Kronika

1936

zapsal kronikář Josef Gabriel, def. učitel

 

Rok 1936 byl pro zemědělce hodně nepříznivý. Poměrně rané jaro bylo nezvykle chladné. Dubnové mrazy zadržely zdárný vývin ozimů i jařin. Za dlouhotrvajícího chladného nečasu rozbujel plevel. Píce narostlo dostatek. Sena i otavy se dosti dobře sklízely. Naděje na pěknou sklizeň obilí zklamala. Žita sotva se vzpamatovala po dubnových mrazech, již byla květnovými lijáky přimáčknuta k zemi. Z polehnutí se již nevzpamatovala a velká většina hospodářů sklízela chomáče styřelé slámy se znehodnoceným zrnem, kterého bylo poskrovnu. 

     I oves polehl místy a sypal, přesto že byl narostlý, méně než jiná léta. Zrno mělo také menší váhu. Počasí o žních nebylo příznivé, často pršelo. Nezlepšilo se o mnoho ani o sklízni bramborů, jejichž výnos byl podprůměrný. Zaseté ozimy pozvolna vzcházely následkem chladna. S jeteli trpěly mnoho od hrabošů, kteří se zase letos neobyčejně rozmohli. Říjnu přišly silné mrazy. (12. 10. zamrzly rybníky.) Ovoce narostlo dosti, ale bylo napadeno chorobami. Len dal průměrné výnosy.

     Následkem Obilního monopolu ustálila se cena vepřového (průměrně 7 Kč) a hovězího dobytka (5 Kč). Nepodléhá nyní takovým změnám jako v minulých letech krize, kdy klesly ceny dobytka až na 2 Kč a vepřů na 4 Kč. Také ceny koní stouply. Roční hříbě přes 2.000,Kč, dvouleté přes 3.000 Kč, mladý dospělý kůň i přes 5.000 Kč.

     Letos. Rok byl i nepříznivý pro koně. 5 hospodářů přišlo o 6 koní, většinou mladých (Jan Činčera, č. 29. o 2 koně).

     Poněvadž mezinárodní obzor je stále zatažen a hrozí nebezpečí válečných zápletek, (nám dokonce přepadení od sousedního Německa) byl přinucen náš stát k různým obraným opatřením. Zvýšil počet vojska a prodloužil vojenskou službu zase na 2 roky. Proto v posledních letech málokdo je uznán za neschopného. 

     Letos odvedli z 11 hochů 9. V roce 1930 odvedli však pouze jednoho. V září se konaly u nás odvody koní z obce a okolních. Nejlepší koně mají v Modlíkově a po nich u nás. Aby i obce byly připraveny na to nejhorší a nevznikala panika v čas náletů nepřátelských letadel, ustavil se za nařízení úřadů 27. II. výbor civilní protiletecké obrany. Úkolem jeho je za náletu nepřátelských letadel vykonati poplach, postarati se o vyklizení návse a zastření světel, hašení požárů, asanaci plynů, ošetření raněných. 
     Poplachy byly konány 31. 5. a ve dnech 14. – 17. 7. Všichni se cvičení s neobyčejnou ochotou zúčastňovali. Velitelem CPO v místě je p. V. Nedělka, rolník, č. 40. Pro hasičský sbor zakoupila obec motorovou stříkačku v ceně 30.000 Kč. Obnos vypůjčila si ze svého kmenového jmění a bude každoročně splácet 3.000 Kč. Okresní hospodářská záložna v Přibyslavi darovala has. sboru jednu plynovou masku k příslušným cvičením.

     I činnost ochot. Spolku „Lumír“ byla letos ve službě posílení brannosti v obci. O velikonocích sehrali Langrovu divadelní hru „Jízdní hlídka“ ze života hrdinných sibiřských legionářů. Je to hra veliké bratrské lásky a odhodlaného hrdinství, ze kterých vyrostla naše Svoboda. Hra byla poctěna státní cenou r. 1936. V listopadu sehrál operetu „Odtroubeno“, která příhodami z konce manevrů na slovácké vsi budí lásku k naší armádě.

7. březen byl oslaven podobným způsobem jako roku loňského, 28. října pořádala škola besídku svých žáků v hostinci p. Limla. Republikánský dorost pořádal v červenci okresní sjezd s divadlem v přírodě, katol. mládež sehrala divadlo v den sv. Václava.

