Kronika

1940-45 (2.část)

zapsal kronikář Richard Hladík, ředitel školy

Stavební ruch
     Roku 1942 byl vydán zákaz všech staveb. Pak došlo k část. uvolnění. Rodinné domky byly stavěny omezeně podle možnosti pořízení materiálu. Povolení ke stavbě udělovala obec jen v tom případě, že byl k žádosti o povolení stavby připojen revers, že stavba bude během jednoho roku od zadání dokončena. Nebude-li závazku vyhověno, svolí podepsaná firma to, že obec Velká Losenice nechá provést dokončení na účet a náklad podepsané firmy. Pozemky k stavbě byly prodávány za 5 až 10 K za 1 m². 
Za války bylo vystavěno:
č. 200 vystavěno r. 1940 – vila továrníka Josefa Plevy, zdejšího rodáka,
č. 201 vystavěno r. 1942 – obytný domek Josefa Wasserbauera,
č. 202 vystavěno r. 1942 – vila ředitele Josefa Kvočka,
č. 203 vystavěno r. 1943 – vila na Samotíně, patřící Františku Stodolovi, přednostovi železniční stanice v Sázavě,
č. 204 vystavěno r. 1943 – rodinný domek Jana Lindla,
č. 205 vystavěno r. 1944 – rodinný domek Václava Kamaráda, dělníka

Požár
     Při bouři 21. května 1944 sjel blesk z blízkého vysokého stromu do obytného domku na dvoře v č.p. 67 u Jana Zikmunda, obuvníka. Chytl krov a nájemnici Julii Sedláčkové shořely menší zásoby. Požár byl místními hasiči  lokalisován.

Stavba silnice
     V roce 1942 až 43 došlo ke stavbě silniční spojky horní silnice s dolní podél „Placu“, zdejšími občany pojmenované „dálnicí“.

Vodovod
     Roku 1941 byl povolena stavba vodovodu a okamžitě započato s přípravnými pracemi. Vodovod sbírá svoje prameny pod vrchem Peperkem; voda podle průzkumu se jeví jako radioaktivní. Výtlak vody je 30 m. projekt vypracoval Ing. L. Jakušev z Havlíčkova Brodu. Po dokončení stavby prokáže vodovod našim občanům velmi prospěšnou službu.

Železnice
     Na stavbě železniční dráhy se pokračovalo i za války. Práce řídila firma Konstruktiva z Prahy. Stavěl se hlavně až 20 m vysoký viadukt v „Nížkoboldě“ a pokračovalo se v prorážení skály pod Peperkem. Na stavbu dráhy docházelo 12 – 15 místních dělníků mimo několika zdejších zedníků a tesařů.

Oprava kostnice
     V roce 1944 byla zchátralá šindelová střecha místní památné kostnice pokryta eternitem. Náklad 4.200 K uhradil ze svých prostředků Jan Zach, rolník z č.p. 4.

Fara
     Po celou dobu okupace působil ve Velké Losenici administrátor František Červinka, který byl r. 1940 instalován jako farář zdejší farnosti.

Počet občanů
     Počet občanů žijících ve Velké Losenici se za okupace pohyboval kolem 1.070.

Výkaz narození, úmrtí a sňatků v r. 1940 až 1945
     Válečná léta vykazují v naší obci následující čísla narození,úmrtí a sňatků občanů:

Výkaz:

Rok	narozených		zemřelých		sňatků
	chlapců	děvčat	mužů	žen
1940	11	8	7	7	11
1941	13	9	10	4	8
1942	12	9	7	8	5
1943	8	11	4	8	6
1944	13	6	8	7	4

Celkem se narodilo r. 1940 19, r. 1941 22, r. 1942 21, r. 1943 19, r. 1944 19 dítek. Zemřelých bylo celkem v r. 1940 14, r. 1941 14, r. 1942 15, r. 1943 12 a r. 1944 15. V roce 1939 se narodilo 24 dítek, zemřelo 9 občanů.

Poradna pro matky a děti
     MUDr František Půlpán, obvodní lékař z Borové, přijížděl jednou za měsíc do místní Poradny pro matky a děti, umístěné v Lidovém domě. Svými prohlídkami novorozenců a neocenitelnými radami matkám se přičinil o zdraví mladých občánků. Kojenecká úmrtnost byla snížena na minimum.

