Kronika

1933

zapsal kronikář obce Josef Pospíchal, řídící učitel

 

Nový obecní výbor ustavil se v neděli dne 15. ledna 1933. Členové obecního výboru a náhradníci složili do rukou zmocněnce okresního úřadu pana Josefa Gabriela, def. učitele ve Velké Losenice slib. Za předsednictví nejstaršího člena pana Fr. Remsy zvolen byl starostou pan Václav Němec, rolník čp. 30, jeho náměstkem pan Fr. Rosecký, rolník čp. 20.

1. a)okresního zastupitelstva:
   Platných 439 hlasů; z nich 18 soc. dem., 230 lid., 14 nár. dem., 25 kom., 130 republ., 14 živn., 8 nár. soc.
2. b)do zemského zastupitelstva:
   Platných 439 hlasů; z nich 8 nár. soc., 5 růz. něm. Stranám, 141 republ., 223 lidová, 14 živn., 10 nár. dem., 26 kom., 12 soc. dem.
3. c)do poslanecké sněmovny:
   Platných 472 hlasy; z nich 2 kom., 5 nár. soc., 19 soc. dem., 9 liga, 9 nár. dem., 214 lid., 176 republ., 18 živn., 1 něm.
4. d)do senátu:
   Platných 418 hlasů; z nich 21 kom., 2 německé, 7 nár. soc. dem., 6 liga, 10 nár. dem., 180 lid., 159 republ., 15 živnost.

Rozpočet místní školní rady na rok 1933:
Potřeba 9458,35 Kč
Úhrada 1939,35 Kč
Schodek 7519  Kč se uhradí 70% přirážkou (povinnost Velké Losenice 6.504 Kč, Pořežína 1.015 Kč).

     Školu řídí řídící učitel Josef Pospíchal, který se narodil dne 20. srpna 1879 v Modlíkově u Přibyslavě a působil dříve na okrese královédvorském 29 let 11 měsíců. Okresní školní výbor ve Dvoře Králové n/L. udělil mu za tu dobu patero pochvalných uznání z velmi horlivé a svědomité konání povinností, za velmi dobrou kázeň a za velmi dobrý prospěch dítek péči jeho svěřených, jakož i za referáty přednesené v okresních poradách učitelských. 
     Přípisem čís. 1887. o. š. v. ze dne 24. dubna 1929 dává mu na rozloučenou: „Za všechnu práci, kterou jste vykonal pro školy a naše děti za svého dlouholetého působení na našem okrese srdečně Vám děkujeme a v novém působišti Vám přejeme plného zdraví a mnoho zdaru“.
     Byl ustanoven dekretem ze dne 6. března 1929, čís. II-A 1081 ai 1929, č. z. š. r. 24654 ai 1929 def. řídícím učitelem při trojtřídní obecné škole smíšené ve Velké Losenici, kamž dne 1.srpna 1929 nastoupil, aniž by kdy byl služby školní přerušil.

Ve zdejší školní obci byli zvoleni do místní školní rady:
a) zástupcové školy:
     Josef Pospíchal, řídící učitel
     Josef Gabriel, definitivní učitel

1. b) zástupcové školní obce:
   Mokrý, V. Losenice č. 73
    Frant. Remsa            “       č. 45    
        Jan Zach                   “       č.  4
        Jan Smejkal, Pořežín         č.12
2. c) jejich náhradníci:
   Uttendorfský, V. Losenice č. 115
    Václ. Sedlák,                “         č. 59
        Jan Mach,                     “         č. 180

     Nová místní školní rada ustavila se dne 19. července 1933 o 6. hod. odpol. V místnosti školy. Jmenovaní členové místní školní rady složili do rukou zmocněnce okresního školního výboru pana Vojtěcha Pavlíčka, řídícího učitele z Malé Losenice, slib.
     Za předsednictví nejstaršího člena pana Františka Remsy zvolen byl předsedou řídící učitel Josef Pospíchal, náměstkem předsedy pan František Remsa.
     Kromě toho je řídící učitel Josef Pospíchal členem obecního výboru, náměstkem předsedy finanční komise, členem lesní komise, členem knihovního výboru, obecním kronikářem, členem výboru spolku divadelních ochotníků „Lumír“ ve Velké Losenici a důvěrníkem Okresní péče o mládež.

Velké Losenici jsou přifařeny: 
Malá Losenice (3 km), Sázava (3 ½ km), Pořežín (2 km), Račín (5 km), Vepřová (část (3 km), Šlakhamry na Moravě (3 km).

