Kronika

1934-35

zapsali kronikáři Josef Pospíchal a Josef Gabriel

Ve schůzi obecního zastupitelstva, konané dne 21. února 1935, vzdává se řídící učitel Josef Pospíchal (věk 56 let) funkce kronikáře a za něho zvolen všemi hlasy zdejší def. učitel Josef Gabriel ode dne 1. března 1935. 
                                                Josef Pospíchal, odstupující obecní kronikář

Nový kronikář převzal obecní kroniku dne 1. března 1935.

     Vláda republiky vypsala na květen volby do poslanecké sněmovny, senátu, zemského a okresního zastupitelstva. Volby do Národ. shromáždění byly konány 19. května 1935, do obou zastupitelstev 26. května 1935.

Přehled výsledků voleb v naší obci:

politické strany	počet hlasů obdržených do:
	poslanecké sněmovny	senátu	zemského zastup.	okresního zastup.

Republikánská strana  Čsl. strana soc. dem.  Čsl. strana nár. soc.  Komunistická strana  Čsl. strana lidová  Čsl. živ. obch. strana  Národní sjednocení  Národní obec fašistická  Nár. sjed. úřed. zříz.

156 11 6 32 191 74 7 8 1

146 12 6 29 188 67 8 6

174 10 3 24 191 63 4 7

179 10 3 21 193 60 4 7

platných hlasů celkem:

786

462

476

477

     Koaliční strany se mezi sebou dohodly o klidné přípravě svých voličů, proto předvolební doba prošla bez zvláštního rozruchu v celku. Nebýti agitace Národního sjednocení a Obce fašistů nebyli bychom mohli říci o volební agitaci nic špatného. Vinou Nár. sjednocení (Kramář a Stříbrný), které najalo za agitátory pochybné charaktery, lidi nedobré pověsti, došlo v okolních obcích i ke krvavým srážkám. 
     I u nás ohlásilo schůzi voličů, ale určený náměstek primatora pražského dr. Štůla ani jiný řečník se na ní nedostavil. Z přítomných promluvil republikán Josef Lacina, rolník z Pořežína a voliči, kteří byli připraveni k nějakým nepěkným  scénám, se klidně rozešli. Národní sjednocení rozházelo po vsi tisíce letáků, které vyhazovali z auta, projíždějícího několikrát týdně vsí. 
     Veřejné schůze konala strana republikánská a komunistická. Na předvolební schůzi republikánské promluvil posl. dr. Jos. Zadina, který ve své řeči nastínil před veliký počtem posluchačů, co požaduje zemědělství od nového parlamentu. Řeč tohoto zemědělského odborníka polemisovala více s postupem jiných stran, ale nebylo v ní žádných urážek komunistický řečník věnoval většinu své řeči odsuzování nár. sjednocení a fašismu. Většina stran vylepila své agitační plakáty, z nichž plakáty (umělecky provedené) republikánské strany byly nejstručnější.

     Při obou volbách jmenován říd. učitel Josef Pospíchal zástupcem dohledacího úřadu v Sázavě a učitel Josef Gabriel v Nových Dvorech.

     V předvečer 7. března konal hasičský sbor s ostatními místními korporacemi a školou průvod ke hranici, kterou letos poprvé zapalovaly všechny hasičské sbory v republice. Přepsaný proslov přečetl náčelník Josef Bratršovský, o lásce k vlasti a jazyku promluvil Jan Mokrý, jednatel sboru a o Masarykovi – Vůdci učitel Jos. Gabriel. Zazpíváním hymny byla slavnost u „Lipek“ skončena.

28. října byl oslaven představením „Lešetínský kovář“, kterého sehrál dne 27. října a 28. října místní ochotnický spolek „Lumír“. Slavnostní projev neučinil nikdo.

     Spolky mládeže pořádaly 2 kácení májí. Při kácení máje republ. dorostem došlo k nehodě. Pod padající máj vběhla M. Králíčková, svalila se a dopadající dřevo jí přerazilo nohu. Následkem toho v nemocnici zemřela. Republ. dorost pořádal 1. září dožinkovou slavnost, na níž promluvil posl. dr. Jos. Zadina; byla sehrána dožinková scéna.

Katolického sjezdu  zúčastnilo se celkem asi 370 velkolosenických občanů.

     Dne 5. července sloužil před „rychtou“ rodák pořežínský a žák zdejší školy Jan Smejkal první mši svatou za účasti lidí ze širokého okolí.

     Jak náhlý výstřel účinkovala na mnohé občany zpráva o úmrtí předsedy poslanecké sněmovny a býv. ministra nár. obrany Boh. Bradáče, sedláka z Jičínska (+ dne 20. října 1935). Bradáč obětoval sebe sama státu. Odešel v něm republice veliký státník, za kterého těžko lze najíti náhrady. Smrt jeho vyžádala si změnu na nejvyšších místech státu. Předsedou poslan. sněmovny byl zvolen Jan Malypetr, předsedou vlády jmenoval p. president dr. Milána Hodřu a ministrem zemědělství poslance dra Jos. Zadinu, který je u nás dobře známý a na něhož se mnozí často obracejí s různými žádostmi.