Dary OPM
     Okresní péče o mládež v Přibyslavi přispívalo dary k zmírnění nedostatků za války. Roku 1940 darovala školním dětem 450 K na stravovací akci a na ošacovací akci 500 K. V roce 1941 poslala 10 kelímků zdravotního sirupu slabým dětem. Roku 1942 poukázala OPM škole na ošacovací akci 400 K. V rámci ošacovací akce „Textilie 1943“ přidělila r. 1943 zdejším školním dětem 4 m plátna na prádlo, 9 m látky chlapecké a 17 m látky dívčí, celkem 30 m látky v hodnotě 988.50 K a 312 bodů. Na tuto akci OPM přispělo 672 korunami. Bylo poděleno 13 chudých žáků.

Obecní knihovna
     Obecní knihovna ve Velké Losenici čítala za okupace asi 650 knih. Na 250 knih, protektorátnímu duchu odporujících, bylo vyřazeno. Knihovník Jos. Sedláček půjčoval knihy jednou týdně. Průměrně v těchto letech bylo zapsáno 60 čtenářů a roční  množství vypůjček se pohybovalo okolo 1150 – 1200 knih.

Záložny ve Vel. Losenici
     Za války byly ve Velké Losenici dvě záložny a to Kampelíkova záložna a Kampelička – spořitelní a záložní spolek. Kampelíkova záložna měla ke konci r. 1940 112 členů; stav vkladů činil 926.000 K a stav zápůjček 98.000 K. Kampelička – spořitelní a záložní spolek – měl v prosinci 1940 65 členů. Výška vkladů čítala 265.000 K a půjček bylo poskytnuto za 157.000 korun.

Obecní příjmy a výdaje
     Za okupace byly silně omezeny všechny výdaje, směřující k zvelebení naší obce, k zlepšení komunikačních spojů nebo na stavby, prospěšné všem občanům a j. V poměru k letem předválečným obecní příjmy i výdaje klesly. R. 1943 měla Velká Losenice 234.275 K příjmů a výdaje činily 200.501,40 K, z toho na školu 13.340 K. V roce 1944 činily příjmy 263.938,60 K, výdaje 256.410,70 K (z toho na obecnou školu 19.359 K).

Četnická stanice
     Četnická stanice byla umístěna stále v domě p. Aloise Wasserbauera, truhláře. Velitelem stanice byl vrchní strážmistr Hanuš, který však zanedlouho přesídlil do Borové. Vystřídal ho vrchní strážmistr Zadina. Po něm se stává velitelem Karel Hrádek, jenž byl po několika letech přeložen do Přibyslavi na četnickou stanici, vybitou partyzány jako pomsta za zastřelení dvou partyzánských vůdců v Hříšti. Pak byl velitele strážmistr Šrámek. Mimo velitele byli na stanici průměrně 3 četníci.

Protiletecká ochrana
     Za války byla povinně v každé obci ustanovena „Protiletecká ochrana“. Vedoucím byl starosta Jan Zach se zmocněnci. V září 1944 se stává jejím velitelem František Weishaupt, vrchní policejní strážmistr ve výslužbě. Pro případ náletu byly ustanoveny spojky mezi četnickou stanicí a starosty okolních obcí.

Hasičský sbor
     Sbor měl za okupace 16 – 20 členů. Velitelem byl Josef Bratršovský z č. 25. Konala se častá cvičení, kterých se zúčastnil losenický hasičský sbor s ostatními sbory i v okolních obcích. Věcný inventář nebyl rozšiřován.

Protipožární hlídky
     Za okupace konali všichni muži protipožární hlídky. Stanoviště bylo u Janáčků, kde byla i evidenční knížka. Hlídali vždy dva občané od setmění do rána. Přicházely často i kontroly. Hlídky měly včas hlásit každý výskyt požáru obilí a v lesích.

Obecní lesy
     Těžba dříví za okupace byla v obecních lesích 2x až 3x větší než před válkou. V letech 1940 – 1944 se odváželo z lesa 320 m³ ( z toho 70% užitkového dříví, ostatní palivo); ačkoliv normální těžba měla činit 158 m³ ročně. Užitkové dříví bylo zpeněženo průměrně 1 m³ za 220 K, palivové dříví stálo 120 K za 1 m³. Zalesněno bylo ploch o výměře tří hektarů.

Lesní školka
     Obec Velká Losenice převzal v roce 1944 do své správy od „Lesosvazu“ z Havlíčkova Brodu lesní školku v „Pasičkách“. Její celková výměra činí 2.000 m².