Farní chrám sv. Jakuba Staršího připomíná se již v 12. století. Dne 7.dubna 1621 lehl s částí obce popelem a při tom se rozlily zvony značně veliké. Do r. 1696 byl filiální k Polné, odtud k Borové, farním jest zase od r. 1746. Roku 1852 věž opravena a svrchní patro povystavěno místo dřevěného podsebití.
     Presbytář jest nejstarší část chrámu v gotickém slohu, loď pochází ze 17. století; uvnitř jsou tři oltáře. Hlavní oltář z r. 1689 má vzadu nápis o postavení oltáře. Na kostelní věži z r. 1852 jsou tři zvony a to největší z r. 1622, těžký 6,5 q, prostřední z r. 1706 vážící 4 q a malý 50 kg váhy z r. 1697. 
     Proti hlavním dveřím kostelním jest hřbitovní šestihranná kaple (kostnice) z doby novější, v níž na oltáři jest veliký krucifix práce umělecké z 18. století. Uloženo zde řezané poprsí Boha Otce v oblacích z konce 17. stol., z oltáře. Po stranách oltáře jsou uměle narovnané lidské kosti. Při této „kostnici“ odpočívá český spisovatel P. Antonín Kolářský, farář losenický, zemřelý r. 1867.

     Ve hřbitovní zdi na východě stojí čtyřboká, nízká věž, krytá šindelovým stanem s lucernou. Vnitřek beze stropu, otevřený na hřbitov i náves hrotitě sklenutými oblouky. V lucerně zvonek, 0,27 m vys., 0.32 m široký.

Farní budova z r. 1746
Nynější duchovní správce, pan farář Tomáš Obršlík nar. r. 1891 v Loukavicích na Moravě.

Boží muka žulová
1) na návsi, kaplička s křížem na toskánském sloupu; na podstavci letopočet 1746
2) u silnice ve vsi, asi 3.50 m vys. patka na čtyřboké desce, dřík sloupu nahoru súžený, hlavice pseudojonská, festony ověšená, nad sloupem kaplice s lichými arkádami, jehlanovou střížkou a křížem na kouli. Na střížce letopočet 1697
3) u silnice k Sázavě vedoucí, prostší, z 18. stol.

Ve vsi do země zapadlý žulový mezník 1,60 m vys., 0,80 m široký, s vytesaným křížem z 18. stol.

Pověsti ze Žďárska:
„Švejdský kámen“ ve Velké Losenici.

     Pan farář Josef Winkler z Velké Losenice, narozený v Polné, pohřbený na zdejším hřbitově, napsal o něm do „Žďárského obzoru“, ročník I., číslo 3. z 1. srpna 1900 následující  pověst: „ Až se Vám naskytne cesta Velkou Losenicí, všimněte si v dolejší části obce naší, zrovna při okresní silnici naproti stavení kovářského mistra pana Františka Remzy, památného kamene.
     Je to žulový placák 83 cm široký, v zemi zasazený, do výše 134 cm nad povrch čnící, na jehož líci lze zřetelně bezvadně vytesaný, 5 cm široký obrys kříže a po jeho pravé straně vytesaný obraz důstojnické šávle spatřiti. Dalšího nějakého nápisu neb označení zde není.
     Proč byl tento památný kámen postaven, jakou památku neb upomínku měl hlásati budoucím věkům? Zaznamenáno není o něm ničeho, ale pověst udržela se v ústech lidu, že jest to památník padlého a pohřbeného zde vojenského pána.

Lid zove památník ten „švejdským kamenem“. *)
     Pamětní kniha zdejší fary udává sice, že za války císařovny Marie Terezie s pruským králem Bedřichem o dědictví rakouské rozloženo tu bylo před bitvou u Chotusic císařské vojsko, z něhož jednomu majorovi, dle zápisu v matrice, zemřela tu manželka, paní Markéta de Stirna. Z jejího vychladlého náručí spěchal choť její do válečného tábora, aby tam v bitvě u Chotusic dne 17. května 1742 klesl do chladného obětí smrti.
     Jelikož na bitvu mezi císařskými a Prusem nelze v místech těchto mysliti a poněvadž padlý onen důstojník nebyl na místě posvátném v obci samé pohřben, zdá se velmi pravdě podobnou pověst, že kámen ten je památníkem krutého souboje dvou důstojníků, možná že z dob švédské vojny, z nichž jeden padl a na místě tomto byl pochován.
     Byla to snad uražená čest neb hrdost vojenská, pro niž skřížily se zde meče, či vyvolalo dobrodružství milostné souboj ten, že dva sokové, zbožňovatelé jedné krásné ženy, utkali se zde se smrtící zbraní v ruce, až jeden z nich v předčasný hrob sklesl?

Lidé to zapomněli a kámen to nepoví ………“

*) Původně stál kámen ten v místech, kde jsou nyní vrata do dvora zmíněného kovářského mistra; při stavbě silnic byl však dále od stavení odsunut.

Dům č.p. 2. nazývá se „rychta“. 
     Patří rodu roseckých již několik století. Majitel byl dědičným rychtářem. Tato hodnost byla odňata r. 1775 Václavu Roseckému pro účast na selském povstání, ale byla mu později na přímluvu Velkolosenické obce vrácena. Po tento krátký čas byl rychtářem losenickým Weishaupt, majitel domu č.12. (nyní Jeřábkovi). Hodnost rychtářská byl zrušena r. 1849.

