Kronika

1939

zapsal kronikář Bohumír Kudrnáč, řídící učitel

 

Malinká, krásná, zdravá zem byla přibyta
na kříž, aby vykoupila světový mír …

 

Rok v dějinách republiky

     V první etapě obcí konaly se volby dne 22. května. Sudetští Němci čekali stoprocentní vítězství, kterého mělo býti využito k vtrhnutí německého vojska do Československa. Německé vojsko obsadilo hranice. Také polské a maďarské vojsko stálo na hranicích republiky. Ministr národní obrany povolal rychle jeden ročník zálohy a příslušníky speciálních zbraní k mimořádnému cvičení a k zajištění klidu, pořádku a bezpečnosti státu v této pohnuté době a k zabránění dalším incidentům, jaké se vyskytly v několika místech republiky. Československé vojsko v úžasně krátkém čase a v bezvadném pořádku obsadilo hranice státu jen o několik hodin dříve než Němci a tím bylo zabráněno anekci.

     Měsíc září 1938 bude v dějinách našeho státu měsícem nezapomenutelným. Úsilí, které vynaložila čsl. vláda pro smírné vyřešení sudetoněmecké otázky, bylo bezúspěšným a mělo osudné následky. Také poslání lorda Buncimana, který měl býti prostředníkem, nebylo druhou stranou uznáno a jeho mise po 6 týdnech se bez úspěchu vrátila do Londýna. 
     Jednání naší vlády, které se dělo v pevné vůli a klidu, bylo trvale přerušeno řečí kancléře Hitlera 12. září v Norimberce. V téže době bylo rozhlasem rozšířeno Henleinovo ultimatum naší vládě, které žádalo připojení sudetských Němců k Německu. Následky obou projevů se projevily v násilnostech v našem pohraničí. 13. a 14. září byl proveden pokus o vzpouru proti státu, který měl končit občanskou válkou. S velkými obětmi a chladnokrevností naše bezpečnostní orgány s pomocí vojska obnovily klid. 
     15. září bylo vyhlášeno stanné právo už v 17 okresích. Týž den ve čtvrtek odletěl Chamberlain k Hitlerovi do Berchtesgadenu, aby zahájil přímé jednání o mír. Po návratu Chamberlaina se rozhodovalo o osudu Evropy v Londýně. Po poradě anglofrancouzských státníků přichází rozhodnutí: Československo se má vzdáti krajů v pohraničí s německou většinou. 
     21. září po celonoční poradě v Kolovratském paláci v Praze padlo historické rozhodnutí. Pod tlakem západních mocností naše vláda přijala londýnský návrh. Jednání se opět prodlužuje, v rychlém spádu událostí dochází ke druhé návštěvě Chamberlaina u Hitlera v Godesbergu dne 21. září. Den po té vrací se Chamberlain od Hitlera s nepořízenou a komuniké z Londýna hlásí, že anglická vláda nemůže dále zaručiti bezpečnost Československa. 
     Dne 23. září byla vyhlášena všeobecná mobilisace příslušníků čsl. branné moci do 40 let. Události se vrší jedna na druhou. V pondělí 26. září pronáší Hitler do rozhlasu velkou řeč, ve které podruhé prohlašuje ultimatum k odevzdání sudetoněmeckého území, končící v sobotu 1. října. 
     27. září Roosevelt navrhuje svolání mezinárodní konference, co Anglie, Francie i Rusko společným zásahem žádají odložení Hitlerova rozhodnutí a nové jednání. Trvalému zastrašování má učiniti konec konference čtyř zástupců velmocí, svolaná do Mnichova na 29. září. Tam přijala Anglie a Francie to, co na nich žádal Hitler v Godesbergu, jen s tím rozdílem, že vyklizení německého území nemuselo být vyklizeno tak rychle, jak toho žádal Hitler. Naše vláda pak musela pod tlakem a diktátem bývalých našich spojenců kapitulovati. A československý národ tuto druhou Bílou Horu přežije a až Evropa za svoji nečestnost a zradu bude pykati, bude náš národ stát pevný a připravený. Nikdy nezapomene těžkých obětí, jimiž musel československý národ vykoupiti světu mír.