     Významnou událostí pro celou farnost bylo biřmování, konané v květnu královéhradeckým biskupem J. E. dr. M. Píchou. Při této příležitosti je nutno se zmíniti o nákladných opravách, které zásluhou p. faráře R. Oberšlíka byly v kostele v posledním desítiletí vykonány. Kostel byl pěkně vymalován, oltáře, kazatelna, varhany opraveny.

     Říd. učitel Jos. Pospíchal byl dán do pense a odstěhoval se v září do Čáslavě. Škole daroval do učit. a žákov. knihovny knih v ceně 1.00 Kč. Obecní zastupitelstvo mu a jeho manželce udělilo diplom uznání za práci ve škole i mimo ni. Odešel svědomitý učitel, kterému okr. šk. výbor zvláštním přípisem poděkoval za jeho celoživotní práci. U všech občanů byl vážen a ctěn.

     Podle zápisu ve velkolosenické matrice vyučoval ve Velké Losenici r. 1739 kantor Šrámek. Kdo byl jeho nástupcem, není známo. Od r. 1835 – 1843 učí na škole Karel Poul, do r. 1845 provisorně Václav Dokonal, který měl časté spory s farářem P. Wysaudilem, od r. 1845 – 1847 Frant. Novotný, po něm do r. 1873 Karel Zvolánek, dvoutřídku vedl do r. 1889 Václav Mikan, zatímně rok Adolf Linhart, od r. 1890 do 1909 Jakub Hladík, rok Josef Kvaček, do r. 1920 Jan Vosáhlo, do r. 1928 Josef Gabriel, rok zastupovalo ř. uč. Marie Novotná, do r. 1936 Josef Pospíchal a po něm zatímně Josef Gabriel, syn výše jmenovaného.

     Do obecního zastupitelstva byl povolán za Jos. Pospíchala náhradník Josef Fišar, rolník, č. 18. Předsedou m. š. rady byl zvolen do konce období Josef Gabriel, z. ř. uč.

     Obecní zastupitelstvo propustilo dosavadního obecního hajného Jos. Veselého, který je dále obecním strážníkem. Novým hajným byl ustanoven Jan Novotný, dělník z lihovaru a polním hlídačem Josef Štěrba, tkadlec.
     Ponocné má obec dva. Jsou zároveň hrobaři: Ond. Rosecký a jeho zeť Josef Pátek, domkář, č.    . Noční hodiny oznamují troubou z volského rohu. V „ponůcce“ se střídají. Ještě před několika lety chodili s ponocným vždy 2 sousedi nebo jejich zástupci. Povinnost se oznamovala „pikou“ – halapartnou, která se přenášela každoročně ze stavení do dvou následujících. Od občanů dostávají ponocní 300 Kč ročně a 2 m³ dříví. Od občanů si vybírají žito a o vánocích dostávají koledu: koláče a chleba.

     Nový hajný má měsíčně 120 Kč, 6 m³ dříví ročně.

     Obec má 86,93 ha obecního lesa: Pasíčka, Holý kopec a Stráně. Na desítiletí 1936 – 1945 má povoleno roční těžbu 170 p. m. Kromě to je obec členem lesního družstva v Přibyslavi, kde má 26 podílů po 1.000 Kč. Lesním hospodářem v nynějším období je p. St. Mokrý. V posledních padesáti letech byl nově vysázen Holý kopec a Stráně pode vsí k Pořežínu, tím byly neplodné pastviny změněny v důležitý zdroj příjmu obce. 