     Roku 1934 zemřel po celém okolí dobře známý potomek rychtářského rodu a majitel rychty pan František Rosecký. Byl výborným hospodářem, Jako samorostlý zvěrolékař zachránil mnohým hospodářům jejich domácí zvířata. Byl dlouholetým předsedou okresní záložny hospodářské, členem i předsedou představenstva zdejšího družstevního lihovaru, členem obecního zastupitelstva, předsedou ochotnického spolku „Lumír“. Pro svoji dobrou a přímou povahu byl všeobecně oblíben.

     K tradičnímu zvyku patří, že majitel rychty zazvoní každému zemřelému umíráčkem.

Dům č.24 patřil v minulém století ještě Havlíčkovu starousedlému rodu rolnickému,ze kterého vyšel Karel Havlíček Borovský. Rod Havlíčkův vybíral tu mýtné před domem č. 24 stojícím a provozoval v domě kramářský obchod. Dnes v domě („U Holasů“) již krámu není. Zde nabyl obchodních vědomostí otec Karla Havlíčka, Matěj, který se v roce 1818 odstěhoval do Borové. Tam narodil se r. 1821 syn Karel, slavný český novinář.
     Strýc Karlův Antonín Havlíček vystavěl na místě mastného krámu stavení č.p.101, kde zařídil hostinec a kupectví s trafikou. Nynějším majitelem je pan Jan Augustin.
     Havlíčkovým příbuzným patřil dům č.106. Poslední přímý potomek rodu Marie Havlíčková, provdaná Brabcová, zemřela  r. 1931.

     U Velké Losenice kutalo se druhdy horlivě stříbro. Roku 1327 náležely doly ony klášteru Žďáru a dávaly hojný užitek. Hora Peperek (Bergwerk) 669 m vysoká dosud tomu nasvědčuje.
     Dne 4. a 5. srpna 1328 bylo tu hrozné zemětřesení, jímž se mnoho štol zasulo a dolování velice bylo tím poškozeno.

Na místě č.p. 59 zvaném „Puštorf“, bývala tavírna rud čili hamry. Dodnes jest z této doby rozsáhlé ložisko černého ostrého písku, popele a škvárů, v nichž jsou zbytky železné litiny a zbytky pecí.

1. 1366 daroval Zdeněk z Ronova kostelu při klášteře Žďárském 3 kopy grošů pražských, jež měl ročně platiti Oto, hamerník ve Velké Losenici a jakýs Leopold z užitku najatých pozemků. Založiv pak v Žďárském kostele oltář sv. Bartoloměje ustanovil tento Zdeněk, aby se při něm co rok četla mše sv. a zpívaly nešpory, k čemuž měl se dostaviti farář neb rychtář z Velké Losenice a rozděliti výnos činže, již tu klášter bral, a sice takto: za 20 gr. měl nakoupiti voskových svící, z nichž měly 4 hořeti na hrobce Ronovské, 3 pak na oltáři při mši sv.; každý chudý v klášterním špitále dostal 6 haléřů a za zbytek měla se v Klášteře vystrojiti hostina.
   Roku 1470 koupil rychtář Losenický velikou část pusté vsi Mlíkovic od kláštera Žďáru za několik málo kop grošů.

Ve válce třicetileté a o postoupnosť byla Losenice najednou sužována nepřátelským vojskem, než podrobnosti o tom se nám nezachovaly.

     V polenské knize právní (jest nyní  v museu král. Čes. v Praze) od P. Fr. Pojmona fol. 59 se dočítáme, že polenský soud r. 1587 krejčímu Foltánovi z Losenice, který žida Absolona zabil, peněžitou pokutu i outraty soudné odpustil, ale pokání mu nedaroval. – Ponitencia čili pokání, jež z práva i smlouvou uloženo bylo, zní v ten smysl, aby do půl léta každého sobotního dne v hodinu 24. do šerhovny (šatlavy) se dostavil, a v ní přes noc seděti povinen byl; ráno pak nedělního dne, když zvoniti se bude na velké služby Boží, maje jedno pouto na noze pod kazatelnou v černém oděvu neb plášti se dostavil a zde zůstal; po té vrativšímu se do strestání (šerhovny), má pouto sňato býti, aby se kus své manželce a dítkám vrátiti a je živiti mohl.
     Že pokání to správně činiti bude, měl za sebe dva rukojmě postaviti, kteří by výše uvedenému trestu, kdyby držán nebyl, sami se podrobiti museli.
V tetéž knize fol.61.

Po bitvě u Střehova (Strigan) ve Slezsku, nešťastné vojsko pro voje rakouské, přivezeno do Polné 300 raněných od pluku Kajetána Kolovrata, odkud byli později převezeni do Velké Losenice.