5. října odstoupil president dr. Ed. Beneš a v cizině jeho abdikace byla posuzována jako osobní oběť, která sledovala prospěch státu.

     Prvého října přesně podle proposic mnichovského diktátu – ponejprv za tisíc let – vydali jsme Německu kus své země. Německá vojska postupovala přes hrdá temena šumavských hor. Rudohořím i Slezskem. Naše armáda vykonala nejkrutější povinnost ustoupit bez boje.
     Naše vláda pak zabývala se hospodářským přebudováním státu, tvořením nové ústavy. Dala nejširší autonomii Slovensku i Podkarpatské Rusi, jmenovala ministry pro Slovensko i Podkarpatskou Rus, dohodla se s Polskem, jemuž postoupila Těšínsko a Maďarsku kraje obydlené Maďary. Vláda zřídila pracovní tábory.

     Do životy národního nastoupilo veliké národní hnutí v jednotné straně Národní jednotě. V Berlíně bylo dosaženo dohody o definitivním určení hranic historických zemí.

     Po dohodě se Slováky byl prohlášen kandidátem na úřad presidenta republiky president Nejvyššího soudu dr. Emil Hácha, který byl 30. listopadu zvolen 272 hlasy ze 312. Vláda gen. Syrového podala téhož dne demisi a 1. prosince byla ustanovena vláda Rudolfa Berana, která rychlým tempem pracoval na obrodě státu.

 

 Život v obci

     Do místní školní rady přibyl nový člen Bohumír Kudrnáč. Volbou byl zvolen předsedou pan Václav Nedělka a místopředsedou p. J. Zach. Během prázdnin provedla místní škol. rada velké opravy, dala třídy, chodbu a byt řídícího učitele vymalovati a zakoupila rohože do chodby. Okresní škol. výbor po referátě p. okres. škol.  inspektora o prohlídce naší školy, vykonané 21. listopadu, se jednomyslně usnesl vysloviti míst. škol. radě dík za péči, s jakou se stará, aby škola byla v plném pořádku, učitelskému sboru pak dík za zavedení účelně organisovaného spoření žactva na škole.

     Místní školní rada propůjčila školní dvůr Sokolu ke cvičení.

     V rámci oslav narozenin presidenta Osvoboditele byl uspořádán V. den Masarykova zahraničí v hostinci pana Limla za přítomnosti všeho občanstva, místních spolků a korporací, učitelstva i žactva dne 13. března. Předseda pan J. Lacina z Pořežína promluvil o významu dne a doporučil sbírku v obci k tomuto účelu. Potom sehrálo žactvo naší školy divadelní představení „Čaroděj Čin, Čun, Čan“ od J. Sousedíka. Z výtěžku tohoto divadla zakoupeno bylo tělocviční nářadí a knihy do žákovské knihovny.

     Dne 15. dubna zemřel v Čáslavi řídící učitel na odpočinku Josef Pospíchal, který působil na naší škole v letech 1928 až 1936. Zesnulý svou tichou, mírnou a nenáročnou povahou a dobrým srdcem získal si všude obliby a vážnosti. Jím odešel dobrý člověk a učitel. Jeho pohřbu v Čáslavi zúčastnilo se mnoho občanů zdejší obce a učitelský sbor. Bude mu zachována vděčná paměť!

19. 1 června zúčastnila se škola slavnosti odhalení desky K. Havlíčku Borovskému.

1 července nastoupil své definitivní místo Bohumír Kudrnáč, který byl z. š. r. ustanoven na zdejší škole řídícím učitelem.
Za Ang. Starou, která dostala zdravotní dovolenou, vyučovala dívčím ručním pracím Františka Horáčková z Dolních Královic.