     Ve dnech 27. – 28. října 1930 stihla naše lesy hrozná katastrofa. Vlhký sníh hnaný silným větrem, nachytal se na kmeny stromů. Těžká váha množství sněhu přelámala lesní velikány jako třísky. Obecní ani selské lesy poměrně touto katastrofou netrpěly. Za to lesy lesního družstva, které převzalo na 6.000 ha půdy od velkostatku Zámek Žďár v lednu 1931, byly místy zničeny až z 90%. 
     Poněvadž bylo nutno zpracovati ohromné množství dříví, sem tam zpřeházené, co možná nejrychleji a místní dělníci nestačili, muselo družstvo i velkostatek zjednati několik set drvařů ze Slovenska a Podkarp. Rusi, kterým byly postaveny v lesích boudy. V lesích byly postaveny i stáje pro koně slovenských a jiných povozníků. Samo lesní družstvo muselo zpracovati téměř ½ milionu pevných metrů, zpracování si vyžádalo přes 7 mil. Kč a další režie 9 mil. Kč. Také místní občané vydělali dosti velký obnos při zpracování dříví. S párem koní vydělal hospodář kolem 120 Kč denně při odvozu papírků, klad i palivového dříví do Ronova, Přibyslavě a Sázavy na pilu. 
     Dělníci v lese získali také mnoho paliva. Hajní nehleděli na odřezky v roští. Velkostatek postavil od Dářka k Najdeku úzkokolejnou dráhu, kterou sváželi dříví na nově postavenou pilu za Najdekem. Pila byl majetkem Povážské společnosti. Poněvadž byl veliká nouze o slámu, jezdili ze širokého okolí hospodáři pro piliny na tuto pilu a draze je platili, fůru až 30 Kč. Hospodáři z naší obce stahovali klády a sváželi papírky, později i palivové dříví k této dráze. Mnozí byli zaměstnáni při ořezávání papírků. Tyto výdělky přišly všem neobyčejně vhod, poněvadž hospodářská krise snížila výnosy hospodářství, v místní továrně se mnoho nepracovalo a jiných výdělků nebylo. 
     Nyní jej již les zbaven těch ohromných spoust dříví. Paseky jsou znovu vysázeny a dochází na dobývání pařezů. Za podpory Zemědělské rady byla založena na Holém kopci lesní školka ve výměře 1 ha. Za propůjčení pozemku dostává obec sazenice. Pilařská konjuktura vedla Fr. Macha, tesařského mistra, k postavení parní pily u křižovatky silnic Sázava – Nové Dvory.

     Jeden z rusínských dělníků utonul v rybníce u račínské cesty (na farské louce pod „Rotajchem“) a je pochován na zdejším hřbitově.

V obecním lese bylo zpracováno:
v roce 1931: 448 p. m. paliv. dříví a 86,62 m³ kulatiny;
v roce 1932: 236 p. m. paliv. dříví, 106 p. m. stropnic 2 ½ m dlouhých a 81,79 m³ kulatiny;
v roce 1933: 203 p. m. paliv. dříví, 83 ½ p. m. stropnic 2 ½ m dlouhých a 47,06 m³ kulatiny.

Stropnic bylo užito na správu cesty nížkoboldské, robízeňské a k černému kříži.

     Ve velkém prodával se m paliv. dříví i za 20 Kč v době polomu. Obec prodávala v r. 1931 metr palivového dříví od 35 Kč do 45 Kč, m³ kulatiny od 65 Kč (10 – 14 cm). 

Lesy naše jsou z 80% smrkové, asi 10% borovic a ostatek jsou jedle, břízy, něco olší a nepatrně buků.

Z doby polomu mohl by těžiti spisovatel podobně jako Klostermann ze Šumavy.

     V roce 1936 opravila obec cestu ode vsi na hřbitov řádným vyštětováním, vyštěrkováním a porovnáním. Náklad na opravu cest činil přes 16.000 Kč. K silnicím zakoupila a vysázela 100 třešní v ceně 500 Kč. Rybník před č. 30 (zv. Limlův) byl vyrouben kamenem, opatřen novým stavidlem nákladem 2.600 Kč. V obnose jsou započítány menší úpravy návsí.

     Kronikář Josef Gabriel, zatímní řídící učitel zdejší, nedopsal…

     Byl 25. června 1937 stižen chrlením krve, 1. září nastoupil dovolenou a odejel na léčení do sanatoria na Pleši. Zemřel 5. prosince 1937 v nemocnici v Německém Brodě. Byl převezen do Velké Losenice, aby se sním jeho rodina, přátelé, kolegové i žáci rozloučili. Jeho zpopelnění dne 10. prosince v Pardubicích zúčastnil se pan okresní školní inspektor Antonín Veselý, jenž procítěným proslovem ocenil jeho působení a práci, dále zástupci místních spolků, kolegové a mnozí občané se sním rozloučili.

     Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 13. července 1938 byl zvolen kronikářem Bohumír Kudrnáč, který dnem 1. července 1938 nastoupil své definitivní místo zdejšího řídícího učitele. Týž, rodák z Chotěboře, po studiích v Kutné Hoře a v Příbrami, učiteloval od roku 1908 na zdejším okrese. Ve zdejší obci byl učitelem před jedenácti léty v roce 1922 – 1927.