Výsadba sazeniček v obec. školce
     Mládež zdejší obecné školy vysazovala stromky v obecní lesní školce. Po uděleném úředním povolení se přihlásilo v r. 1943 10 dětí ve věku od 12 do 14 let. Mládež odpracovala 376 pracovních hodin. Děti poznaly přípravu půdy a samy prováděly vysazování sazeniček /smrků a modřínů) pomocí nových, moderních vysazovacích pomůcek (na př. Hackerův přístroj, který umožňuje sázení celého řádku najednou podle potřeby v určených vzdálenostech.). Ve vysazování získaly děti zručnost a poznaly prostředky, kterými se školkování provádí.

     Také roku 1944  pracovali žáci a žákyně obecné školy ve Velké Losenici v místní lesní školce.

Přehled:

Třída	Počet dětí	Pracov. hodin.	Odměna	Výsadba
IV. a + V.	chlap.13 dívek 17 Celk. 30	561	1.122 K	20.000 lesních sazeniček v obecní školce ve Velké Losenici

Lesní hospodář
     Od r. 1939 přes celou okupaci byl lesním hospodářem p. Josef Rosecký, rolník z č.p. 3.

Obecní hajný
     Obecním lesním hajným byl nepřetržitě po dobu války p. Jan Novotný z č. 69.

Stav les. zvěře
     V důsledku omezení odstřelu zvěře se počet zvěře ve zdejším revíru zvětšil. (Stav srnčí se zvýšil asi na 60 kusů.) Byli uloveni také 2 jeleni, první po třicetileté přestávce.

Potok Losenička
     Potok Losenička odhospodařoval Rybářský spolek v Přibyslavi, který dával povolenky k lovu pstruhů, kterých byl dostatek.

Válečné zimy
     V prosinci roku 1940 začaly velké mrazy. 28. prosince klesla rtuť v teploměrech až na 25 ^oC pod nulou. Zima v roce 1941 byla ještě mrazivější. Vlna mrazů postupovala k nám z širé Rusi, kde působila velké nesnáze německým vojákům a pomáhala krasnoarmějcům vyhánět nepřítele ze země. Byly mrazy i pod 30 ^oC. Roku 1942 byly sněhové vánice. (Na př. za noc na 27. 12. 1942 napadlo asi 12 cm sněhu) Na silnice se nametlo hodně závějí. Byla vyhlášena pracovní povinnost k odklizování závějí na silnici k Novým Dvorům a k Sázavě. Další zimy byly mírné.

Partyzánské hnutí
     Pro partyzánské hnutí byly na Českomoravské vysočině, zvláště na samých hranicích Čech a Moravy, skvělé podmínky. Za obcí Velká Losenice začíná obrovský les, který se táhne přes Peperek nepřerušovaným mnohakilometrovým pásmem až daleko za Žákovu horu. A proto není divu, že v tomto bezpečném a chráněném okruhu hlubokých lesů se široce rozvinulo partyzánské hnutí. 
     Na Českomoravské vysočině působila početná partyzánská brigáda Mistra Jana Husi. Sovětská letadla vysazovala stále nové a nové parašutisty – ruské i české. Štáb brigády v čele s ruským majorem Fominem  sídlel  dokonce nějaký čas v blízkém Račíně u hajného Hlávky a odtud odešel do škrdlovických lesů, kde byl zradou Němci celý vyvražděn a ztracena i jediná vysílačka.
     Tím ale partyzánský život nepřátelé nepodlomili. Velitelem zdejšího okruhu se stává partyzán Tůma (vl. jm. Pich), který se zdržoval na nedaleké samotě Brantech u Černů a Ondrů a pak v Pořežíně u rolníka Laciny, kde byl léčen na zápal plic.
     Mnohostranná činnost partyzánů se projevovala sabotážemi, vykolejováním muničních vlaků a vůbec všemožným narušováním německé válečné mašinerie. Partyzáni byli mnohými našimi občany obětavě podporováni.

Vyznamenání našich občanů
     Čtyři zdejší občané byli vyznamenáni partyzánským odznakem a legitimací. Je to: Josef Rosecký, rolník a hostinský z čísla pop. 3, Antonín Sedláček, nynější předseda místního národního výboru, Václav Tesař, správce lihovaru a četnický praporčík Ludvík Piluša.

Neznámý partyzán
     Jsou smutné ztráty, jež utrpělo partyzánské hnutí. V roce 1944 byl nalezen v lese našimi občany neznámý mrtvý ruský partyzán s prostřeleným břichem. Pohnutky jeho smrti jsou dodnes nerozhřešeny. Byl pohřben na hřbitově ve Velké Losenici. Odpočívá v bratrské zemi, za jejíž svobodu bojoval daleko od rodné Rusi. Čest jeho památce! Naši občané opatrují jeho hrob, který zdobí květy.