     Od 1, září 1938 byla měšťanská škola v Přibyslavi poměněna na školní újezdní a do jejího obvodu patří též k nám přiškolený Pořežín. Žáci z Pořežína v 6. škol. roce automaticky proto postupují do měšťanské školy v Přibyslavi.

27. října k oslavě státního svátkuzúčastnilo se žactvo divadelního představení „Honza králem“, které sehrála Valdenova činohra.

     Odhodlanost, s jakou se dal národ do hospodářského budování nového našeho státu, dala nový ráz letošnímu 28. říjnu. Bylo rozhodnuto, aby ténto jubilejní den byl zasvěcen práci. Jen prací vybudujem si šťastný útulek svobody!

27. listopadu sehráli žáci pro děti loutkové divadlo „Loupežníci na Chlumu“ a 18. prosince divadelní hru „ Podle slov pana presidenta“.

     Okresní školní výbor přidělil naší škole učitele ze zabraného území Antonína Weindela, který nastoupil místo 13. prosince. Škola byla zorganisována na pětitřídku, ale pro nedostatek místností se zařízení toto neosvědčilo. Po vánocích však Weindel již nepřišel na naši školu, byl přeložen na Domažlicko. U nás se pak učilo po staru.

19. června 1938 konala se slavnostodhalení pamětní desky Karlu Havlíčkovi Borovskému na domě čp. 24.

     Sídlem rodu Havlíčkova nebyla Borová a stalo se jen shodou okolností, že největší žurnalista minulého století narodil se v Borové. Dle zachovaných záznamů v matrice velkolosenické je známým z rodu Havlíčkova:

8. Bartoloměj Havlíček (1669 – 1720), který měl statek ve Velké Losenici
   tuto stavbu zdědil
   II. Václav Havlíček (+ 1795), Havlíčkův praděd, který měl za manželku Kateřinu Havlíkovou z Oudoleně. Měli 7 dětí, z nichž nejstarší
   III. Martin Havlíček, majitel hospodářství, později zřídil i kupectví a výčep lihovin. 
   U tohoto domu vylo vybíráno mýto od formanů, projíždějících Vel. Losenicí na Moravu a do Vídně. To byl Havlíčkův děd. Jeho ženou byla Terezie Zachová z Velké Losenice, o jejíž matce je zjištěno, že se jmenovala Magdalena Špinarová, roz. Březinová z Krucemburského mlýna. Měli 6 dětí. Z nich předposlední
   IV. Matěj Havlíček (8. 2. 1792 – 7. 7. 1844)byl otcem Karla Havlíčka Borovského. Matka Havlíčkova, roz. Josefa Dvořáková (14. 7.1791 – 1.7.1884) byla dcerou Jana Dvořáka, sládka v Horní Cerekvi.

     Matěj Havlíček  chtěl se věnovati výhradně kupectví. Ale poměry pro obchod byly v naší obci nepříhodné, protože zde bylo již několik krámů. V Borové však nebyl obchod. Proto zakoupil si tam otec Havlíčkův roku 1817 pozemek, na kterém vystavěl domek. Hospodářství ve Velké Losenici prodal r. 1820 a odstěhoval se do Borové. Hned následujícího roku narodil se mu druhorozený syn Karel, z kterého vyrostl celému národu buditel, učitel a vychovatel.

     Iniciátorem myšlenky zasaditi pamětní desku na dům, čp. 24 ve Velké Losenici bylo M.S.R.D., které bedlivě sleduje veškeré kulturní práce v obci. Přípravné práce, jakož i slavnostní odhalení připravovalo předsednictvo: předseda Jos. Morkus, jednatel Jan Zach, pokladník Jan Uttendorfský a členové: Jindřich Nedělka, Josef Pleva, Jos. Ptáček, Jos. Bratršovský, Václav Tesař, Jos. Částečka, Marta Činčerová, M. Gabrielová a Josef Rosecký.

