Kronika

1940-45 (1.část)

zapsal kronikář Richard Hladík, ředitel školy

 

Léta poroby

       Nad hroby zatápal, žalem se zalyká,
       bolestná vzpomínka mečem nás proniká.
       Nad letmi  zoufalství, v nichž tekla krev.
                                                      J. Hořejš.

 

ČSR za okupace

     Velkým utrpením prošly oba naše národy za strašné druhé světové války, kterou přivodil chorobný fašismus. V této strašlivé době nebyl ani jediný den, nebyla ani jediná chvíle, v níž by okupanti nespáchali nějaký zločin nebo vraždu, vroubenou bolestí žen a vzlykání sirotků. Utrpení našeho národa by nezměrné, stupňované ještě vyvražďováním jeho nejlepších synů a dcer. Ale lid, který žil jednou svobodný ve svém státě se nikdy nesmíří s porobou. Náš bohatýrský lid se nikdy nebál projevit svůj odpor proti nepřátelům. 
     Přímo pod německými bodly vynikly v Praze na náš národní svátek 28. října 1939 velké demonstrace. Občané volali slávu republice a jejímu presidentu dr. E. Benešovi, slávu Sovětskému svazu a jeho vůdci Stalinovi. Němci rozháněli davy zbraněmi. V listopadu 1939 pomstili se okupanti za říjnové demonstrace uzavřením českých vysokých škol. Mnoho studentů bylo posláno do koncentračních táborů.

     Od počátku okupace Němci rozkrádali český majetek, brali peníze i sirotčincům a sociálním ústavům, rušili kulturní zařízení. Český jazyk byl utlačován. Úřadovalo se sice česky, ale pak jen německy v písemných žádostech a podáních. Byli hledáni ti, kteří německý jazyk ovládali. Zřizovány byly i kursy pro začátečníky i pokročilé. Ve školách byly vyřazovány a zabavovány knihy a pomůcky, které odporovaly duchu doby a byly uznány v Protektorátu jako závadné.

     V září 1941 po zatčení min. předsedy A. Eliáše bylo vyhlášeno stanné právo. Heydrich zahájil období poprav. Vražděni byli čeští vzdělanci, dělníci i zemědělci. 29. května 1942 se pokusila skupina vlastenců rozřešit nesnesitelné poměry atentátem. Heydrich zemřel. Bylo vyhlášeno znovu stanné právo. Po celý červen a dlouho potom byli každý den hromadně popravováni muži a ženy namátkou vybraní. V obci Lidice u Kladna byli vyvražděni všichni muži, ženy a děti zavlečeny a obce srovnána se zemí. Stejný osud stihl osadu Ležáky.

 

Léta 1943 a 1944

     V letech 1943 a 1944 nastal již nedostatek oděvů, léků a potravin. Ceny životních potřeb stoupaly. Kvetl černý obchod. Šmelináři zvyšovali nadměrně ceny k svému obohacení. Nedbali toho, že okrádají bližního. Po celou dobu války byli naši lidé posíláni na nucené práce do Říše. Tam byli zaměstnáni v továrnách i na stavebních pracích a mnohdy i v bojovém pásmu. Mnozí byli svědky válečných hrůz a ničivých náletů a když se vrátili z totálního nasazení domů, vážili si svého života a klidné práce. Příčinou těchto pracovních přesunů byl nedostatek pracovních sil v Říši pro rozsáhlý válečný průmysl. 
     K podpoře zbrojení byly pořádány časté sběry, které byly konány školní mládeží i dospělými lidmi. Sbírají se kovy, a zvláště kovy barevné a odpadové hmoty: starý papír a textilie. Děti sbíraly do lékáren léčivé byliny. Výsledky sběracích akcí hlásily jednak školy, ale též obce. Mnohé byly i sbírky peněžité (k podpoře Protektorátu) a též sbírky oděvních součástí pro německé vojáky.

