelikých. Je snad u nich tréma, či práci ve svazu považují za hřích? Co jim jenom vadí ukázat svou schopnost a inteligenci, či nejsou dost mladí, anebo se zdobí jinde slávy věnci? Přítel se s přítelem vždy rád setkává, proto nás vzrušila radostná zpráva, že do té naší dědiny prostí přijedou návštěvou sovětští hosté.
Přijelo navečer pět vzácných hostí a jsou tak milí a jsou tak prostí, vítá je hudba a kdo jen může, čtveřici žen a jednoho muže. On lékař je z Minska a odtud též je soudružka Fokinová, ta pečuje tam o drůbež, ta další, to je mistr slova, žurnalistka je totiž a čtvrtá nemá žádnou potíž v chemii –je v ní doma. A pátá jaké řemeslo má? Je umělkyní, výtvarnicí, staré památky restauruje, srdečně tisknem jim pravici, naše láska je obklopuje.
A po slavném uvítání hosté prohlédnou si co je u nás zajímavé v JZD a ve vsi. Večer potom beseda je, při hostině hudba hraje, děti tančí kozáčka, zpívají a recitují, muzikanti v trouby dují, národ v sále se mačká.
A teď: druzja dorogie, na památku této chvíle přijmite tu dárek malý. Doktor, chorob srdce znalý předává miniaturu Spasské věže z moskevského Kremlu, kde se tyčí vzhůru. My zas, ze skla škrdlovského dáváme jim různé vázy. Jste nám milí, jste nám drazí, naše přátelství je věčné, tak dí naše srdce vděčné. A pak družné při besedě chvíli v tanci a zas vsedě stavíme přátelství mosty, na zdraví si ťuknem s hosty. Za vaši návštěvu díky, zapište se do kroniky. Škoda, že čas rychle míjí, půl dvanácté již odbíjí, škoda, již beseda končí a hosté se s námi loučí.
Poznali v té krátké chvíli, že jsou naši bratři milí. Do svidanja, dorogie, naše družba věčně žije.
V tom překotném času spádu prosinec už nastoupil vládu, citelně to poznat dává, mrzne, mrznout nepřestává, rtuť jde dolů víc než dost, holá zem je tvrdá kost a tu spadlou trochu sněhu snadno vítr sfouká z břehů.
K radosti vší omladiny zamrzly rybníků hladiny, kdejaký špunt malinkatý brusle má a k tomu boty, hokejkou puk honí směle, až mu oheň barví tváře, bruslit naučí se skvěle, jako číst ze slabikáře. Inu, dřív, to brusle byly vzácností, je neměl každý, děti v dřevákách jezdily, dřevák v zimě obul každý a pár punčoch obšívaných.
Pak na všelijakých saních zhruba z prken doma sbitých, v rukavicích z hadrů sšitých bavila se drobotina. Teď je ovšem doba jiná, tátové i mámy práci mají, maximum radosti dětem dávají. Zda si toho děti také váží? To se ruka má psát neodváží.
Jiné časy, jiný způsob práce, se zimou dřív nebyla legrace. Dříve zedník stavíval jen v létě, z jara vždy se rozběhl po světě a na zimu vracíval se domů. Dnes by asi podivil se tomu, že se v zimě, jako v létě staví.
Naše družstvo hodlá zvýšit slepic stavy, v Pyšlíku se proto nová hala zvedá, kde slepičí národ pěstovati se dá dle moderních zásad automatizace a kde produktivnost stoupne lidské práce.
Družstevníci dneska, to jsou lidé činu, postavili novou cestu ke kravínu, od Limlových přímo, k tak zvané „dálnici“, postavili přes zahrady tu novou silnici. Dvanáctého bylo v kině vzpomenuto smlouvy o přátelství, jež bylo ukuto v bojích za svobodu s bratry sovětskými, na věky teď půjdem ruku v ruce s nimi.
A už se zas blíží ty vánoční svátky, kupují se dárky, kožichy a látky, pomeranče, jablka, masa hojnost bude a taky cukroví, k tomu vínko rudé, oj, to budem slavit ty křesťanské svátky a neohlédnem se o půl věku zpátky. Však vzpomíná děda a s ním ještě táta, jaké jim nosila radosti noc svatá.
Pod stromeček chudý trochu jablek, křížal a když na něj zbylo i ořech se přidal, z barevných papírků pár ozdob na stromeček muselo postačit k radosti chudých děcek. U bohatých ovšem, tam bylo jináče, tam se pekly vždycky chutnější koláče, tam zářil bohatý vánoční stromeček, z přebytků i chudým upadl drobeček.
Dobročinné spolky a organizace před svátky obešly milosrdná srdce, sebralo se trochu obnošených věcí, ať mají chudáci ňákou radost přeci. A Ježíšek s výše na všechno se díval a k té lidské lásce milostivě kýval.
Nízko v teploměru klesl rtuti sloupec, po koledě chodil chudých dětí houfec. Tu dostali jablko, tam kus dobré buchty, „sláva na výsostech“ šířilo s z kruchty, na výsostech sláva a na zemi pokoj –eh, budem vzpomínat, radš tu husu rozkroj a otevři láhev, ať se dobře máme, starým, zlatým časům dnes už pokoj dáme. Při bohatém stole, při sklenici vína, nerad člověk zašlou bídu připomíná.