     Bylo rozhodnuto, že deska bude zadána akadem. sochaři J. V. Duškovi z Tábora za obnos 3.200 Kč. Na pořízení pamětní desky přispěla Okres. záložna hospod. v Přibyslavi, Kraj. Odbor Ústřed. svazu pěstitelů zemáků v Něm. Brodě, Druž. lihovar ve Velké Losenici, Lesní družstvo v Přibyslavi, Hosp. druž. skladištní v Přibyslavi, Spořitelna města v Přibyslavi, Mlékař. a pastevní druž. v Přibyslavi, Občanská zálož. v Přibyslavi, Okres. odbor ústřed. svazu pěst. zemáků v Přibyslavi, Druž. lihovar v Žižkově Poli.

     Protektorát slavnosti přijal ministr zemědělství Dr. Josef Zadina. Před budíčkem v 5 hodin ráno, byla celá obec zaplavena prapory. O 1 ½ hod. odpoledne vyšel slavnostní průvod ze seřadiště na silnici k Sázavě k pomníku padlých vojínu v tomto seřazení: státní vlajka nesená dorostencem, oblečeným v kroj. Šohaje, který jel na bělouši, selská jízda okresu Přibyslav, sokolská župa Havlíčkova, hudba, Orelstvo, hasičská župa Havlíčkova, alegorický vůz znázorňující loučení K. H. B., krojovaná skupina dívek M.S.R.D., funkcionáři republ. strany, obce, pořadatelé. Průvodu se zúčastnilo asi 1.500 lidí.

    U pomníku padlých za zvuku státní hymny byla vztyčena státní vlajka. Po té učinil projev J. Lacina, v němž zdůraznil význam obětí světové války, sílu ducha legií a nezlomnou jednotu našeho národa v dobách nejtěžších. Duch Havlíčkův, který zapálil první oheň nadšení pro samostatnost národa, vykonal svůj úkol ve světové válce. Po zahrání písně „ Hoši od Zborova“ odebral se průvod k domu čp.24 Frant. Morkuse, který byl slavnostně vyzdoben. 
     Slavnost odhalení pamětní desky zahájil J. Lacina uvítáním přítomných. Po té ocenil kulturní činnost M.S.R.D. zástupce obecního zastupitelstva pan J. Pleva. Dále ujal se slova Karel Rajdl z Něm. Brodu, který ve svém projevu poukázal na neklidnou dobu a prohlásil, že venkovská mládež, která přísahala před rokem v Praze věrnost republice a národu, bude pevným pilířem a následovníkem národních velikánů, kteří nás učili národ milovat a za něj trpět a bojovat. Za Sokolskou župu Havlíčkovu učinil projev starosta Sokola přibyslavského Ing. A. Švec, který zdůraznil, že duch Havlíčkův a jeho neúmorná práce na poli obrození a národního vědomí českého lidu byly prvními kroky k velké myšlence sokolské. Přál si, aby myšlenka Tyršova ovládla i obec starobylého rodu Havlíčkova. 
     Za tělocvičnou jednotu Orel promluvil pan Jan Mokrý. Připomněl, že katolický spolek hlásí se hrdě k myšlenkám Havlíčkovým i když byly někdy tvrdé a satirické, neboť ve všech byla jediná touha: povznést český lid z tvrdého otroctví. Za Skupinu katolické mládeže promluvil pan Václav Němec, který podotkl, že i katolická mládež jde za myšlénkami Havlíčkovými. Všechna příkoří nezastrašila neohroženého bojovníka za spravedlnost. Katolická mládež vděčí mu za jeho probuzenecké dílo a chce následovati jeho příkladu na poli národním. 
     Za organisaci republikánské strany promluvil žup. tajemník Josef Černík. Připomněl dvě významná letošní jubilea: 20. výročí naší samostatnosti a  90-leté výročí zrušení roboty. Vyslovil přání, aby jednota a pospolitost lidí, která při této slavnosti spojila všechny občany naší obce, byla trvalá – podle přání oslavovaného sjednotitele Slovanstva. Po té ujal se slova slavnostní řečník šéfredaktor Rudolf Halík. Vylíčil běh života oslavence, života plného zklamání a utrpení. Trnový věnec na jeho rakvi byl pravým výrazem jeho života. Jeho myšlenky však žijí, musí nám býti příkladem, musíme jíti za pravdou a spravedlností. Havlíček vedl a učil. Učil lidi žít podle práva a spravedlnosti, kázal neustupovat násilí pro vlastní prospěch. Ku konci projevu za zvuku státní hymny odhaluje pamětní desku. V hlubokém pohnutí vyslovuje přání, aby Havlíčkova hesla: „Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu“ a … „ moje heslo poctivost a síla“, našla hojně následování v celém národě.