     Letos byly pronajaty na dobu 1936-42 obecné pozemky, rybníky a honitba. Pozemky pronajaty ročně za 14.666 Kč, rybníky ročně za 480 Kč a honitba za 2.310 Kč. Vše veřejnými dražbami. Letošní dražba vyznačovala se mírností proti předešlé, kdy zájemci, mnohdy ze sousedské řevnivosti,jeden druhému přihazováním zvyšovali cenu nesmírně. Byly případy, kdy míra pozemků byla vydražena téměř na 200 Kč. Poslední 2 léta obecní zastupitelstvo snížilo tyto vysoké pronájmy o 33%.

      Honitba je rozdělena se svolením Okres. úřadu na 2 části. Hranicí je novodvorská silnice a klášterská cesta. Ročně se zastřelí průměrně 25 srnčí zvěře, 180 zajíců, 80 bažantů a 200 koroptví. Občas nějaký králík. Ze škodné uloví se každoročně 1 liška, několik tchořů a občas i kuna. Sluky se zde na jarním tahu nezastavují, teprve na podzim se v našich lesích zdrží. Když se rozmohou břízy, objeví se i tetřívci. Bažanti se střílejí ve větším množství teprve v posledních 10 letech. Před válkou (1914) se nevyskytovali. 

     Vodní ptáci pro nedostatek velkých rybníků se u nás jen zastaví krátce při tahu a hnízdí velmi zřídka (kachna divoká). Zvěř vysoká (jeleni) objevují se v naší honitbě velmi málo v posledních letech, ač byly doby, kdy se za humny večer přecházela stáda o 30 i více kusech. V roce 1895 za kruté zimy přiběhl do vsi 10. února v noci statný desaterák, ztrápený hladem. Na jelena vyřítili se psi a zahnali jej na dvorek domkáře Kamaráda, kterému patřil domek č. 87. Ten při návratu z plesu uviděl jelena na dvoře, zavřel vrata a vrátil se zpět pro posilu do hostince p. Pilaře (nyní p. Augustin). Jelena lehce chytili a s hudbou jej v průvodu tanečníků vedli do rychty, kde jej měli v parníku do poutu (zastřelili ho). V zimě s ním jezdili po vsi v saních.      

     Téhož roku chytili u nynějšího hřbitova laň, kterou však jelen svými parohy ubil. Poslední jelen na naší honitbě byl zastřelen v r. 1914 hajným „Skalským“. Jmenoval se František Augustin, ale po celém širokém okolí byl známý pode jménem „Skalský“. Každému tykal, rád si popil a uměl pěkně vypravovat, že každý jej rád poslouchal (i hradečtí kanovníci). Několikrát šel pěšky do Prahy bez peněz, ale vždy se měl na cestě dobře. Postavil 3 chalupy ve Velké Losenici, č. 133., č. 147. a č. 149., kde dvaosmdesátiletý zemřel. Dlouho byl obecním hajným a ani jedna nadháňka neobešla se bez něho. Jednou také chytil v závěji laň. Poněvadž neměl ani nože, ani pásek, dalo mu mnoho práce nežli jí kroucením zlámal vaz. 

     Prvním nájemcem honitby z řad losenických občanů byl místní obchodník a hostinský Frant. Wasserbauer (nyní u Limlů). Platil 10 zl. Před ním ji měli páni (Velkostatek Zámek Žďár). Po něm pronajímal honitbu losenický rychtář V. Rosecký a, když tento zemřel, jeho syn místní hostinský a obchodník. Nájem vstoupl z 10 zl na 25 zl a na 100 Kč před válkou. Poslední období (1929 – 1935)dostoupila tato suma výše 3.800 Kč ročně a byla poslední dvě léta snížena na 2.300 Kč ročně. Peníze si členové honebního společenstva málokdy rozdělují. V roce 1911 zakoupili z výnosu honitby nové věžní hodiny za 1.000 Kč. Mají 2 ručičky, 4 číselníky, bijí hodiny i čtvrti na 2 zvoncích. Staré hodiny (kovářská práce) měly 1 ručičku a bily jen půli a celé hodiny na 1 zvonek.