     Čeští lidé byli často persekuováni a mnohdy pykali těžce za své provinění proti Říši. Zatýkáni byli německým Gestapem, které vězně odvádělo do žalářů, pracovních táborů i do táborů koncentračních. Poslech cizího rozhlasu byl zakázán a stíhána i tzv. šeptanda. Rostlo podzemní hnutí. V českých lesích přibývalo partyzánů, statečných to bojovníků proti německým okupantům. 

Naše obec za války

     Válečné poměry značně změnily tvářnost i život naší obce. V roce 1940 byl přidělen okres Přibyslavský k okresu Nové Město na Moravě a tím i obec Velká Losenice se dostává ze svazku obcí země České do Moravskoslezské. Úřadování bylo zprvu české, ale pak podle nařízení říšského Protektora byl novoměstský okres připojen do okresů s úřadováním jen německým. Starostou byl Jan Zach, rolník z č.p. 4. Pro službu vyživovací a zásobovací byl ustanoven Oldřich Kříž, respicient finanční stráže z Cinvaldu, jehož služební příjmy byly vypláceny zemským finančním úřadem z protektorátních prostředků. Protože dobře ovládal německý jazyk, velmi prospěl obci i občanům při německém úřadování.

Místní osvětová komise
     19. března 1940 zvolena místní osvětová komise. Předsedou byl zvolen p. farář František Červinka, po jeho odchodu učitel Richard Hladík, jednatelem učitel Jindřich Vaberer, pokladníkem Josef Fišar. Od 1. ledna 1940 byl zvolen kronikářem po řídícím učitelovi Bohumíru Kudrnáčovi učitel Richard Hladík. Z příkazu protektorátních úřadů musela být pamětní kniha obce odevzdána na okresní úřad v Novém Městě na Moravě a zde zůstala delší dobu uložena.

Poměry ve škole
     Poměry ve škole vykázaly značné změny. Řídící učitel Bohumír Kudrnáč onemocněl a od 1. listopadu 1940 do 30. dubna měl zdravotní dovolenou. Po dobu jeho nepřítomnosti ve službě byl pověřen vedením správy školy učitel Richard Hladík. Zdravotní stav říd. učitele B. Kudrnáče se zhoršil, takže 7. listopadu 1941 nastoupil opět zdravotní dovolenou a pak byl z moci úřední dekretem České zemské školní rady v Brně přeložen na trvalý odpočinek s právní úč. od 1. prosince 1941.

Říd. uč. Boh. Kudrnáč zemřel
     Řídící učitel Bohumír Kudrnáč zemřel 27. května 1942. Jeho rakev byla vystavena na katafalku před obecnou školou, kde se s ním rozloučili jeho kolegové – učitelé, žáci a mnoho občanstva. Byl zpopelněn v krematoriu v Pardubicích a tam uložena i jeho urna. V Bohumíru Kudrnáčovi, řídícím, nám odešel vzorný učitel i vychovatel mládeže a svědomitý školský pracovník. Jeho žáci a zdejší občané ho budou vděčně vzpomínat. Jeho památka bude věčně živá.

Učitelský sbor
     Jako zástupce řídícího učitele byl jmenován Richard Hladík, definitivní učitel ve Velké Losenici. V době Protektorátu působili na obecní škole učitelé: Vojtěch Janšta, Vlasta Galousková (ustanovena jako výpomocná učitelka pro vyučování jazyka německému), Jaroslava Kolouchová, učitelka domácích nauk, Antonín Kudláček, Jan Koudela, Zdeněk Galousek, pověřený okresním vedením Kuratoria pro výchovu mládeže úř. sídlem ve městě Žďáře, Anna Kratochvílová, Miroslava Rampasová (jako učitelka domácích nauk).

Počet žactva
     Ve školním roce 1940/41 byly povoleny  4 třídy s pobočkami v 2. a 3. třídě (164 žáků), ve škol. roce 1941/42  4 třídy s pobočkou při 3. třídě (164 žáků), ve škol. roce 1942/43 4 třídy s pobočkou při 3. třídě (160 žáků), ve školním roce 1943/44 byla povolena výnosem zemského presidenta v Brně pobočka při 4. třídě a škola organisována jako pětitřídka (158 žáků), ve škol. roce 1944/45 pobočka při 4. třídě s organisací pětitřídky (celkem 158 žáků).