     Na ukončení této dojemné slavnosti sehrál ochotnický divadelní spolek „Lumír“ divadelní hru „Shledání“ ze života našich ruských legionářů. Úspěch byl velký.
     K večeru přijel si prohlédnout pamětní desku pan ministr dr. Jos. Zadina, který se pochvalně vylovil o činnosti M.S.R.D. Přátelský večírek u Limlů byl krásným ukončením této slavnosti. M.S.R.D. věnovalo z čistého výtěžku z této slavnosti 8. srpna 200 Kč na obranu státu.

     Poštovní revident Bohuslav Sobotka byl 1. února 1938 přeložen do Hrochova týnce. Od 1. dubna 1938 úřaduje pošmistr p. Karel Procházka.

Lékař
Dr. Ladislav Dědina v srpnu 1938 odstěhoval se do Temelína v okrese Týn n/Vl. A od té doby je naše obec bez lékaře.

Sokol
12. února pořádány Šibřinky sokolské. Sletová prostná pro X. slet byla nacvičována u dorostenců, žen a mužů. 29. května konalo se okrskové cvičení ve Žďáře, kterého se zúčastnilo 8 žákyň, 1 dorostenka, 5 dorostenců, 2 ženy a 8 mužů. Župního sletu v Kutné Hoře 5. a 6. června se zúčastnilo 11 cvičenců. Na X. všesokolského sletu 4 dorostenci, 2 ženy a 6 mužů zúčastnilo se cvičení. Složení slibu konalo se v dubnu. Naše pobočka má 83 členy.

Katolická mládež 
vzdělávala se četbou a zúčastňovala se „hodin Orla“ na faře za finanční i morální podpory faráře Obršlíka. Dobrovolně a zdarma pracovali členové na stavbě Katolického domu a na ten účel konali sbírky. Předsedou Skupiny je p. Václav Němec a jednatelkou Bl. M. Rosecká. Pan Václav Němec byl zvolen též předsedou Okresního SKM.

Sbor dobrovolných hasičů 
mimo svoje schůze a obvyklá cvičení spolupracoval činně s místní CPO a to ve službě požární a samaritské. Pro vzdělání a informace v tomto směru odebírá časopis „Obrana obyvatelstva“. Vlastní jednu plynovou masku, které se užívá k praktickému výcviku.
     Uspořádal opět Masarykovu vatru, na Bílou sobotu vzpomínku na padlé vojíny. Sbor zúčastnil se slavnosti Vzkříšení a Božího Těla. Pořádal hasičský ples a slavnost kácení máje.
     Letos byl místní sbor vyloučen z hasičské župy proto, že dal posvětit novou motorovou stříkačku. V době tak pohnuté, tak těžké pro náš stát, kdy je potřebí jednoty všech bez rozdílu přesvědčení náboženského a politického, rozviřuje se kulturní boj a tříští se národní síly, jichž soustředění tolik potřebujem. Sbor vzal vyloučení na vědomí a úplně se osamostatnil. Za mobilisace v září narukovalo k vojsku 6 členů záložníků, kteří se všichni zase vrátili.