A tak se rok chýlí pomalu ku konci, myslivci nás pozvou na Silvestra k tanci a na další cestu mnoho šťastných kroků popřejem si ještě. Zdráv buď Nový roku!
Na doplnění ještě několik čísel:
Naše sloučená obec čítá celkem 320 čísel
Z toho je ve Velké Losenici 216
V Nových Dvorech 69
V Pořežíně 35
Družstvo Rovnost obhospodařovalo celkem: 1402 ha půdy, z toho orné 1117 ha.
Tato půda přinesla následující užitek:
V dodávkách |
Plán |
Skutečnost |
Zrniny celkem |
3890 q |
4036 q |
Žito |
2900 q |
3033 q |
Ječmen sladový |
500 q |
503 q |
Oves |
490 q |
500 q |
Brambory |
14530 q |
16464 q |
V dodávkách |
Plán |
Dodáno |
Maso celkem |
1770 q |
2088 q |
Hovězí |
980 q |
1107 q |
Vepřové |
770 q |
838 q |
Mléko |
490000 l |
616000 l |
Vejce |
384000 ks |
496108 ks |
Průměrné denní přírůstky
- u hovězího žíru 60 dkg
- u vepřového 50 dkg
Průměrná denní dojivost na krávu: 4,9 l
Průměrná snůška vajec od jedné slepice za rok = 160 ks, z toho v drůbežárně u Pyšlíka = 192 ks.
Průměrné hektarové výnosy pěstovaných kultur:
kultura |
V.Losenice |
N.Dvory |
Pořežín |
Celkem průměr |
Pšenice |
30 q |
31,3 q |
0 |
30,6 q |
Žito |
23 |
25 |
27,3 |
24 |
Ječmen |
35 |
29 |
24 |
31,2 |
Ječmen ozimý |
18,2 |
0 |
0 |
0 |
Směska ozimá |
19 |
0 |
0 |
0 |
Peluška |
0 |
16,3 |
0 |
0 |
Brambory |
204 |
195 |
203 |
201 |
Řepa |
309 |
550 |
0 |
0 |
Len |
26 |
34 |
0 |
0 |
V družstvu se proinvestovalo za 1.561.000 Kčs.
Odměna za pracovní jednotku byla 18,- Kč + naturálie v hodnotě 1,96,- Kčs.
Ve sloučené obci hospodaří ještě 12 soukromých zemědělců, kteří obhospodařují celkem 48,48 ha půdy, z toho 38,05 ha orné.
Z této půdy dodali:
Masa 91,11 q
Mléka 36.533 l
Vajec 19.119 ks
Obilí 112,95 q
Brambor 547,8 q
Z hospodaření MNV:
Vlastní příjem 143.840,-
Příděl z vyššího rozpočtu 196.100,-
Celkem 339.940,-
Největší částka byla vynaložena na školství, kde generální oprava školy si vyžádala částku 68.000,-. Další největší položku na straně vydání činí generální oprava vodovodu v Nových Dvorech a výstavba kulturního domu tamtéž.
Stav obyvatel: přírůstek-úbytek:
Obec Narozených Zemřelých Sňatků
Hochů Dívek Žen Mužů
V.Losenice 8 9 4 6 11
N. Dvory 3 6 0 0 7
Pořežín 2 1 0 0 1
Celkem 13 16 4 6 19
Pošta
Na naší poště byla dána do provozu automatická ústředna, zapojená přímo na ústřdnu ve Žďáře. V letošním roce vzrostl počet důchodců z 377 na 384 a měsíčně jim bylo vypláceno 145.644,- Kčs. Mimo toto vyplácí pošta měsíčně 77 důchodů sociálních v částce 12.770,-. Toto je v celém obvodu pošty, to znamená s obcemi: Sázava, Malá Losenice, Vepřová a Račín.
V obci Velká Losenice přibylo 14 televizních koncesionářů. Odběr denního tisku se zvýšil o 20 ks. Nejvíce se odebírá Rudého Práva – 71 ks, Zemědělských novin – 65ks, Rovnosti – 63ks, Lidové demokracie – 34ks. Z časopisů je nejoblíbenější Vlasta, má 68 odběratelů a Směr Vysočiny odebírá 58 čtenářů. Dále doručuje naše pošta ještě značné množství časopisů odborných a zájmových s různým zaměřením.
Myslivci
Naši myslivci hospodaří na 1.918 ha honební plochy.
Stav zvěře se odhaduje:
Srnčí 56 ks
Koroptve 120 ks
Zajíci 160 ks
Bažanti 97 ks
Odstřeleno letos podle údajů hospodáře:
Srnců 12 ks
Jelen 1 ks
Zajíců 32 ks
Bažantů 64 ks
Holubů 96 ks
Sluk lesních 2 ks
Kachen 14 ks
Dále bylo odstřeleno 109 ks škodného ptactva, lišek 54 a dalších drobných škůdců 37 ks.