Škol. inspektoři – návštěva
     Naší školu navštívil zemský školní inspektor Dr. Jaroslav Parma. Zrevidoval školní inventáře a prohlédl školní budovu a příslušenství. Okresním školním inspektorem v 2. dohledacím obvodu okresu Nové Město na Moravě byl Rudolf Štefek.

Pošta
     Na poštovním úřadě ve Velké Losenici vzrostl provoz – zvláště vyl zvýšen počet telefonů – takže mohlo být tu obsazeno i druhé úřednické místo. Nastoupil František Coufal a po jeho odchodu JUC Bohuslav Knebl. Zůstal Karel Procházka, přednosta poštovního úřadu a listonoš Václav Švec. Dále zde byli listonoši Bohumil Dařílek a Theodor Hlavatý.

Druž. lihovar
     Prosperitu družstevního lihovaru nutno označit jako vzestupnou, poněvadž sklizeň průmyslových bramborů většinou byla dobrá a škrobově hodnotná. Dochází k rozšíření dvora a skladiště. Aby vyrobený líh, výsledek bohaté sklizně nedostali do rukou Němci pro válečné účely, byl nedlouho před květnovou revolucí v noci partyzány vypustěn. Na sníh a do blízko tekoucího potoka vyteklo asi 120 hektolitrů čistého lihu. Toto obrovské množství lihu bylo v lihovaře naschráněno i přesto, že Němci přísně zakazovali jakékoliv shromažďování většího množství lihu, který musel být v pravidelných intervalech odvážen na nádraží v Sázavě a dále transportován do rafinerií v Pardubicích. 
     Líh se vyráběl až v 93% koncentraci v množství 400 – 800 hektolitrů ročně – podle úrody. Celkový nejvyšší roční obrat se pohyboval okolo 18 milionu korun. Brambory byly lihovaru dováženy v rámci kontigentních dodávek. Zdravé brambory byly dodávány hospodářským družstvům pro sadbu a jako stolní brambory a odpadové se zpracovávaly na líh. Družstevní lihovar zaměstnával 4 stálé dělníky a asi 20 dělníků na sezonní práce pro přebírání, třídění a nakládání brambor. Správcem lihovaru je Václav Tesař.
     Roku 1943 postavil lihovar ve vlastní režii za 200.000 K železobetonový most přes potok pro vlastní používání.

Družstevní mlýn
     Družstevní mlýn zpracovával v době okupace průměrně 36 vagonů obilí ročně. Strojní park byl později doplněn novým strojem na semílání pšenice, míchačkou na mouku a dále aspiračním zařízením. Hrubá roční tržba činila asi 100.000 K.

Mlékárna
     Zdejší mlékárna zůstala za okupace „Mlékařskému a paskonímu družstvu v Přibyslavi“. Naše pobočka měla asi 115 členů. Pracovalo tu 7 lidí a jeden úředník. Jako správcové zde byli p. Skřeček a Netesal. Němci rozvoji mlékárny nepřáli a proto nebyla rozšiřována nekupovaly se nové stroje. Denní kapacita se pohybovala mezi 900 – 1.000 litrů mléka, které bylo do mlékárny dováženo od rolníků jako povinná dodávka.

Továrna
     V továrně na celluloidové, kovové a rohové zboží fy Rudolf Pekárek nebyla výroba okupanty měněna na válečnou produkci a proto se zde pracovalo jako před válkou. Vyráběly se hřebeny, spony do vlasů, různé druhy brýlí, dětské celluloidové hračky, pouzdra, obaly na zrcadla, různé předměty ( např. brože), vykládané jabloneckými broušenými kameny atd.