Poslední poctu prokázal sbor pěti bývalým členům účastí na jejich pohřbu.

Četnická stanice ve Velké Losenici 
byla zřízena 1. listopadu 1919 a umístěna v domě M. Lasovské, čp. 123 a od 1.9.1931 v domě Aloise Wasserbauera, čp. 184. Prvním velitelem stanice byl vrchní strážmistr Václav Kadečka, od 1.5.1928 Jan Sindler a od 15.7.1929 vrchní strážmistr Frant. Hanuš. Systemisovaný stav byli 3 síly, od r. 1933 jen 2. Jako podřízeni, působili zde strážmistři: Matěj Moravec, Karel Sojka, Frant. Petržilka, Alois Mekola, Václav Hoza, Bohuslav Donda, Josef Joska a Václav Klíma.
     K stanici patří Velká Losenice, Malá Losenice, Nové Dvory, Pořežín, Račín, Sázava a Vepřová.
Letos většinou vykonával vrch. strážmistr Hanuš sám službu, protože strážm. Klíma byl často komandován na soustředění.

Tělocvičná jednota Orel 
nevlastní dosud žádného cvičného nářadí. Proto se cvičení žactva, dorostu i členů muselo omeziti na cvičení prostná a pořadová a na cvičení s puškami. Žactvo zúčastnilo se v krojích průvodu Božího Těla. Jednota, v počtu asi 110 osob krojovaného členstva, zúčastnila se sjezdu Okresního sdružení katolické mládeže v Sázavě, kde žactvo předvedlo ukázky různých soustav pořadových, prostných a cviků s puškami.

19. června odbývala se slavnost odhalení desky K. Havlíčku Borovskému, které se zúčastnilo v hojném počtu i členstvo a žactvo Orla. Náčelník Jednoty Jan Mokrý přednesl svůj krásný, vlastenecký projev. Veškerá činnost spolková soustředila se v místnosti na faře, než bude možno přestěhovati se do „Katolického domu“, jehož stavbou se začalo v květnu a jež úspěšně pokračuje. Členstvo i žactvo při stavbě zaměstnáno bylo dobrovolně na různých pracích, majíce radost z toho, že si budují svůj vlastní stánek, kde sem jednou celý spolkový život rozvinouti ku blahu naší obce a státu. Ve spolkovém domě bude též umístěna Kampelíkova záložna. Mobilisací v září byla však veškerá činnost spolková i práce na stavbě Katolického domu úplně zastavena a tato stagnace potrvala až do konce roku, poněvadž členové – nevojáci byli zaměstnáni dobrovolnou strážní službou u důležitých objektů v okolí.

Divadelní ochotnický spolek Lumír 
měl v tomto roce 3 čestné, 50 činných a 13 přispívajících členů. Předsedou byl Jan Jaroslav Pleva, režiserem p. Frant. Liml. Spolek pořádal „Masopustní dozvuky“, 18. dubna sehrál Stroupežnického hru: „Václav Hrobčický z Hrobčic“ a 26. prosince „Dnes poroučí tatínek“.
     Spolek zúčastnil se slavnosti odhalení pamětní desky K. H. B., při kteréžto slavnosti sehrál divadelní hru „Shledání“ a vypravil do průvodu alegorický vůz „Havlíčkovo loučení“. V tomto roce pořídil nové osvětlovací zařízení a novou zdrhovací oponu.

Družstevní lihovar 
pořádal 15. července přednášku Ing. A. Švece na téma: „Produkce živočišná a její zpeněžení“ a konsulenta Jos. Kašpárka: „Racionélní krmení hospodářského zvířectva“. 12. prosince pořádal schůzi mlékařících zemědělců, ve které referoval Ing. Švec o potřebných záležitostech s dodávkou mléka do mlékárny a asistent Mareš o krmení dobytka, hlavně dojnic.
     Tyto přednášky byly informacemi o zpeněžení mléka a měly za úkol získati členy do družstevní mlékárny, která se na podzim při družstevním lihovaře zřizovala a stavěla a která měla býti v příštím roce uvedena do provozu.