     Letošního roku (1935) přijali do družstev. lihovaru  22 nové členy z Losenice a okolí, takže má lihovar nyní 88 členů, kteří vlastní 1160 ha zemědělské půdy. Tím vstoupla výroba a v důsledku toho musela býti nákladem 30.000 Kč přestavena sladovna. Družstevní lihovar je jedním z nejstarších na Českomor. Vysočině. Lihovarské družstvo bylo ustaveno dne 26. srpna 1912. 
     Za vedení prvního předsedy Jar. Plevy, rolníka z Vel. Losenice, č. 21. podařilo se členům družstva za necelé 3 měsíce adaptací z bývalé škrobárny uvésti do provozu nový tento podnik. Zakoupení škrobárny a její adaptace vyžádalo si na tehdejší poměry značného nákladu ve výši 75.000 Kč. Světová válka přinesla s sebou nucené zastavení výroby. Provoz byl zahájen v kampáni 1921/22. Po válce byl přestavěn mlýn a později i lihovar, což si do r. 1934 vyžádalo celkem na ½ mil. Kč. Lihovar zpracovává hlavně brambory a ječmen. Málokdy melasu a jeden rok cukrovku. Po dobu 8 měsíců zajišťuje zeměděl. podnikům členstva hodnotné krmivo – výpalky. 
     Nyní stojí v čele lihovaru přední družstev. pracovník našeho kraje p. Josef Lacina, rolník z Pořežína. Členy představenstva jsou p. Jan Zach, Frant. Rosecký, č. 19., Josef Fišar a Frant. Dvořák č. 52. Vydatné pomoci poskytli v začátcích družstva p. Frant. Šmirous z Bukové, zemský poslanec a okresní starosta, a Frant. Hyrš, říšský poslanec.

     Dne 22. února vyhořel domek č. 137, dne 6. června v noci vyhořeli B. Čumpl, č. 107. a Frant. Uttendorský, č. 115. Karel Rosecký posunul domek č. 137 směrem k jihu, takže byla vyrovnána řada již postavených domků.

     Po r. 1918 vyhořela tato stavení: č. 58. (r. 1922), č. 59. (r. 1928), č. 101. (r. 1929), č. 107. a č. 115 (r. 1928), č. 19 (1926), č. 125., č. 89. (1933), č. 171. a č. 172. (1934), Plevova pazderna, u č. 92. kulna, u č. 31. kulna a stodola. Celkem vypuklo do letošního roku 13 požárů, jejichž škoda byla většinou kryta pojištěním.

     Dne 14. prosince vzdal se presidentského úřadu president Osvoboditel T. G. Masaryk. Jak prostě žil a pracoval, tak prostě odešel, když vykonal povinnost, když dosloužil. Tento veliký vůdce celý život sloužil pravdě. Rozloučil se s úřadem slovy prostými: „Dá-li Bůh, budu se na vás ještě chvíli dívat, jak to vedete“.

     Na jeho místo byl zvolen dne 18. prosince min. zahraničí dr. Edvard Beneš presidentem republiky. V den volby byly místní úřady a škola ozdobeny státními vlajkami.

     Poslední tři léta měla naše škola zatímní čtvrtou třídu, která byla letos změněna na definitivní a tím se stala škola čtyřtřídkou. Obec má nyní zájem, aby zde byla zřízena újezdní měšťanská škola v duchu nově odhlasovaného zákona. Předběžná porada mezi zástupci okolních obcí se již konala na jaře. Obecní zastupitelstvo se usneslo jednati dále, aby zde skutečně došlo k zřízení této školy.

     Jaro začalo pro hospodáře slibně. Ozimy dobře přezimovaly i jetele. Jařiny a brambory dobře sklíčily. Brzy však nastalo sucho, které mělo zlé následky pro úrodu. Kromě toho brambory 8. července zmrzly, takže se jejich výnos snížil na 20 q průměrně po míře. Sklizeň ovsa a ječmene následkem sucha byla o dobrou třetinu místy menší než v jiných příznivějších letech, otava jetelů nevyrostla, také luční otavy bylo málo. Len, který se za podpory státu zase začíná pěstovat, ucítil také sucho, které zarazilo počáteční slibný růst (Sklizeň po míře asi 4 q). Květy peckovitých ovocných stromů zmrzly, ovoce jadernatých bylo červavé a stiženo různými chorobami.

     Vlivem říď. učitele p. Jos. Pospíchala přibylo mnoho ovocných stromků v losenických zahradách za poslední léta. Byly nejen zaceleny rány po mrazových kalamitách v r. 1929, ale přibylo i mnoho hodnotných stromků. Zájem o ovocné stromky byl zbuzen zejména výstavou ovoce v místní škole v roce 1932 zásluhou jmenovaného říď. učitele. Podle sčítání ovocných stromků ze dne 1. května 1935 bylo ve Velké Losenici (provedl je uč. Jos. Gabriel):

839 jabloní, 394 hrušně, 119 třešní, 52 višně, 218 švestek, 367 sliv, 1 meruňka a 5 vlašských ořechů, t. j. 1992 ovoc. stromy; 226 keřů rybízu a 279 angreštů, t. j. všech keřů 505

     Začátkem prosince byly krásné teplé dny jako na jaře. Teprve v polovině měsíce umrzlo a napadal sníh, který však roztál, země rozmrzla a i led se z rybníků ztratil. Dokonce na Silvestra odpoledne létaly čile včely z úlů a kvetly sedmikrásy.
     Obilní monopol zabezpečil rentabilitu hospodářství natolik, že nemusí místní hospodáři hleděti s obavami do budoucna. Potřebujeme jen, aby se zlepšil odbyt výrobků místní továrny, kde nalézá obživu mnoho místních občanů.