     Celková produktivita továrny byla zvýšena zakoupením tří nových strojů – automatů k výrobě trolitulových hřebenů. Na těchto strojích je výroba značně zmechanizována. Do nádrže se nasype umělá hmota trolitul, který se elektricky zahřívá, rozehřátý přichází do forem, vylisuje se a pak dole vypadávají hotové hřebeny. Kapacita jednoho stroje je asi 29 kusů za 2 minuty. Výrobky byly prodávány v býv. Protektorátu a dováženy i na Slovensko.

     Surový materiál byl získáván z Německa a ze Semtína u Pardubic. Zásoby po dobu války neklesly pod 1 ½ vagónu surovin. V továrně našlo zaměstnání 40 až 60 lidí. Roční obrat kolísal mezi 2 až 2 ½ miliony korun. Roku 1942 převzala vedení závodu po zemřelém Rudolfu Pekárkovi jeho žena Anna Pekárková.

Živnostníci
     V obci Velká Losenice bylo za války 6 obchodů a jedno pekařství. Z větších podniků u Janáčků byla výroba rakví ve velkém – zaměstnáno 6 lidí. Alois Wasserbauer, strojní truhlářství, zaměstnával asi 4 dělníky. Leopold Rosecký, kolář, dodával do Prahy sáně, lyže, dětské vozíky aj. – pracovalo tu 4 až 5 dělníků.

Potrav. lístky - samozásobitelé
     V listopadu 1939 byly zavedeny potravinové lístky na některé druhy potravin a v následujícím roce téměř na všechny potraviny. Rolníci nedostávali lístky na ty produkty, které sami pěstovali. Tak bylo samozásobitelům dovoleno semlíti obilí výhradně na mlecí povolení. Roku 1941 bylo počítáno na osobu 21 kg měsíčně. Toto množství bylo posléze sníženo na 13 kg na osobu a měsíc. Poněvadž povolené množství nevystačilo ke krytí samozásobitelských potřeb, bylo nutno obilí semlíti bez poukazu „na černo“ a to většinou v noci. I okolí se sjíždělo v nočních hodinách, aby si zemědělci vyměnili za obilí mouku.

Dodávky
     V letech 1940 – 1945 dodávky zemědělských produktů vykazovaly: celkově ročně přibližně 600q hovězího dobytka, 250q vepřového masa. Dodávaly se hlavně chleboviny a brambory, dále menší množství obilí krmného a menší dodávky pícnin. Největší dodávky brambor dosahovaly až 120 vagónů ročně. Pro výkrm všeho dobytka bylo dovoleno šrotovati obilí pouze ve mlýně na zvláštní šrotovací povolení. Šrotovníky rolníků byly úředně zaplombovány.
     Od r. 1941 byla nařízena povinná dodávka mléka. Každý chovatel dojnic byl povinen nésti mléčné výkazy, přehlížené kontrolními orgány. Obec pak každý měsíc sestavovala obecní přehledy o dodávkách a posílala je každý měsíc okresnímu úřadu.
     Za správná hlášení odpovídal komisař pro zásobovací a vyživovací agendu Richard Hladík.

Kontroly
     Plnění dodávek bylo často kontrolováno. V roce 1945 byla ve zdejší obci kontrola 22 mužů, vesměs německých vojáků a strážmistrů okolních četnických stanic. 9. února přišla druhá kontrola a 24. března 1945 třetí největší kontrola, která ač již na jaře, žádala 250q chlebového obilí k okamžitému dodání. Místní rolníci sehnali dobrovolně 20q.

Potrav. pomoc městům
     Pan Pátek, jezdící do Sázavy s poštou a pro poštu, odvážel denně někdy i 400 kg potravin všeho druhu v balících, což činí téměř za 6 let okupace 2 vagóny potravin. Mimo to každý měsíc byly potravinové lístky posílány v doporučených dopisech příbuzným do měst.

Předseda správ. komise
     Předsedou obecní správní komise ve Velké Losenici byl od 26. září 1939 do 5. května 1945 Jan Zach, rolník z čp. 4.