SKM
V krisi podzimní konalo 7 členů strážní službu. V mobilisaci narukovalo 6 členů a všichni se vrátili. Při ustavení M.N.J. členové SKM všichni vstoupili do této politické organisace. Z řad SKM byl zvolen člen okresním místonáčelníkem M. N. Jednoty.

Společenstvo různých živností 
zúčastnilo se 20. března na Masarykově dnu zahraničí. V červenci věnovalo 1.000 Kč na Jubilejní fond obrany státu, sbírku mezi členstvem, která vynesla 523 Kč doplnilo ze svého jmění na tisíc korun.

Obec darovala na obranu státu 800 Kč.

Uprchlíci v naší obci
Ministerstvo sociální péče nařídilo soupis uprchlíků dle stavu 5. prosince 1938. Do naší obce se přistěhovala ze Sudet rodina Žižkova a Čejkova.

Populace
V r. 1938 narodilo se 16 chlapců a 17 děvčat – t. j. 33 dětí. Zemřelo 15 lidí.

Odvody
Na jaře u odvodu byl Jos. Rosecký, Jan Sedlák, Jindřich Bratršovský, Václav Pometlo, Frant. Loukota, Jos. Dohnal, Jindřich Pometlo, Jan Zach, L. Augustin, Bedřich Novotný, Jan Uttendorfský, Frant. Uttendorský, Ant. Fišer, Jos. Čumpl, Frant. Wasserbauer a Josef Wasserbauer. Všichni, kromě dvou posledně jmenovaných byli odvedeni. V době mobilisace bylo na vojně 60 záložníků a 15 aktivních vojínů

Národní jednota
Sjednotila národ roztříštěný na bojovné tábory a rozeštvaný, neznající téměř poměr člověka k člověku, ale jen poměr straníka ke straníku, takže dnes jsme jen Češi, bratři a sestry. Toto sjednocení způsobilo usmíření v národě a zavedlo zejména na náš venkov staré, upřímné sousedství, které vždycky činilo náš venkov milým a drahým. U nás sloučily se všechny politické strany v Národní jednotu 30. listopadu. Přistoupilo do ní 292 mužů, plných 100%.

Obecní práce v r. 1938
Obec dala otevříti skálu podle okresní silnice u lihovaru a provedla opravu silnice pod čp.101.

Stavby v r. 1938
Nový obytný dům vystavěl Karel Šťastný, čp. 196, bratří Kvačkové chatu, čp. 200, František Chromý přístavbu obytného stavení, čp. 20 pro sestru Jitku Gabrielovou a stavěl se Katolický dům, čp. 197, který však zůstal nedostavěn. Stodoly stavěli Jan Uttendorfský, čp. 23, František Nedělka, čp. 28 a Frant. Remsa, čp.45.

Slintavka a kulhavka
V srpnu a září prošla obcí zhoubná nákaza. Onemocněl skoro všechen dobytek, jen v čísle p. 174, 111 a 170 nedostal dobytek slintavku a kulhavku. Padly 3 krávy, 28 telat. I mnoho vepřů pošlo, ale to ani chovatelé nehlásili. Utrpěné škody byly značné. Dobytek po nemoci byl hubený, špatně se vykrmoval a dojivost krav klesla u některých víc než na polovic.

Počasí v r. 1938
Studený duben po neobyčejně teplém březnu byl katastrofálním pro ovocné stromoví. Kontrastem proti tomu byl teplý listopad, kdy ani v jediném dni neklesla teplota na bod mrazu. Zatím co koncem dubna hynuly mrazem, kvetly růže a jiřiny ještě začátkem prosince. V srpnu mnoho pršelo. Dlouho trvající deště způsobily povodně. Naše Losenička u lihovaru vystoupila až do roviny silnice.

Zvláštní přírod. úkaz
V noci ze 7. na 8. listopad vstoupil měsíc do vrženého stínu země, což se projevilo lunárním zatměním. 8. listopadu ve ¼ 5 ráno byly pozorovány u nás v obci otřesy země, které trvaly několik vteřin. Mnozí obyvatelé – u Limlů, u pekaře Pometly aj. – se probudili a pozorovali lehký pohyb nábytku a nádobí.

Květnové události
Když Anglie upozornila naši vládu, že se připravuje akce proti nám, obsadilo aktivní vojsko hranice a opevnění. Přišlo v čas. Následovalo povolávání záložníků na mimořádná cvičení. Vojáci s nadšením odjížděli. V Sudetech byly učiněny přísné prohlídky a nalezeno mnoho munice a zbraní cizího původu. Ale pokus Henleinovců a říšského vojska ztroskotal při nárazu na ucelenou jednotu českého národa. Záložníci byli propuštěni, ale bylo zřejmo, že problém Němců není vyřešen. Hitler povolal po 15. srpnu do zbraně obrovské množství záložníků.
     Z naší obce narukovalo celkem 8 záložníků, z nichž se 1 pro nemoc vrátil ihned zpět. Do měsíce byli všichni doma. (Povoláni byli 21. května.)

Podzimní události
V jubilejním roce našeho státu, nebylo nám, bohužel, popřáno žíti v klidu. Každý cítil napjetí, každý znervosněl očekáváním toho, co nezadržitelně – osudově se blížilo. Nový pokus branné výchovy, kterou vedl štábní kapitán Pešek, byl po dvou přednáškových dnech odřeknut, protože se vyjednávání s Henleinovci byla vážná. 14. září bylo povoláno 6 záložníků k udržení pořádku v Sudetech. Lidé ve dne v noci poslouchali zprávy z přijímačů, debatovali, s úzkostí očekávali věci neznámé, jakoby cítili, že nás celý svět opouští v nesmírném našem neštěstí. Až v noci 23. září se dočkali …

     o půl 11. hodině večer byla rozhlasem vyhlášena mobilisace. Hned také bubnováním po vsi uvědomněno obyvatelstvo o mobilisaci všech vojáků do 40 let. Celá noc byla rušná, nikdo nespal, všichni poslouchali rozhlas, který stále vysílal zprávy. A nadšení narukujících bylo ohromné. Zaplakala si matka – děvče, ale byl to pláč jiný než kterým se loučily ženy se svými drahými v roce 1914. Ráno, za šera druhého dne, když přijíždělo auto s mobilisačními vyhláškami, odjížděli naši hoši hájit naši drahou vlast. 
     V noci 24. září odváděli občané 24 evidenční koně a v noci z 25. na 26. září 20 přípřežních koní vojenské správě do Chotěboře, takže v obci zbylo jen několik málo koní – a polní práce bylo mnoho a hovězí dobytek v té době ještě byl nemocný slintavkou a kulhavkou. Tedy hospodářství zůstala bez potahů. Ale lidé navzájem si pomáhali – bez reptání – tak velké bylo nadšení pro vaši věc. Později vráceno bylo do obce 11 koní. Na vojně zůstalo 9 koní se 6 vozy. Po vrácení onemocněli a zašli 2 koně.
     V posledním týdnu říjnovém vykonávali strážní službu na úseku trati Ronov – Žďár členové jednot Sokola a Orla.

     Mezi 10. až 23. říjnem vraceli se demobilisovaní vojáci domů roztrpčení, protože smutek, který se rozhostil nad republikou, byl příliš krutý, než aby vyprchal ze srdcí českého lidu, který se musel obětovat, aby zachránil světový mír. Proto také 28. říjen byl letos zasvěcen práci, abychom symbolisovali, že jen prací si vybudujem šťastný domov v nových hranicích své vlasti.